První hraničářka: Zapomenutá minulost

Čtrnáct

Rangerův toulec byl zas uspokojivě plný. Ráno si čistým obvazem převázal ránu a tiše se vydal ke stání svého koně. Rychle ho připravil k cestě a když ho vyváděl, postřehl jednoho z mála lidí, kteří se s ním nebáli bavit. Pomocnice léčitele, Marion. Podívala se na něj s úsměvem. Líbil se jí, přišel jí šarmantní.,,Kam jedeš, Rangere?" zeptala se koketně.

,,Plnit slib." odpověděl ostře. Neměl na ni náladu. Prudce nasedl. ,,Nemůžeš odjet. Král bude zuřit." ječela za ním, když pobídl vraníka do cvalu. ,,Pokud je pravým rytířem, pochopí to." donesl jí vítr od vzdalujícího se muže.

Jakmile byl tábor z dohledu, dovolil Ranger Diablovi zpomalit do klusu. Svižným krokem se blížili k hranicím léna Carawaye. jeli přímo po hranici mezi dvěma lény. Pak to Ranger spatřil. Stopy. Patřily dvěma silným mužům. Vedly od lesa. Jel k místu, kde začínaly. Bylo tam malé ohniště s ještě teplými uhlíky. Kolem něj dvě hromádky brnění.

Byli to dezertéři. Museli utéct z tábora oklikou ještě včera večer. Evidentně se sem chtěli ještě vrátit. Jejich zbraně tu ale nebyly. Ranger se rychle vydal po jejich stopách. Vedly přesně po hranici. Jaká neopatrnost, pomyslel si a pobídl koníka do rychlejšího kroku. Pak pochopil, kam přesně směřují jejich stopy.

Bylo to místo,  kde se cesta od Rafeova statku protíná s hranicí lén. Ranger si uvědomil, že museli vědět, kde bydlí a co řekl své ženě. Odposlouchávali je. Já hlupák, pomyslel si, přestal jsem dávat pozor. Pobídl koníka do trysku a poslední míli ho nechal běžet naprosto plným krokem. Vytáhl z toulce dva šípy, jeden z nich rovnou zasadil drážkou do tětivy a druhý držel u těla luku, aby ho měl okamžitě připravený, a nezdržoval se vyndaváním jej z toulce.

Vyjel z lesa na místo, kde se hranice protínaly. Miris držela v náručí své dítě a vyděšeně sledovala dva muže s meči a dýkami, kteří se k ní blížili. Jeden z nich si hraničáře všiml, ale dřív, než stačil upozornit svého druha, jeho hrdlo proťal šedě opeřený šíp. Druhý z bojovníků už to ale stihl postřehnout a než ho potkal stejný osud, jako jeho druha, stačil po čerstvé vdově mrštit dýku.

Padl mrtvý k zemi a Ranger s vytřeštěným okem seskočil z koníka v plném cvalu a pospíchal k Miris, která se s dýkou zabodnutou do levé strany hrudníku skácela k zemi. I na pokraji smrti chránila dítě a držela je, aby nedopadlo tvrdě na zem.

,,Miris!" vykřikl Ranger a klekl si k ní. ,,Rangere. Postarej se o ni. Jmenuje se Cassiopea Clearwaterová." napřáhla ruce s dítětem k němu. ,,Je to tvoje neteř." vydechla a zavřela oči. Ranger už to nemohl vydržet. Přitiskl k sobě malou holčičku. Byla to poslední, co mu zbylo. Rozplakal se. Slzy ho pálily v ráně a promáčely obvaz.

Chvíli tam jen klečel a objímal svou neteř, která ho sledovala svýma zářivýma očima. ,,Uložíme maminku ke spánku a pojedeme, Cassi." zašeptal a pohladil holčičku prstem po tváři. Cassiopea vytáhla malou ručku zpod zavinovačky a stiskla jeho ukazováček.

Ranger vykopal Miris hrob, chvíli u něj postál, slíbil, že se vrátí, vzal do náruče svou neteř a na Diablově hřbetě vyrazil do rodného léna. Se starým baronem domluvil, že ona bude první z hradních svěřenců.

Hraničář věděl, že by nebyl schopen se o ni postarat. Doufal, že z ní vychová dobrou hraničářku, až ji jednou vezme do učení.