Temný Věk - Úpadek

Kapitola VI. Úpadek plodů míru

,,Legolasi!" Zvolal nadšeně Aragorn a objal starého přítele. ,,Aragorne, rád tě opět vidím. I vás, paní Arwen." Řekl Legolas, pustil Aragorna a políbil Arwen na ruku. ,, Takže ta záležitost s mým otcem....je pravda." Řekla sklesle Arwen a tiskla si přitom ruce, na které se jí leskl bílý prsten, jejího otce. ,,Bohužel ano, je tomu tak." Řekl Legolas sklesle. ,,Přeji upřímnou soustrast. Ale nyní, vítejte v Roklince." Řekl spěšně a vedl Aragorna s Arwen po chodbách do sálu s velkým jídelním stolem. U stolu uviděli sedět, pět dalších elfů, přesněji dvě elfky a dva elfy, dva trpaslíky a muže. Všichni se na ně podívali a Aragorn se spolu s Arwen uklonili. Nejbližší z Elfů se zvedl a šel je pozdravit. ,,Králi Aragorne, rád vás poznávám, i vás má paní, jsem Eletryl." Řekl elf a posadil se. ,,Nányë alassëa omentielvanen." Řekl Aragorn s úsměvem. Eletryl, spolu s jednou z Elfek, byly mile překvapeni. Jeden z Elfů však byl na pohled spíše znechucen. Hned po Etrylovi následovala jedna z Elfek. ,,Paní Galadriel." Řekl Aragorn uctivě a spolu s Arwen se chtěli oba uklonit. Galadriel je však pozastavila. ,,Ne prosím. Jsi král a ty královna." Řekla Galadriel s úsměvem a posadila se. Poté se zvedl postarší z trpaslíků. ,,Je mi velkou ctí, králi Aragorne a též i vám královno." Řekl Trpaslík a políbil Arwen ruku. Ta se trochu lekla a ucukla, když na ruce ucítila, jeho vousatý obličej. ,,Omlouvám se." Řekla. ,,Není za co. Mohl jsem se také oholit. Jsem Dáin II. král Ereboru a Modrých hor. A támhle na židli je Thorin IV. Pán obnovené Morie." Řekl Trpaslík a Aragorn pokýval hlavou. Poté se zvedl muž v modrém obleku z ovčí vlny a na prsou znak vodního lidu. ,,Můj pane, má paní, jsem Irythyl. Starosta obnoveného vodního města. Je mi převelikou ctí." Řekl muž, asi 23 let. Černé vlasy a hnědé oči. ,,Je nám potěšením. Doufám že z nás budou vřelý spojenci." Řekl Aragorn a pohlédl na ostatní. Jakoby ta slova mířil ke všem. ,,To se ještě ukáže." Řekl elf, který se ještě nepředstavil. ,, Doufám že ano, pane Tranduile, králi Temného hvozdu a poslední králi Elfů." Tranduil se na něj zahleděl pronikavým pohledem a poté jej odvrátil. Legolas na něj hleděl a bylo vidět že má zlost. Poté se však zvedla i ta poslední elfka. ,,Můj pane, jsem Tauriel. Odpusť mému pánu, jeho slova. Cesta jej, jaksi unavila." Řekl se sklopeným zrakem k Aragornovi. ,,To není nutné." Řekl Aragorn s úsměvem a posadil se společně s Arwen. Tauriel si sedla též, zatím co Tranduil, jí věnoval nevděčný pohled. Poté však Aragorn zneklidnil. ,,Kde je však zástupce Hobitů? Kde je starosta Samvěd Křepelka?" Optal se Aragorn a byl znepokojen. Legolas se ujal slova. ,,Pan Samvěd se rozhodl zůstat neutrální. Na nejvíce nám poskytne podporu v podobě jídla a dobrovolníků. Nic však nezaručuje." Řekl Legolas, a u stolu proběhla chvíle šumu. ,,Myslím, že poté, co byla jejich vesnice naposledy spálena, na to mají jasné právo. Měli bychom je respektovat." Řekl Aragorn a šum utichl. ,,A kde jsou další? Kdepak je Gandalf a Éomer z Rohanu. Dorazí vůbec, či ne a nebo chodívá pozdě obvykle?" Tu, se ze dveří ozval hlas. ,,Čaroděj, nikdy nechodí nikam pozdě, čaroděj chodí ve chvíli, kdy uzná za vhodné." Řekl čaroděj. Objevil se tak překvapivě a náhle. Že by jste mohli říct, že vyrostl ze země. Čaroděj věnoval všem uctivý pohled. A následně se usadil ke stolu, vedle Arwen. Ta se na něj přívětivě usmála. V tu chvíli se ozvaly zvuky kopit. A v dalších chvíli do místnosti vešel v pomlácené zbroji muž, Éomer se všem uctivě uklonil, načež řekl: ,,Omluvte mne, měli jsme menší potičku s pytláky." Řekl a usedl vedle muže z vodního lidu.

Poté si slovo převzal Legolas.
,,Takže, víte proč jste tu. Svolal jsem tento sněm, aby jsme se mi. Národy Středozemě sjednotili, a pod jedním praporcem bránili naši zem před Temnými elfy z Valinoru. Všichni moc dobře znáte zvěsti a víte co se stalo. Takže jen stručně. Temní elfové nás ve Valinoru přepadli, když na nás z podzemí zaútočili, svými zbraněmi. Jsou silnější, mocnější a minimálně stejně smrtelné jak ty naše. Možná více. Jedná se o dlouhé ocelové trubice, s jedním otvorem, dost odolné na to, aby vyvolali ránu, která proti nám vypustí smrtící olovo." ,,Mohu se zeptat? Dodali by jste nám přesnější popis? Třeba by se nám to mohlo hodit." Řekl Dáin zaujatě. ,,Ale jistě, dostali se nám do rukou i pár menších pro jednoho muže. Několik elfů je vám předá." Dáin a Thorin si vyměnili natěšené pohledy a Gandalf nad tím jen zavrtěl hlavou.

,,Takže. Je jich víc, mnohem víc. Pomalu trojnásobek co nás. Jejich armády mohou míti desítky tisíc mužů." ,, Ale flotilu nemohou zas tak rychle vytvořit...nebo snad ano?" Optal se Éomer. ,,S jejich počtem...to bude trvat pár týdnů plus plavba přes moře. Zhruba na konci tohoto roku budou u našich břehů." Řekl Gandalf pevně stiskl hůl. Aragorn, Legolas a Éomer si prohlídly pohledy ostatních vládců.

,,My lid z jezera, jsme se ještě nezotavily. Pokud jim nic neuděláme, oni nás nechají být." Prohlásil. Thorin se k němu připojil a kýval hlavou. ,, Jste zbabělci!" Rozkřikl se Dáin a vztekle je prožahl pohledem. Ostatní se zalekli a Arven se přitiskla nenápadně k Aragornovi. ,,Nechte, je být. Však oni nakonec pochopí svou chybu." Prohlásil Gandalf a Aragorn pokýval hlavou. Muž s strpaslíkem po boku odešli a Aragorn se podíval na zbytek. ,,Naše národy po spolu žili i bojovali. Ale nyní se musíme spojit. Aby naši synové a dcery. Zažili východ slunce." Svolal.