Jak jsem se stal mužem

Když jsem byl už skoro muž #2

26. 7. 2018

Ahoj,

je pozdě v noci a já nemůžu spát.

Kupodivu to není kvůli špatné náladě. Jen nemůžu přestat psát.

Poslední dobou mám pocit, že na nic jiného nemyslím. Ať jsem kdekoliv, pořád doufám, že co nejdřív pojedu domů, abych se mohl ponořit do svého malého světa plného fantazií.

Dřív jsem to dělával pořád. Se sluchátky na uších jsem byl ochotný ležet se zavřenýma očima i hodiny. Jen myslet. Vytvářet si různé příběhy o tom, jak se do mě někdo zamiluje. Nebo jak někoho zachráním. Těch příběhů bylo spousty. A některé se dokonce opakovaly.

Pak můj svět na chvíli zanikl. Musel jsem řešit realitu a nezbyl čas na fikci. Až dnes, když jsem se navrátil k těm myšlenkám, mi došlo, jak moc mi to všechno chybělo.

Dlouho jsem si vnitřní realitu odpíral, až jsem zapomněl, jaké to je ji mít. Což je strašné pro člověka, který žije na principu svého vnitřního světa. Bez něj bych neexistoval. Bez něj by nebylo mé pravé já.

Tak moc doufám, že ho už jen tak neztratím. Je opravdu těžké ho znovu nalézt.

Miluji svůj vnitřní svět.