9. 10. 2018
Ahoj,
nic nového se neděje.
Tedy kromě toho, že můj život začíná mít konečně smysl. Tedy kromě toho, že se stávám sám sebou. Tedy kromě toho, že se nebojím smát. Tedy kromě toho, že žiju.
Procitl jsem z předlouhého spánku a jsem čilejší než kdy dřív.
Měl jsem hodně pochybností. O okolí, o mně i o Tobě. Ale teď vím, že okolí si zvykne, já jsem sám sebou, a že Ty existuješ.
Bál jsem se, že mě ostatní nebudou brát vážně. Jak jsem již psal v první kapitole: "... kdo z mé rodiny by mě vzal vážně. A kolik lidí by si řeklo: "Ta Alex si toho navymýšlí."'
Měl jsem strach sám o sebe, protože jsem se nacházel uprostřed chaosu. Byl jsem ve své hlavě a nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Ani co je správné, a co vlastně chci. Ale zjistil jsem to. Tak jako Ty.
Nevěděl jsem, zda existuješ. Zda má cenu ukazovat se Ti v pravém světle. Teď už vím, že má.
Děkuji Ti za Tvou pomoc.
ČTEŠ
Jak jsem se stal mužem
Historia CortaAhoj, mé jméno je Nikdo, ale můžeš mi říkat třeba Alex. Jsem člověk. Žiju, dýchám, mluvím a píšu. Nijak se od ostatních neliším. Až na jednu maličkost...
