Často přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybychom se nikdy nepotkali. Vlastně na to myslím pořád. Byla jsem jen obyčejná holka bez ambicí, která se bála světa a osmnáct let žila v malém pokoji, kam se sotva vešla úzká postel, psací stůl a rozviklaná...
Ani jeden z nás se nezmůže k dalším slovům a ani k pohybu. Shann zůstane křečovitě sedět na pohovce, zatímco já se k ní chci přiblížit, ale nohy mi to nedovolí a její bílý výraz ve tváři už vůbec ne. Oči měla oteklé a zarudlé. Musí mě nesnášet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ty týdnu pro ni museli být šílený. Ale trápil jsem se podle mě ještě víc, než si dokáže představit. Srdce mi bušilo jako o závod při pohledu do jejích hnědých očí, které byly skleněné a plné bezmoce. Její tváře už nebyly tak plné jak si pamatuji. Vypadala jinak, ale zároveň pořád tak nádherně. Matthew mi dal hned vědět, že mu Shannon volala, a tak mě nenapadlo nic jiného, než prostě vypadnout z toho příšernýho baráku, kde si přijdu jako ve vězení. Vím, že se má Molly kolem páté hodiny vracet. Neměl jsem připravené, co Shannon řeknu nebo co vlastně udělám, ale poslední dobou dřív konám než myslím a teď tu stojím jako idiot, civím jí do očí a nevím, jak začít.
,,nechám vás." promluví Matthew a poplácá mě po zádech. Jen slabě kývnu a otočím se za ním. Matthew na sebe nasadí černou péřovou bundu a odejde z bytu. Díky praskání dřev v krbu není takové ticho, ale přeci jen se odhodlám na ní zase podívat a udělám jeden krok vpřed. ,,j-já.-" udělám další krok a Shannon si stoupne na nohy a udělá krok dozadu. Nesnáší mě. Ale proč by teda chtěla mluvit s Matthewem o mě? Ten její pohled, který mi věnuje se mi ani trošku nelíbí. Jako by se mračila, zároveň držela slzy na uzdě a klepe se. Prohlížím si jí a nemůžu uvěřit tomu, jak je hubená. Vlasy jí trošku dorostly a přijde mi to jako věčnost, co jsme se neviděli.
Zhluboka se nadechnu a pokračuju. ,,chtěl bych ti všechno vysvětlit," její výraz se nezmění. Jen mě sleduje a narazí do zdi. Opatrně se k ní začnu přibližovat, zatímco ona si mě celého prohlíží a pak se mi zadívá na ruku. Rty se jí rozechvějí a podívá se mi do očí hned co jsem jen necelej metr od ní. ,,to jsem zvědavá jak mi tohle všechno chceš vysvětlit. Za týden si jí bereš." posední slova sotva řekne, podívá se jinam, semkne rty do úzké linie a snaží se neplakat. Já na tom byl v tuhle chvíli stejně. Byl jsem tak v prdeli ze všeho co se v mém životě dělo. ,,trávil si čas se mnou ale určitě už jste plánovali svatbu." ,,to není pravda!" rty jí začnou stékat po tvářích a já bez přemýšlení přejdu přímo k ní, naruším jí osobní prostor a tvář jí utřu. Shannon uhne a vlepí mi facku. Au. Tohle bylo poslední, co bych od ní čekal, ale vlastně jsem si to zasloužil. ,,Dej mi jich klidně ještě padesát, ale nech mě to vysvětlit.. prosím!" Sama vypadala překvapeně z toho co udělala. Svou ruku si přitáhla zpět k tělu a podívala se do země. ,,promiň," hlesne, že jí sotva slyším. ,,já promiň. Za všechno," zhluboka se nadechnu, zatahám se za kořínky vlasů a přemýšlím, jak začít.
,,Shannon já jí nemiluju. To všechno co se teď děje jsem si neusmyslel. Chtěl jsem bejt s tebou.. už do konce života!" rozhodím rukama, jako by jí to mělo být už všechno jasné, ale byla tak zmatená, že stále brečela a dívala se na mě pořád stejným pohledem, jako když jsem přišel. ,,cože?" zeptá se. Odstoupím od ní a přemýšlím, jestli ji říct pravdu. Vím, že bych kurva měl, ale co když jí to ublíží ještě víc? ,,prostě mi vyhrožuje. Má mě takhle omotanýho, takhle!" ukážu jí a cítím, jak začínám mít vztek. ,,a i když od ní chci tak moc odejít, tak já Shannon nemůžu. Kdybych odešel, nechci vědět čeho všeho by byla schopná," ,,proč mi tohle říkáš až teď?" ,,protože jsem tě před tím vším chtěl chránit kurva!" zařvu na ní a pak se rychle vzpamatuju. Tahle holka si nezaslouží, abych byl takovej. Tahle ne. Zakryju si tváře a nevím, co víc říct, nebo jak pokračovat aby to mělo hlavu a patu. ,,s čím ti vyhrožuje?" ,,se vším. Že mi udělá ze života peklo." ,,kdy tohle začlo?" ,,když jsme spolu odjeli na vilu," panenky se jí rozšířily, jako by jí to najednou začalo dávat smysl. ,,po tom hezkým co se mezi námi stalo mi napsala." ,,tak proto ses choval tak jak ses choval. Lhal si mi!" drkne do mě. ,,proč si mi to neřekl?! Nechal si mě brečet, nechal si mě se trápit několik týdnů!" znova do mě drkne, vezmu její ruce do svých. ,,dělal jsem to kvůli tobě sakra!" zařvu. ,,co to je za nesmysl?! Kvůli mně?" Držím se, abych jí to celý nevyblil a ona se z toho nezbláznila. ,,můžeš mi do prdele říct, o co tady jde?! Proč mi tady meleš o tom, že ti vyhrožuje když máš na ruce snubák a.." zarazí se, a já její křehké ruce pustím. Vezme mou levou ruku do své a prohlíží si ho. ,,proč ho máš ty? Vždyť..-" Jenom kývu a jsem vděčnej, že jí to pomalu dochází. ,,o-ona tě požádala o ruku?" hlas se jí klepe. ,,jo," zavřu silně oči a snažím se zahnat tu hnusnou vzpomínku na to, jak mě před všema příbuznýma žádala. ,,co to má sakra bejt?" odstoupí ode mně a snaží se nadechnout. ,,proč si to přijmul?" ,,já..neměl jsem na vybranou Shannon. Neměl jsem o tom ponětí. Vzala mě na večeři kde byla celá její rodina s příbuznýma a já prostě nemohl odmítnout. Nešlo to." lituju toho. ,,kravina! Co tady děláš? Chceš mě dál namotávat a pak zase poslat k vodě? Nebo mě zase ožralou zachraňovat a pak mě nechat u sebe doma úplně samotnou s nějakým podělaným dopisem?!" zase do mě drkne a já jako bych jí nepoznával. Nikdy jsem jí neslyšel ječet. Vždycky to byla ta klidná, citlivá a tichá Shannon, do které jsem se zamiloval. Mohlo mi dojít, že jí to ta její kámoška řekne. ,,možná kdyby ses tak neožrala, vysvětlil bych ti to!" Matthew udělal dobře, že odešel. Řvali jsme po sobě jak manželé po třiceti letech. ,,takže za to vlastně můžu já? Jdi do háje, fakt!" zase mě od sebe odstrčí a snaží se odejít, ale já jí chytnu za ruku a donutím jí se zastavit. ,,nehrabej na mě!" ,,Shannon!" snažím se jí uklidnit, ale je tak rozzuřená, že nemám šanci. Vytrhne se, protože sám nemám skoro žádnou sílu a vidím, jak si bere bundu z věšáku a jde do chodby. ,,kam jdeš?!" jdu za ní. ,,co nejdál od tebe. Nechci tě už vidět. Tohle všechno jsou totální kecy!" ani se na mě nepodívá. Nasadí si bundu a zápasí se zipem, který jí nejde zapnout. Panikařím a jen na ní zírám. Snažím se přijít na správná slova. Nechci, aby odcházela. Věděl jsem, že tohle je ta šance, kdy jí to můžu všechno vysvětlit, i když jsem pár věcí chtěl vynechat. ,,nech mě to prosím vysvětlit," otočí se po mně. ,,já chci vědět, s čím ti vyhrožuje Justine. Protože tohle všechno mi přijde jako úplnej nesmysl," chvíli se na sebe jen díváme. Má zrychlený dech a bundu stále rozepnutou. Jako bych byl v transu. Chtěl jsem mluvit, ale hlava mi to zkrátka nedovolila. ,,super," povzdechne si, otočí se ke dveřím které otevře do studeného počasí, kde je přímo vánice. Chce odejít.
