Perfect |DOKONČENO|

Hug me!

Rychle jsem doběhla skupinků studentů před školou. ,,Lilly Rose Campbellová!" ,,Tady!" vydechla jsem zadýchaně a sedla si na zem. Ještě říkala nějaká jména, ale ty jsem nevnímala. Otočila jsem se abych se rozhlédla a o strom byli opření dva kluci. Moc jsem na ně neviděla, byli dost daleko, asi si koupím brýle. Stáli tam a sledovali nás. Nebyla už hodina? ,,Wood a Campbell! Ano vy! Slepá nejsem!" křikla učitelka, která rozrazila dveře do školy. ,,Co si myslíte, že tam postáváte?! Do třídy!" křičela aby ji slyšeli snad všichni. James a Eric zvedli ruce nad hlavu na znamení míru a sunuli se k Thomasové. Ta je chytla za vlasy a táhla do školy. ,,Ehm, ehm... Tak, když nám velice vážená paní Thomasová předvedla jak pan Wood a pan Campbell," podívala se na mě a Poppy jakoby to snad byla naše vinna, ,,zanedbávají školu, vydáme se do autobusu, ano?" Od třídy dostala jen zamručení a už si to šinula k autobusu. ,,Kdes byla?" zasmála se Cissa a jako vždy měla v ruce knihu. ,,Zaspala jsem," odpověděla jsem ledabyle a podívala se na Poppy co měla kufr určitě plný učení. S velkým překvapením teď neměla žádnou knihu či sešit v rukou. ,,Ty nemáš učení?" vyjekla jsem. ,,Eric mě přemluvil," začervenala se.

,,Já chci Erica!" - ,,Já chci od vás!" - ,,Nefňukejte! Já tu mám jen deset knížek!" - ,,Juhů! Není tu James!" -

Asi vám je jasné kdo tyhle věty říkal, ale kdyby přece něco. Nejdřív si stěžovala Poppy, pak Julie, Narcissa a pak já, ale já spíš překypovala radostí. Julie byl bruneta s hnědými oči, celkem kulatá. Hlavně byla strašně ufňukaná holčička. Přijelo nás sem 22 a ještě 10 přijelo jiným autobusem. Prý z jiného města, no hlavně, že jsme pryč od Jamese! Julie si zabrala postel rovnou pode mnou. Matrace pod ní udělala velký oblouk, ale to Julie neřešila. Poppy někdo zavolal tak to šla ven zvednout. Chvíli byla venku, ale pak se vrátila a mobil podala mně. ,,James," řekla, když viděla můj nechápavý výraz. ,,Musíš mi kazit i výlet?" štěkla jsem do telefonu, když jsem byla venku. ,,No ták, slyšíš mě ráda," prohlásil sebevědomě a potom se ozval pochechtávající Eric. ,,Vsadíme se, že tě neobejme až se vrátí, o pět set?" ozval se znovu Eric a já se potichu uchechtla. ,,A když mě obejme dáš mi ty peníze nebo si je budeš smolit pro sebe?" ozval se znovu z telefonu James. ,,Budu smolit, protože tebe neobejme," podle hlasu bylo slyšet, že se usmívá. ,,Neobjímej ho!" ,,Obejmi mě!" pak se mi omluvila matka, ale že si musí dopsat úkoly a zavěsila. Uchechtla jsem se těm nesmyslným blbům a vrátila se do chatky.

(Stala se chybka, kapitolu co měla být po tomto byla publikovaná dřív, omlouvám se)