První hraničářka: Zapomenutá minulost

Osm

O tři roky a několik měsíců později:

Osmnáctiletý Ranger se právě vrátil s mistrem ze svého třetího Sněmu. Vůbec to nebyla taková zábava, jako vloni a předloni. Místo hraničářů začínali do služby nastupovat namyšlenci dosazení lordem Morgarathem.

Rafea si tento rok vybral mistr bojové školy jako jednoho z pozdějších učňů, takže Rosalie zůstala na statku sama. Rafael jí každou volnou chvilku chodil pomáhat.

Miris přidělili do kuchyně v bojové škole, takže neměla tolik možností setkávat se s Rangerem. Jeho mladší bratr jí přišel jako milý pohledný mladík.

Narn seděl u stolu na verandě a sledoval svého učně, jak napíná tětivu mohutného dlouhého luku a vypouští šípy, které se pak s uspokojivým zadrnčením zabodávají do terčů. Budu mu muset vymyslet něco těžšího, jinak mi prostřílí všechny pytle sena, pomyslel si a z hromádky svitků sebral hned ten první.

Jeho obočí se soustředěním skoro spojilo. Byl to povolávací list na dvouměsíční misi v Sonderlandu. Budu ho muset vzít s sebou.

,,To stačí, Rangei." zavolal na něj, když napínal tětivu k prvnímu z další salvy dvceti čtyř šípů. Ranger povolil napětí a vrátil šíp do toulce. Učeň přešel k mistrovi a posadil se naproti němu. Zkontroloval letky všech šípů, přebrousil nože a zpod kapuce tázavě pozvedl obočí.

,,Pojedeme na misi do Sonderlandu. Zdejší panovník si usmyslel, že se přestane bavit s Araluenem. Ber to jako možnost poznat cizí zemi. Zatímco já budu vyjednávat, budeš se bavit se zdejšími a zkoušet svůj obecný jazyk. Sonderlandštinu tě učit nebudu, protože z ní neznám ani hlásku. Dávej si pozor, je to drsná země. Zítra vyrážíme. Dopravu  máme zařízenou po moři."

,,Po zbytek dne máš volno."povolil mu, jako už několikrát, když předvedl vynikající výsledky. ,,Díky, mistře. Vyjedu si do lesa s Diem. Budu tu nejpozději chvíli po semění."

O deset minut později Ranger na hřbetě svého koníka projížděl lesem. Nechal Diabla vybírat cestu a jen se kochal krásou přírody. Koník ho zavedl k rodnému stavení. Nevěděl, proč to udělal, ale seskočil a vešel do domu.

Slyšel pláč. Šel za ním a to, co uviděl mu skoro zasavilo srdce. Jeho matka ležela na posteli celá bledá a u ní klečel Rafe. ,,Rangere, chlapče můj..." zašeptala Rosalie a zavřela oči. Sípavý nádech... Výdech... A pak už nic.

Ranger padl na kolena skryl hlavu do dlaní a rozplakal se. ,,NE! NE!" křičel jako smyslů zbavený. Po půlhodině hysterického pláče se zvedl ze země a stále se slzami na tvářích objal Rafaela.

Ten zabořil obličej do pláštěnky na bratrově rameni a společně stáli v objetí. Společně jí s pláčem vykopali hrob a Ranger na vrch napsal: Milovaná matka Rosalie Bennetová.

,,Zítra odjíždím na misi. Zvládni to tu, Rafe." poplácal ho po rameni, nasedl na Diabla a zmizel v lese. ,,Zvládnu, bratře." zašeptal směrem k lesu Rafael.

Je mi to líto, pohodil koník hlavou. Ranger se mlčky znovu rozplakal. Zavedl Dia do stáje a vešel do chaty.

Zhroutil se na židli u stolu, opřel si lokty o pevnou desku a nechal slzy padat do dlaní. Narn vešel z verandy dovnitř a když uviděl svého učně tak zničeného, na nic se neptal, přešel přímo k němu a pevně ho objal. ,,Matka... Ona zem-zemře-" snažil se ze sebe dostat chlapec. Narn to pochopil. ,,Všechno bude v pořádku," zašeptal. ,,Jen se vyplač."

Ten šikovný a pilný učeň, který byl hrdý na své postavení, mu najednou připadal tak maličký pod tíhou ztráty, již utrpěl, že nemohl dělat nic, než s ním soucítit.

___________________________________________________________________

Bonjour!

Vám to možná nepřipadá tak hrozné, ale, když jsem to psala, měla jsem na krajíčku. Je mi to líto, ale některé postavy prostě umírat musí.

Au revoir.

Ella_Lupinova