První hraničářka: Zapomenutá minulost

Patnáct

O pět let později:

Ranger každou volnou chvilku sledoval svou neteř vyrůstat. Byla z ní čiperná holčička a neustále se motala kolem bojových koní.

Jednou takhle hraničář projížděl kolem bojové školy a zaslechl skřípění kovu o kov a chlapecký hlas:,,Otče já nechci být rytířem."
,,A čím bys asi chtěl být? Nenechám tě zahodit deset let šermu." odpověděl hluboký hlas.

Ranger se rozhodl přijít blíž. Nechal Diabla stát v lesíku a plížil se za hlasy. Nakonec zahlédl na cvičebním prostranství dvě postavy. První muž, vysoký, svalnatý, s krátkými černými vlasy stál k hraničáři zády. V rukou držel majestátní obouruční meč s velkým rubínem vsazeným do hrušky. Naproti němu se, opřený o kolena, vydýchával vysoký asi patnáctiletý mladík s delšími černými vlasy svázanými do ohonu. Měl vypracované svaly a byl nezvykle vyspělý. Vedle něj ležel na zemi jedenapůlruční meč.

Zvedl pohled a jeho světle modré oči se setkaly s bouřkovými mračny vsazenými do zjizvené tváře hraničáře. Mladík se narovnal a uhnul před skálopevným pohledem. ,,Ptáš se, čím chci být. Tady máš odpověď." vypjal protestně hruď proti otci a prudce kývl hlavou za něj.

Rytíř se otočil a hledal cokoli ve stínech lesa. Ranger věděl, že tento chlapec musí být jeho učněm. Byl jediným člověkem, který dokázal rozpoznat náznak něčí přítomnosti tam, kde se schovával hraničář. ,,O čem mluvíš?" zamračil se zmateně muž.

Ranger se rozhodl vystoupit ze stínu. Měl nasazenou kapuci. V tu chvíli to pro rytíře vypadalo, jako by vyrostl ze země, přímo na světle zelené trávě. Hraničář vyvolával děsivý dojem. Jediné, co z jeho tváře mohli zahlédnout byly oči, napůl skryté ve stínu, a zarostlá tvář. Jemná kůže jizvy se zaleskla a rytíř polkl.

,,Váš syn by se chtěl stát hraničářem, sire." objasnil hlubokým hlasem. Muž se na něj zamračil, i když vypadal stále vyděšeně. ,,Nedovolím, aby skončil se šermem."
,,Ani nemusíte." řekl tiše Ranger, ale na prázdném cvičišti to bylo děsivější než křik. Bleskově vytáhl dva nože z pouzder a kývl směrem k rytířovu meči. ,,Zaútočte."

,,Nemáte šanci." zamumlal muž a provedl rychlý výpad. Ranger ho dokonale odrazil a po několika úderech, ležel meč na zemi a saxonský nůž u rytířova hrdla. ,,Pokud budete ochoten pomoci s jeho výcvikem, nechám ho pokračovat v šermu." navrhl hraničář.

Od dálil smrtící ostří od jeho krku a vrátil oba nože s uspokojivým syknutím do pouzder. Zpocený a vyděšený muž vehementně přikyvoval. Ranger kolem něj proklouzl k užasle zírajícímu chlapci. ,,Jak se jmenuješ, hochu?"
,,R-Rasen, pane." odpověděl s vyvalenýma očima.

,,Zítra se dostavíš k chatě v lese se svými věcmi. Stane se z tebe hraničářský učeň a já doufám, že na toto postavení budeš hrdý." oznámil mu a v mrknutí oka se znovu ztratil do lesa. Nasedl na Dia a vydal se domů.

Věděl, že hoch jde za ním. Za jízdy napsal na kousek pergamenu: Nesleduj mě. Zítra mi přines šíp zpět., smotal vzkaz do ruličky a vložil do pouzdra jednoho ze vzkazových šípů. S temným zahučením prosvištěl šíp po vypuštění vzduchem a zabodl se do stromu vedle chlapcova ucha.

Ten si přečetl zprávu a už jen užasle sledoval, jak se jeho budoucí mistr na uhlově černém koni proplétá mezi stromy.