23. 8. 2018
Ahoj,
dnes je ten Den.
Dnes započala má nová cesta s novým začátkem. Jsem na hormonech.
Ani nevím, jak víc bych se měl vyjádřit, než jen těmito prostými slovy: bojím se.
Mám příšerný strach ze všeho, co mě čeká. Ze všech těch změn, které mi převrátí život naruby.
Je to ten typ strachu, u kterého víte, že nebude mít dlouhého trvání. Že je neopodstatnělý, ale stejně tady je. Protože kdyby nebyl, mohlo by to znamenat, že tohle celé neberu vážně. Jenže beru. A proto se bojím.
Ale vím, že dříve nebo později strach odejde, tak jako ty špatné stavy.
Mám období velkých nadějí. Tentokrát bez velkých očekávání, která by mě mohla tak snadno zklamat. Teď jen věřím, že vše jednou přejde. Vše kvůli čemu se cítím tak mizerně.
Vím to. Přejde to.
ČTEŠ
Jak jsem se stal mužem
Short StoryAhoj, mé jméno je Nikdo, ale můžeš mi říkat třeba Alex. Jsem člověk. Žiju, dýchám, mluvím a píšu. Nijak se od ostatních neliším. Až na jednu maličkost...