29. 9. 2019
Ahoj Alexi,
chci, abys věděl, že je v pořádku se bát. To jak se teď cítíš neznamená, že jsi o něco méně mužem. Jsi po operaci, máš svázaný hrudník, tvoje tělo utrpělo trauma a stejně tak tvá mysl.
Musíš si stále připomínat, proč jsi do toho šel. Proč těch pár týdnů bolestí stojí za zbytek spokojenějšího života.
Vzpomeň si na ten stres, aby nikdo nezahlédl ramínko od binderu. Vzpomeň si na to, jak jsi nemohl dýchat, nebo jak ses musel v koupelně půl hodiny vázat tejpy, a pak soukat do stahováku. Každý den zkoušet trička, který chceš nosit a zahodit je, protože se na ně dnes necítíš.
Odteď už nic z toho nemusíš řešit. Odteď budeš moct nosit, co si jen zamaneš. Bílý trička, tílka, trička bez límečku. Jen si to představ.
Už se budeš moct proběhnout bez dušení, chodit do posilovny a převlíkat se v šatnách. Konečně budeš plavat, jezdit na dovolený k moři nebo na vodu.
Proto ti čtrnáct dní před operací radím, těš se na to, co tě čeká a kolik možností se ti otevírá.
ČTEŠ
Jak jsem se stal mužem
القصة القصيرةAhoj, mé jméno je Nikdo, ale můžeš mi říkat třeba Alex. Jsem člověk. Žiju, dýchám, mluvím a píšu. Nijak se od ostatních neliším. Až na jednu maličkost...
