První hraničářka: Zapomenutá minulost

Šest

,,Dobré ráno." pozdravil Ranger hned u vchodu do pekárny. Až když přišel k pultu, všiml si, že za přepážkou stojí jen Miris. ,,Dobré. Pekař onemocněl." vysvětlila po jeho nechápavém pohledu. ,,V tom případě mu popřej ode mě brzké uzdravení."

,,Určitě vyřídím. Co ti mohu nabídnout, Rangere?" zeptala se profesionálně a její tvář projasnil úsměv. ,,Jako vždy. Mistr má zažitý pořádek."

,,Jeden bochník chleba pro mého oblíbeného hraničářsého učně." mrkla na něj. Byli už dobří přátelé. Ranger převzal vonící chleba a vložil do její malé dlaně dva šilinky.  ,,Pokud mi dá mistr volno za týden o jarmarku, zajdu se podívat." slíbil a s chlebem uloženým společně v brašně přes rameno opustil obchod.

Vydal se lesem a cestou sledoval stopy zvěře a cvičil se v tichém a nenápadném pohybu. Před sebou na cestě zahlédl svého bratra. I on už si ho zřejmě všiml, ale nedával to najevo. ,,Rafe," začal Ranger, když k sobě došli.

,,Nemluv na mě." obešel ho Rafael a pokračoval dál. Ranger chvíli stál jako solný sloup a pak se zkroušeně vydal směrem k chatě.

Připravil snídani a při jídle se s Narnem bavili slovními hříčkami. Ranger zrovna jednu pochopil a začal. ,,Myslel jsem-" Ale to neměl dělat, protože byl okamžitě přerušen. ,,Velmi nebezpečná činnost." řekl s naprosto vážnou tváří Narn.

,,Dnes si dáš překážkovou dráhu a po obědě se projdeme." oznámil než se s Rangerem vydal do lesa na překážovou dráhu. ,,Vítě, mistře, říkal jsem si... Nemohl bych dostat na jarmark volno?" poprosil učeň.

,,No dobrá, ale nemysli si, že mě příště jen tak uprosíš." ušklíbl se mistr. Narn nebyl jako obyčejní hraničáři. Byl usměvavý, milý, obětavý a všechno, jen ne mrzout. ,,Tak do toho. Dneska chci vynikající výsledky. Snaž se být potichu. Dnes mi nejde o rychlost. Chci, abys nebyl vidět ani slyšet." pobídl ho a sledoval, jak překonává jednu překážku po druhé.

,,Nebylo to špatné, ale máš těžký dopad mezi zdí a lanem."upozornil ho a poslal ho znovu na start. Celou dráhu Narn dával pozor na svého prvního učně. ,,Dopadej na čtyři jako kočka. Ztlumíš náraz i hluk," , ,,Dívej se pod nohy.", ,,Jestli ještě jenou vystrčíš zadek při plížení, dostaneš šíp do hýždí a tři týdny si pak nesedneš." pohrozil mu při třetím pokusu.

Ranger zhltl oběd a netrpělivě čekal, až mistr dojí, a mezi tím ho častoval otázkami typu:,,Kam půjdeme?"

Narn neodpovídal a Rangera to přivádělo k šílenství. Učitel pomalu dojedl, dopil kávu, vstal od stolu a s nedočkavým učněm v patách se vydal osedlat svou strakatou kobylu, Landu. Před chatou na ni nasedl. ,,Budeš se mnou držet tempo a chci, abys, až zastavíme, nebyl zadýchaný. Dýchej pravidelně po každém druhém kroku." poradil mu a pobídl kobylku k vytrvalému klusu.

Ranger běžel po boku strakaté společnice svého mistra a nohy se pod ním míhaly v dokonalém rytmu. Nemluvil. Věděl, že by to vyvedlo z rovnováhy jeho dech, a Narn by mu stejně nic neřekl. Po půlhodině cesty dorazili k malé chatě s přístěnkem a obrovskou oplocenou plochou za sebou.

Narn sesedl, poplácal Landu po krku, kývl na Rangera, který stál naprosto zpříma a nebylo slyšet, že dýchá. Pak zvolal:,,Marku? Marku, jsme tady!"

Po chvilce vyšel z chaty vysoký muž v jezdeckém oblečení se silnými předloktími. Nemohlo mu být víc než dvacet pět let. ,,Nazdar, Narne." objal ho a pak se podíval na Rangera. ,,To je ten tvůj učeň? Že ti to ale trvalo, než jsi ho sem přived," podal zmatenému chlapci ruku. ,,Mark, jméno mé."

Ranger podávanou ruku pevně stiskl a zdráhavě se představil. ,,Tak snad už bych ho moh přivolat." zamumlal si pro sebe Mark a pískl na prsty tak sině, že Rangerovi na chvíli zalehly uši. Po chvíli se ozval dusot kopyt. V oblaku prachu přicválal uhlově černý koník s delšíma nohama až k plotu a zvídavýma očima si Rangera prohlížel.

,,Tak běž za nim." pobídl ho Mark. Ranger pomalu přešel ke koni a dal mu očichat ruku. Koník vesesle pohodil hlavou. ,,Líbíš se mu." řekl Narn a podal učni jablko. Ten ho nabídl koni. Sametový čumák se otřel o jeho dlaň a jablko se šťavnatým chrup zmizelo v tlamě vraníka.

 ,,Jak se jmenuje?" zeptal se zatímco hladil černou srst na koníkově krku. ,,Diablo. Má předky z Iberionu." informoval ho chovatel. ,,Tak si ho osedlej." podal mu sedlo.

,,Já jsem nikdy koně nesedlal." zamumlal zahanbeně  Ranger. Mark mu trpělive vysvětlil, jak koně nasedlat a nauzdit. Učeň vypadal šťastně. Když byl Diablo připravený, Mark řekl:,,Nasedni a projeď se."

Ranger opatrně přišel ke koníkovi a nasedl. Vraník stál jako přibitý. ,,Když ho trochu šťouchneš patami, rozejde se." poradil mu Mark, právě opoušťející ohraničenou plochu. Ranger to zkusil a koník, jako by pod ním vybuchl. Vyhazoval zadníma nohama, vzpínal se, prohýbal a skákal.

Nebohý učeň skončil na zemi s naraženou kostrčí, zatímco se jeho mistr s koňákem popadali za břicho a skoro se váleli na zemi smíchy. ,,To nebylo nutné." zamračil se Ranger.

,,Bylo. Děláme to všem učňům," usmál se na něj Narn a pak mu sdělil:,,Každému hraničářskému koni musíš říct před první jízdou heslo. Proto se naši koně nedají ukrást."

,,Diablovo slovo je Scusi." sdělil mu Mark. ,,Scusi?" zopakoval Ranger, což vyvolalo okamžitou sborovou odpověď:,,Ne mě. Tomu koni." a další salvu smíchu.

Učeň si připadal hloupě, když mluvil ke koni, ale řekl vraníkovi, co mu Mark poradil. Tentokrát se pobídka obešla bez pádu a Diablo se poslušně rozešel.

Celý zbytek dne strávili u koňáka, kde se Ranger učil všechny povely, které je jeho koník schopen splnit. Za soumraku se vydali zpět k chatě. ,,Nevěděl jsem, že jeden kůň toho dokáže tolik." přiznal učeň a mistr ho okamžitě odpálkoval:,,Ty toho ještě nevíš..."

,,Občas mi připadá, jako by ke mně  mluvil." nadhodil Ranger, když zavedli koně a usadili se za stůl v chatě. ,,Samozřejmě, že s tebou mluví. Je to nesmírně inteligentní tvor a dokonalý společník na dlouhé cesty." odpověděl Narn od plotny.

,,Trochu mi nahrazuje bratra." zamumlal  zkroušeně Ranger. Narn před něj postavil večeři a misku kávy. ,,Občas je to těžké," usmál se smutně.,,Lidé se hraničářů bojí, ale věř mi, že je to tak lepší." poplácal ho po rameni a usadil se vedle něj.

,,Jednou s tebou znovu bude mluvit. Dej mu čas." poradil mu. ,,Ale teď se najez. Zítra tě čeká střelba z koňského hřbetu."

______________________________________________________________________

Bonjour!
Moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšla kapitolka, ale je začátek školního roku... Však to znáte. Dost výmluv. Doufám, že se kapitola líbila, a předem se omlouvám za chyby.

Au revoir.

Ella_Lupinova