BOY NUMBER 94

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟏

Ahoj. Předem se omlouvám, že jsem celý příběh dala do skrytých, ale chci ho celý opravit, hlavně ty chybky. Tak prosím, mějte se mnou trpělivost.♥

PROLOG

Často přemýšlím, jaký by byl můj život, kdybychom se nikdy nepotkali. A musím říct, že nad tím přemýšlím často. Vlastně pořád. Byla jsem jen obyčejná holka, bez jakéhokoli potenciálu, která se bála celého světa. Celých devatenáct let jsem žila ve svém malém pokoji, kde se sotva vešla jednolůžková postel, psací stůl a stará, vrzající židle, kterou jsem ze srdce nenáviděla. Nikdy bych nevěřila, že se jedním lusknutím prstu stanu celosvětově známou. Že se zamiluju tak hluboce, až to bude nesnesitelně bolet, a vzdám se všeho, co jsem kdy milovala. Stále tomu nemůžu uvěřit. A to všechno kvůli tobě, Justine. Ty, slavná hokejová hvězda s miliony fanoušky, mezi kterými jsou tisíce nádherných fanynek, které ti padají k nohám. A přesto tě okouzlila ta nesebevědomá číšnice odvedle. Slíbil jsi mi věrnost a lásku, ale teď mě jen ničíš.

Vrať se domů.

Prosím.

Tvá Shann**

KAPITOLA 1

Znáte ten nepříjemný pocit sevřeného žaludku a bodavé bolesti u srdce? Je to dost hrozné. A teď si představte, že ten pocit máte už čtyři roky. Není totiž nic horšího, než sledovat svého dlouholetého crushe, který se vám líbí už od prváku, jak svýma dokonalýma modrýma očima hledí na jednu z nejoblíbenějších roztleskávaček naší střední školy. Marry Ostenová. Stačí slyšet její jméno a mám husí kůži po celém těle. Pamatuji si ji jako malou holčičku s uječeným hlasem a chybějícími zuby, která si ve školce hrála spíš s kluky než s panenkami – těm totiž ráda okusovala hlavy. Už tehdy mi připadala děsivá.

Od té doby se toho moc nezměnilo. Jen z ošklivého káčátka vyrostla labuť a všichni z ní šílí. A není divu. Marry je teď nádherná, s dlouhými blonďatými vlasy, červenými lodičkami a upnutými černými minišaty, které bych si já nikdy nevzala. Ani z praktického hlediska, ani proto, že by mě máma ukamenovala na místě.

Scarlett mi už několikrát říkala, že kluci jsou bezcitní a zajímá je jen naše tělo. Musíme prý být nedostupné a dělat, že o ně nejevíme zájem. Kdybych ji neznala, myslela bych si, že má všechno v hlavě srovnané a ví, o čem mluví. Ale realita je taková, že i když se mě snažila poučovat, vždycky skončila v posteli s každým, kdo jí jen pochválil oči. Nechápala jsem to – kluk, který by mi na posezení řekl, jestli mě nebolelo, když jsem spadla z nebe, by dostal lepáka. Možná jsem ale byla až moc velká hrdinka, protože mě ještě nikdy žádný kluk neoslovil.

A tady se dostáváme k tomu, jak se někdo jako já může bavit s nejoblíbenějšími roztleskávačkami na střední škole. Upřímně, sama na to odpověď nemám. Alexis, Scarlett a Chloe – tři nádherné blondýny, které jako by byly přes kopírák. Vždycky jsem je obdivovala. Na začátku prváku jsem je sledovala z konce jídelny a přemýšlela, jestli mají tu chůzi nacvičenou, protože šly naprosto synchronně. Každý se za nimi otáčel a já si přála, abych jednou byla jejich kamarádka.

BUM.

Náhody se občas dějí, a já za tohle vděčím Scarlett. Potřebovala doučování z matematiky, a jak čas plynul, naučila se nejen moje jméno, ale i trochu víc o mně. Její otec, bohatý a vlivný, mi po čase poděkoval za trpělivost a zajistil mi práci v Hardy's Restaurant. Nebylo lehké se tam dostat, i když šlo jen o místo servírky. Přesto jsem mu byla neskonale vděčná – zoufale jsem potřebovala peníze, abych se mohla co nejdřív odstěhovat od matky.