Perfect |DOKONČENO|

Perfect girl

Z pohledu Jamese

Ležel jsem ve své posteli, ve které bych teď nejraději měl Lilly. Nejlépe bez oblečení, ale na to si "chvilku" počkám. Byla to naprosto perfektní holka. Laskavá, obětavá, milá, vždy ochotná pomoct, starostlivá, bohužel všechno, co jsem vyjmenoval nedává do našeho vztahu. Taky je sebevědomá, cílevědomá a když někoho nenávidí nenechává si to pro sebe, a jo, tohle dává do našeho vztahu. Jsou blbé dvě hodiny ráno a nemůžu usnout. Inteligentní bude jít ven. Jo, jsi to ale génius, Jamesi. Pokusil jsem se vstát z postele a kupodivu jsem nehodil tlamu na prvním kroku- hodil jsem ji totiž na druhém. Dotlamoval jsem až ke skříni, kde jsem na sebe vzal věci ven. Pyžamo jsem nechal v pokoji, ven nepotřebuju tahat fialový pyžamo s medvídky. Hold jiné nebylo, máma prala černé. Mikina mi postačila a vydal jsem se ven, přesněji do parku. Naštěstí v parku nebyla žádná složitá brána, takže jsem jen přelezl ten plotík co by přelezla i má babička a procházel se. Ozvalo se tiché broukání smutné, ale krásné písničky. Otočil jsem se tím směrem a musel jsem co dělat, abych se nerozesmál. Byla tam Lilly, bundu na sobě měla jakoby ji měla držet při životě a ležela na lavičce, nemotorně držela baterku, kterou si svítila na knížku. Pokaždé zamručela, když musela otočit stránku a tak se pohnout. Prostě jsem se opřel o zeď v tmavém místečku a sledoval. Ta Lilly, která zná jen učení a o porušení večery nechce ani slyšet, se teď válela na lavičce v parku a v pohodě si s baterkou četla knížku v naprosté tmě. Jo holka, my budeme dobrý pár. Můj pohled asi ucítila, protože začala svítit baterkou všude možně. Moje Lilly naštěstí byla rozumnější, takže sklapla knížku, tu dala vedle sebe a rozmýšlela se, jestli má zjistit, kdo je její narušitel soukromí nebo utéct. A protože Campbellová musí mít svůj názor, čapla knihu a udělala obojí. S baterkou a knížkou začala prohledávat celý park až mi výhled zastínilo ostré světlo. ,,Co tu děláš?" zeptala se podezíravě a sklopila baterkou z mých očí na mou hruď aby můj obličej byl ve světle. ,,Nemohl jsem usnout," obhájil jsem se a dal ruce nahoru na znamení míru. ,,Jo, to vítej na stejný lodi, Woode," usmála se. Počkat, Lilly se na mě usmála a nenadává mi? Té musí být hodně zima. ,,Není ti zima?" zeptal jsem se prohlédl jsem si ji. Krásná jako vždy. ,,Jsi si všimnul brzo, génie," usmála se a taky se opřela o zeď. Stiskl jsem ji ruku a ona sebou škubla. ,,Proboha, proč máš tak horkou ruku?" vyjela a sáhla mi na čelo. Ta si něco šlehla... Než stihla protestovat, přitáhl jsem si ji k sobě a objal ji. No co, byla dvacet centimetrů daleko, to je pro mě jako dvacet kilometrů. Neodtahovala se, proč se taky připravit o tak dokonaké teplo? Uslyšel jsem jen ránu a pravidelné oddechování. No, teď se jen modlit, že to její matka pochopí. ,Dobrý den, tady druh vaší dcery, ve dvě ráno jsme byli v parku tak jsem ji vzal k sobě, protože usnula. Nemůžu si ji k sobě nastěhovat?'