První hraničářka: Zapomenutá minulost

Tři

Ranger šel jako každé ráno do vsi pro čerstvý chléb. Vešel do pekárny a ovanula ho příjemná vůně pečiva a mouky. ,,Dobré ráno, Rangere. Co to bude dnes?" zeptal se přívětivým hlasem pekař.

,,Jako vždy. Znáte nás." pokrčil rameny a postarší muž zavolal dozadu do obchodu. ,,Bochník chleba, Miris," pak se otočil zpět k zákazníkovi. ,,Jako vždy. Cenu znáš."

O pult cvakly dvě mince a z druhé místnosti obchodu přišla dívka Rangerova věku s čerstvým chlebem v rukou. Měla dlouhé hnědé vlasy spletené do pevného copu a zelené oči jako by plály přívětivým světlem. Ranger se na ni zasněně díval. Ta je nádherná. pomyslel si.

Dívka mu podávala chleba a on ho uchopil. Připadal si v její společnosti hrozně nemotorný. Ona do místnosti skoro vtančila a vyhlížela jako naprosto dokonalá dívka, zatímco on byl... prostě byl Ranger.

,,Děkuji." pousmál se a vyšel z obchodu. Potřásl hlavou a vydal se domů. S bratrem dojili čerstvé mléko, když se Rafe zeptal:,,Tak co v pekařství? Slyšel jsem, že tam bude pomáhat ta dcera obchodníka, Miris. Jaká je?"

,,Krásná." Ranger přelil obsah vědra do džbánu a počkal na bratra. ,,Krásná je jediné, co řekneš? To abych tam šel zítra já." zavtipkoval Rafael. ,,Zítra jsi na řadě." pokrčil rameny Ranger a postavil džbán na stůl ve světnici vedle ošatky s chlebem.

,,Nemáš smysl pro humor." zamračil se Rafe. ,,Mám, ale jiný než ty." oponoval mu bratr. ,,Suchý humor není humor." obrátil oči v sloup mladší chlapec a začal si krajíc mazat máslem. ,,To nemůžeš říct, když ho nepoužíváš."

,,Jdu na lov." oznámil Ranger po snídani a vydal se s lukem do lesa. Po chvíli narazil na stádo laní s jelenem v čele. Věděl, že na jeleny nemají poddaní právo. Jedině na laně, srnce a menší zvěř.

Zahlédl, jak se k jednomu z malých kolouchů blíží proti větru liška. Zamířil přesně na její srdce. Najednou na sobě ucítil pohled. Za ním stál hraničář. ,,Trochu víc doleva a o kousek výš, jinak mineš, Rangere." zašeptal mu skoro neslyšně do ucha.

Hoch udělal podle jeho instrukcí a za chvíli ležela liška na boku. Než pro ni došel ohlédl se, ale nikdo tam nebyl. I když...pečlivěji se podíval a postřehl neurčitý obrys. ,,Jste tu, pane?"

Nic. Sebral svou kořist a vydal se dál do lesa. ,,Koroptev." jako by jednou zašeptaly stromy. Podíval se do vyšší trávy a opravdu ji spatřil. Řekl si, že tohle by mohlo stačit a ještě než opustil les, zašeptal:,,Ať jste, kde jste, děkuji vám, hraničáři."

,,Za málo." ozvalo se z lesa.