Temný Věk - Úpadek

Kapitola III. Návrat dobrého přítele

Aragorn seděl v na kamenném trůnu a třásl se. Bylo to na něm vidět skrz bílé pramínky vlasů, které mi padli do obličeje. ,,Cože se říká?" Zeptal se a i jeho hlas se třásl. Celý sál byl tak tichý, že byly slyšet i poliv větru, narážející do brnění strážných. Muž polkl a zopakoval. ,,V Šedém přístavu zakotvili elfské lodě. Vede je pan Legolas, jeden z posledních členů Společenstva prstenu. Šíří se zvěsti o tom, že Valinor....země neumírajících," řekl muž a polkl, hlas se mutřásl, ,,padla." Aragorn pohlédl, bledý v obličeji, na Arwen. Ta upřeně hleděla dopředu, a probodávala muže pohledem. Poté otočila hlavu na Aragorna a zakývala hlavou. Aragorn, na ni vytřeštil oči a obrátil pohled zpět na muže, stojícího v potrhaném oblečení a se sklopeným zrakem. ,,Můžeš jít." Řekl a pokynul muži ať odejde. Muž se uklonil a odešel. Arwen stiskla Aragorna za pevnou ruku. ,,Jak je tohle možné?" Zeptal se Aragorn spíše sám sebe. ,,Ještě to nemusí být všechno tak černé. Třeba se jen přijeli pro poslední elfy, kteří by chtěli odjet do Valinoru." Řekla Arwen, ačkoliv těm slovům sama nevěřila. ,,Arwen, víš sama že to není zrovna pravda. Ale děkuji." Řekl Aragorn, naklonil se k ní a políbil Arwen na tvář. ,,Musíme se oba snažit, pro nás tři, i toho co příjde." Řekla Arwen a usmála se. Arwen byla již v třetím měsíci a už to na ní začalo být pomalu znát. Jedla jen tolik co potřebovala, výhradně elfskou stravu, kterou jí připravovali elfové, kteří s ní zůstali po boku. Od poslední lodi která, opustila ze Středozemí, zbyly ve Středozemi, zbyly jen lesní elfové, včele s kněžnou Galadriel a knížetem Tranduilem z Temného hvozdu. Arwen a jí blýzcí elfové byly posledními vrchními elfy (Noldor), ve Středozemi. Až dosud.

Dveře se náhle otevřely. Místnost ozářilo jasné světlo, jako když z nebe dopadne hvězda. Aragorn a Arwen se pevně chytli za ruce. ,,Kdo jste?" Zeptali se světlé postavy. ,,Vy víte kdo jsem, třeba že si na mě již nepamatujete, nebo mě nepoznáváte." Řekl známý hlas. ,,Gan-Gandalf." Řekl se zaraženým dechem Aragorn. Čaroděj se zasmál. ,,Ano, Aragorne, Isildurův dědici. Králi Arnoru a Gondoru." Řekl Gandalf a upadala s kroky, které dělal směrem k nim. Aragorn s Arwen se pomalu rozešli směrem k čaroději. Byl téměř stejný, jako když se viděli naposledy ale vypadal, daleko starší a unavenější. ,,Gandalfe, starý příteli." Řekl Aragorn, pustil se Arwen a objal jej. ,,Též tě rád vidím, ale nenesu šťastné, nebo dobré zprávy." Řekl a zvážněl. Vzal Arwen za ruku, ,,když dovolíte, tohle vám mám předat," řekl Gandalf a vložil jí do ruky prsten. Arwen se na něj podívala a do očí se jí nahrnuli slzy. ,,To je otcům bílý prsten. Co se mu stalo?" Řekla se slzami v očích. Gandalf sklopil zrak, ,, pojďme se posadit, musím vám něco důležitého říct." Řekl a všichni tři zašli do sálu s dlouhým stolem. Posadili se, Aragorn zaujmul místo v čele, s Arwen po pravém a Gandalfem po levém boku. Když se usadili, Gandalf začal.

,,Zvěsti o pádu Valinoru jest pravdivé, byl jsem u toho. Spolu s panem Elrondem, Legolasem a Gymlim jsme pomohli zbytku Noldor v útěku." ,,Co se stalo?" ,,Přímo pod září svíce, bývá největší tma. Podzemní elfové vzešli z hlubin Valinoru. Nejprve jsme mysleli, že jde no nový, nebo spíše jiný druh elfů. Pokusili jsme s nimi vycházet. Avšak, oni ihned, co se dozvěděli vše potřebné, zaútočili. Měli věci, šlehající oheň a železo, stejně tak, jako ovládali temná učení Morgotha. Nějakým způsobem se jim podařilo odříznout moc Valar od okolního světa. Poté však z podzemí za nimi vyšli Númenorejci a napadli to co zbylo. Všechno bylo ztraceno." ,,A co Gymli a Frodo?" Ptal se opět Aragorn. ,,Gymli padl, kryl nám záda, ale jak si si je sám zapoměl hlídat. Pán temných elfů jej probodl zezadu mečem. Frodo, toho jsem nespatřil od doby kdy jsem mu řekl aby se nalodil. Jestli jej zabili, uvěznili, nebo zda utekl. Nevím." Jak Gandalf vyprávěl, Arwen tekli pomalu slzy, ale její pokožka, byla dočista chladná. ,,A co se stalo s mým otcem?" ,,Byl postřelem. Rána byla tak hluboká, že ji nebylo možno zacelit. Než aby však vykrvácel, se nechal pozřít mořem a tohle předal Legoladovi, ten to předal mě abych to předal vám." Jak Gandalf dokončil vyprávění všichni posluchači ztuhli. ,,Takže...." Řekl Aragorn a pokl, ,,jsme ve válce?" Gandal sklopil zrak, poté jej pozvedl a nahlédl Aragornovi do očí. ,,Zdá se, oni se nezastaví před ničím Aragorne, před ničím. A ty jejich zbraně, jsou daleko ničivější než ty naše." ,,Pak se tedy nedá nic dělat?" ,,Kdy je můžeme očekávat?" Zeptal se Aragorn chladně. ,,Několik týdnů, minimálně." Řekl Gandalf. Arwen se zvedla, ,,Omluvte mně." Řekla a odešla. ,,Pošlu zprávu všem." Gandalf pokýval hlavou. ,,Je nutné se připravi do detailů, poradím však jednu věc. V dnešních dobách hledej pomoc i tam, kde by si ji nečekal." Dořekl čaroděj a Aragorn odešel.