Temný Věk - Úpadek

Kapitola IX. Dunění rohů

„Víš že s tím nemohu souhlasit.." řekl Legolas do tváře starého přítele. „Je to ve jménu nás všech, všichni v této válce budeme muset učinit oběť nejvyšší. Prosím tě, jako starý přítel, ne jako král, ne jako Isildurův dědic ale jako přítel." Legolas se podíval do země a povzdechl si. „Je jako moje sestra i víc, nemohu jí jen tak vydat." „Leží na tobě osud Noldor, tohle už není jen o nás, jde tu o lid." řekl Aragon a položil mu ruku na rameno. „Ještě je tu možnost že se nakonec domluvíte." řekl Legolas. „Jiná možnost není, nemáme muže aby jsme válčili na dvou frontách. Ne sami." řekl Aragon. Tu k nim došel elf, v ruce držíc list pergamenu. „Nesu důležitou zprávu." „Oč jde?" optal se Legolas a Aragon mu ustoupil. „Temní elfové jsou tu." Aragon se na sebe podívali a bez odpovědi se rozešli zpět do jednacího sálu.
------------------
Arwen a všichni utichli když se Aragon s Legolasem vrátili. Legolas na prázdno polkl a poté podal pergamen Aragornovi aby jej přečetl. V očích mu Aragon poprvé za celou dobu co jej znal zahlédl strach. Převzal pergamen a rozevřel jej. Po přečtení se jej zmocnil chlad a musel se posadit. To však všichni. Nikdo se nemohl ani hnout.
Seděli dlouhé minuty v tichu. Bylo slyšet pouze kapání vody a teď už z dálky se ozývající zpěv ptáků. Dáin se spolu s Éomerem zvedli. „Jdu svolat rody." řekl Dáin a odešel. „Já zase ty naše." odvětil Éomer a vyšel z místnosti. Tranduil se podíval na zbylé sedící, včetně Galadriel a Legolase pronikavým pohledem. Arwen chytla Aragorna z ruku a položila si ji na břicho, koukajíc se mu z očí do očí. „Musíme jít." řekla a Aragon přikývl. „Králi Tranduile, Legolasi, paní Galadriel uvidíme se za pár dní u pobřeží." Všichni přikývli a též vstali. Aragon s Arwen se uklonili a odešli. „Vyšlete zprávu do Minas Thirid ať jsou všichni muži schopní boje připraveni před hlavní bránou, dovezeme královnu do bezpečí a pojedeme za západ." řekl jednomu elfovi. „A co váš syn? Ten taky pojede?" optal se opatrně elf. „Ano, Faramir mezi tím pohlídá město." když ta slova Arwen uslyšela, zavrávorala a málem upadla. Aragon a jeden voják z družiny jí přidrželi. „Není ti nic, má královno?" zeptal se Aragon vyděšeně. „Ne, jen se mi udělalo nějak nevolno. Budu v pořádku." řekla Arwen a chytla se za břicho.
------------------
„Princezno A-Rwey, několik z našich mužů bylo zabito sedláky ale zajali jsme je." řekl temný elf, dívce sedící u stolu s mapou. Elfka mu věnovala ostrý pohled. A vrátila se pohledem na mapu. „A co ti co prchly?" zeptala se. „Nikdo, neutekl.." řekl temný elf a znejistil. „Vážně, a proč proti nám míří armáda?" obrátila pohled zpátky k němu a ukázala mu zprávu, donesenou havranem, sedící hned vedle mapy. Temný elf mlčel a naprázdno polkl a stál v pozoru. „Někdo za to bude muset zaplatit. Co kdyby jste se postavil do první řady." řekla a ironicky se uculila. Temný elf pokýval hlavou a poté odešel. Dívka se naposledy podívala na havrana a vstala. Vyšla ven ze stanu a koukla se po táboře.
Dřevo z lodí bylo použito na mola. Po plaži byly rozesety ohně z kterých šel pro všechny jedovatý dým, jenž zakrýval sluneční svit. Tábor byl vystaven nad pláží, obehnán lesem takže ikdyby by byly poraženi, tak tábor samotný bude chráněn mlhou a lesem samotným. Ostatní dřevo, které pokáceli, bylo použito na menší zeď kolem tábora a ze zbytku byly postaveny pasti proti jízdě a menší zíďky pro ochranu střelců. Pokud by byla bitva a jakože se k ní schyluje, tak chtěli aby byla hraná dle jejich pravidel. Princezna se nad tím pousmála a pak se vrátila do stanu jelikož přibývalo na síle.