Perfect |DOKONČENO|

-7- 🌙

Seděla jsem na gauči a koukala z okna. Když mě začala bolet záda tak jsem si lehla a dál pozorovala oblohu. Hvězdy se na ní krásně vyjímaly a já si pobrukovala tu písničku. Naučila jsem se jí i na klavír v osmi letech a na kytaru ve dvanácti. Furt si to pamatuji a mám to vyryté do paměti. Opřela jsem si hlavu o polštář a hmátla pod gauč. Byla tam knížka. Už jsem si je schovala do všech míst, kam se daly. Začala jsem listovat stránky za svitu lampičky. Ozvalo se zakručení břicha a já potichu zaklapla knihu. Žebřík jsem dala dolů a slezla po něm. V kuchyni jsem si vzala rohlík a jedla. ,,Nazdar, Lill," uslyšela jsem a podívala se na uživatele hlasu. ,,Co tu děláš?" zeptala jsem se a přejela ho pohledem. ,,Jdu ven, jdeš taky?" zeptal se a já se zamračila. ,,Jasně, vzorná Campbellová, Ella měla větší kuráž," odpověděl a splnilo to jeho plány. ,,Ty jsi vzal v noci do lesa Ellu?!" křikla po něm potichu a odložila nedojezený rohlík. ,,Když půjdeš se mnou zjistíš, jestli tam bylo nebezpečí," ušklíbl se. ,,Nějak ti vypadlo, že já se ještě neproměnila, génie," zamručela jsem a napila. ,,Máš tu mě," řekl a já vyflustla vodu do dřezu při představě jak jezdím na vlkovi, kterého ovládá Ericova hlava. ,,Kdy jsi se přeměnil?" zeptala jsem se vážně a oblékla si bundu. Erica překvapilo, že jsem na jeho nápad fakt kývla. ,,Nasr- naštval," opravil se když viděl můj pohled, ,,mě jeden chlápek, proměnil jsem se a on utekl." Uchechtl se. ,,To ti bylo kolik?" pokračovala jsem s otázkami a šli jsme do lesa. Sakra, tady je zima. Eric mi dal svou bundu. ,,Stejně mi zima není, jedna z výhod po přeměně," usmál se. ,,A co vůbec ty? Cítíš toho kosa?" ukázal na nějakého ptáka v dálce a musela jsem zaostřit a chvilku trvalo než jsem ho uviděla. ,,Myslíš tu černou šmouhu? O tý jsem neměla ani ponětí," usmála jsem se a zabalila se do bundy. Konečně jsme došli do lesa. ,,Dávej pozor, můžou tu být divoká zvířata," zašklebil se a já ho napodobila. ,,Ty jsi taky divoké zvíře," oznámila jsem. ,,Ty taky, sestřičko," usmál se a já ho opravila. ,,Zatím ještě ne, ještě jsem člověk," usmála jsem se a Eric se přeměnil. Zůstala jsem stát v údivu jak to bylo rychlé. ,,Jedeš, sestřičko?" ozvalo se v mé hlavě a já na něj odvážně nasedla. Jen co se však rozběhl jsem všechnu odvahu ztratila. Ječela jsem tlumeně do jeho šedobílé srsti a pevně se ho držela za již zmiňovanou srst. ,,Bojíš se, sestřičko?" zeptal se ale nezpomaloval. Jeho provokativní tón zahnal všechen strach a nahradila ho pýcha. Jo, jsem trošičku egoistická a tvrdohlavá. ,,Ne!" zvedla jsem hlavu a dokonce i ruce a dala je nad hlavu a užívala si vítr. Eric se zastavil a já ho objala. Zesedla jsem a sedla si do listí. ,,To tu budeš vysedávat až do rána?" ,,Co když jo?" usmála jsem se a sledovala hvězdy. ,,Tam je střelec," oznámila jsem jen tak pro sebe a lehla si do listí. Eric udělal to samé už jako člověk. ,,Když se proměníš, jak to, že nejsi nahý?" zeptala jsem se na celkem blbou otázku. ,,Asi tři týdny se měníš nahá, ale pak si to uvědomí i vlčí tělo a jakoby ho schová do sebe," díval se jen na hvězdy a já na něj. ,,Bolí to?" zeptala jsem se. ,,V jakém smyslu?" uchechtl se a já ho bouchla do ramene. ,,Jo, ale jen první dvě," odpověděl. ,,Nechci se měnit, už kvůli těm třem týdnům a té bolesti," sedla jsem si a s panikou na něj hleděla. ,,Lilly klid," usmál se na mě povzbudivě. ,,Jak moc to bolí?" zeptala jsem se a on přemýšlel jak odpovědět aby mě to nevystrašilo. ,,tak... Sedm celá bolest na chcípnutí?" hned se za to bouchl do čela. Najednou ho něco napadlo, něco čeho se budu chytat celé ty dvě proměny. ,,Lilly, chtěla bys aby to trpěl někdo jiný?" v mých očích se objevila jen starost. ,,Ne..." Eric se usmál. ,,Tak si vyber, dvě bolesti a pak konec a nebo bolesti pro někoho jiného," Eric mi jednou vyprávěl, že když se někdo vzdá svého vlka tak s ním odejde kus jeho osobnosti a jde si vyhlídnout jinou oběť. ,,Pro mě," odpověděla jsem okamžitě. Byla jsem hodně obětavá, vše jsem házela na sebe.