Perfect |DOKONČENO|

-2- 🌙

Rychle jsem doběhla za Ericem a Ellou. ,,Tak co sestřičko, porazíš mě dneska?" zeptal se škádlivě Eric a v tu chvíli se proměnil. Šedo-bílý vlk s tmavě modrými oči. Otevřela jsem pusu v údivu a kecla na zadek, přesněji zadkem na trávu, abych nemusela stát. Ella se také proměnila, a místo ní tam bylo bílé vlče se světle modrými oči. Seb, tak pojmenoval Eric svého vlka, se zašklebil a Elza, tak se jmenovala Ellina vlčice, zavrčela. Seb vydal ze sebe nějaký škleb a skočil po Elze. V údivu jsem je sledovala asi podobně jak astronaut sleduje ve vesmíru veverku, co líže nanuk. Vlci byli perfektní zvířata, a já je naprosto milovala. Elza na Seba výhružně vrčela, ale s tím Seb nic nedělal, jen ji svalil pod sebe a přeměnil se. Teď tam byl lidský Eric a držel pod sebou nyní Ellu. ,,Vyhrál jsem!" usmál se Eric a pustil ji. ,,Já tě nechala vyhrát," odfrkla si Ella a stoupla si. ,,Čaute děti," pozdravil nás otec, zrzek se modrými oči. Matka byla blondýna se zelenými. Otec mě pohladil po vlasech. Byl rád, že alespoň jedno jeho dítě má vlasy v barvě mrkve. Teď jsem si to uvědomila, nejsem vlk jsem prostě mrkev. Tati, jsme zelenina. ,,Víte, že budete mít sourozence?" zeptal se nás a já si stoupla, Ella byla nadšená a Eric spadl na trávu. ,,Další vlk?" zeptal se Eric a nechápavě na něj hleděl. ,,Ještě není tak cítit, je pouze v prvním týdnu," oznámil a já běžela za mámou. ,,Ty čekáš další vlče?" křikla jsem a opřela se o stěnu. ,,No, s tatínkem jsme si řekli-" ,,Proč nemít další dítě, když sotva uživíte ty tři?" zeptala jsem se. Byla jsem tu očividně jediná, kdo si uvědomoval naše finance. ,,Budeme víc lovit, a až ty se proměníš, budeme trávit spoustu času v lese a-" umlčela jsem ji zvednutou dlaní. ,,Co když nejsem vlk?"

Uběhl týden a můj vztah s matkou nebyl nejlepší. Matka se teda pokoušela nás udobřit, ale nepomohlo to ničemu. A teď stojím tady. Opřená o dům, který jsem šestnáct let nazývala domovem. Sledovala jsem obyčejné lidi, jak stěhují krabice do stěhováků, jak je nazývala Ella. ,,Tak když se stěhujeme tak je to stěhovák, ne?" oznámila a mile se usmála. ,,Lilly! Pojď sem!" zakřičel Eric, protože na volání matky jsem neodpovídala. ,,Už jdu," řekla jsem si spíš pro sebe a pomalu cupitala k matce a Ericovi. ,,Lilly, naše auto má plno a stěhovák taky, takže pojedeš s tamtím chlapem," ukázal na bruneta, který očividně cvičil. Když mě viděl zamával mi. Jen jsem kývla a pak kývla i matce s Ericem. Matka byla nadšená, že jsem kývla i na ni, ne jen na Erica. Byla jedna z těch nevinných a jemňoučkých maminek, které nedokážou říct ne svým dětem. A šlo vidět, že ji náš vztah trápil.

,,Ty jsi taky vlk?" zeptal se mě ten chlap a nastartoval auto. Seděla jsem na místě spolujezdce a zamyšleně hleděla z okna. Jen jsem pokrčila rameny, a začalo pršet. Milovala jsem déšť kvůli té vzpomínce.

,,Mami, prší! Pojďme ven!" zatahala jsem matku za sukni a upřela na ni svá zářivě zelená očka. ,,Nastydneš, zlatíčko," řekla starostlivě. Vždy myslí na druhé, to jsem zdědila po ní. ,,Tak mi zazpívej!" křikla jsem a sedla si ke krbu, ve kterém tančily plamínky ohně. Matka začala zpívat tu krásnou, jemnou a přesto tak smutnou písničku. Vždy jsem si při ní nedovolila ani dýchat, aby mi něco náhodou neuniklo. Plamínky ohně tančily a dřevo v ohni praskal do pomalého rytmu písničky cizího jazyka a kapky deště narážející do okna tomu dávaly uklidňující dojem.

Ucítila jsem na tváři jednu slzu potom druhou. Tuhle písničku zpívala vždy jen mně. Kdykoli byl někdo v blízkosti, ze které by to slyšel, maminka přestala a místo toho blábolila o počasí. Ignorovala jsem otázky muže řídicího tohle auto a dívala se z okna. V hlavě se mi dokola a dokola přehrávala písnička, kterou tak miluji. Je to perfektní píseň.

🌙- opraveno

Pokud najdete nějaké chyby v čárkách atd. napište to, prosím, budu moc ráda.