BOY NUMBER 94

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟏𝟑

,,tak už mi dej tu pusu, sakra"

Sotva doprosil, svou dlaň položil na mou pravou tvář a přiložil naše rty k sobě. Svět jako by se v momentě zastavil. Mé představy o tom, jak líbám srdíčkové rty se staly skutečností. Byly to pomalé pohyby, ale tak krásné. Líbal lépe, než v mých představách. Opravdu šlo poznat, že tohle už někdy dělal. Jo Shannon, a to několikrát. Ihned jsem zahnala ty zlé myšlenky a užívala si tenhle okamžik. Srdce mi bušilo jako o závod a pořád jsem nemohla uvěřit, že se tohle fakt děje. Celou dobu mě držel za tvář a já nakonec udělala to samé. Líbat ho a při tom se ho dotýkat bylo o tolik lepší i když jsem si říkala, že lepší už to být nemůže. Ani foukání větru nás neodradilo od toho, co právě provádíme. Cítila jsem se jinak, tak dobře. Justin mi dal poslední jemný polibek, ale neodtáhl se. Opřel se svým čelem o to mé a jen jsme si užívali přítomnost toho druhého. Nechala jsem zavřené oči, snažila se popadnout dech a při tom nezkolabovat slastí.

,,to bylo.." ani nedopověděl. ,,jo" přikývla jsem a nezapomněla se usmát, i když to nemohl vidět. Věděla jsem, co chce říct. Ještě pár dnů zpátky by se mi hlavou honily myšlenky, jestli se mu to vůbec líbilo, a jestli se po tomhle se mnou bude chtít znovu vidět. Nevím co se stalo a kde jsem vzala všechnu tu odvahu. Nelíbala jsem se dlouho, ale s Justinem to šlo samo. ,,líbáš líp, než jsem si myslel," podívali jsme se na sebe a já se snažila zahnat červeň, která se mi znovu hnala do tváře. Jeho slova mě potěšily natolik, že jsem se nemohla zbavit toho úsměvu, který jsem měla na rtech. ,,nápodobně," bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Justin se uchechtl a pak mě pevně objal, přesně tak, jak jsem potřebovala.

***

,,a co máma? Nebude se na tebe zlobit?" vypadal ustaraně, ale při zmínce o matce mám husinu po celém těle. ,,Ta se zlobí celej život," pokroutila jsem panenkami a nezapomněla si povzdechnout. Justin nám nalil džus do skleniček a vrátil se zpět na pohovku. ,,nemluvila si s ní někdy o tom?" ,,o čem přesně?" zeptala jsem se, a děkovně se na něj usmála, když mi podal sklenku s pomerančovým džusem. ,,no.. o tom, proč je taková" snažil se najít vhodná slova, jak větu zformulovat a při tom mě celou dobu sledoval. ,,podle mě taková byla vždycky. Vlastně se tátovi nedivím, že od nás odešel" vzpomínám si na ten den, kdy se to stalo. Zanechal ve mně smutnou vzpomínku, ze které mě mrazí ještě dnes. Justin vykulil oči. ,,počkej.. já myslel, že tvůj táta je.. no," ,,mrtvej?" Justin jen kývl. Vlastně jsem chápala, že to tak mohlo vyznít. V ten den, co jsem se vysekala na kole a zmínila jsem se o otcovi, že kolo byla jediná vzpomínka, kterou jsem na něj měla. ,,není, nebo nevím. Nevím o něm nic takže.." ,,sakra," řekl Justin, položil sklenku na konferenční mramorový stůl a pak si sedl blíž ke mně. ,,jak to vůbec zvládáš? Kdy to bylo?" Nikdy se nikdo nezajímal o můj život, proto mě to překvapuje a ani nevím, jak o tom mám mluvit. ,,Byla jsem fakt malá," odpověděla jsem mu a dívala se mu do karamelek. Vypadal smutně, jako by ho to zasáhlo. ,,nedokážu si vůbec představit, jak to pro tebe muselo být hrozný," semkl rty. ,,jsem v pohodě-" sotva jsem dopověděla, Justinovi začal zvonit mobil, který měl v kapse. Když se podíval kdo mu volá, pokroutil očima. ,,promiň," omluvil se mi a hovor přijmul.

,,čus, co je?" zvedl se z pohovky a procházel se po kuchyni. ,,hm," odpovídal někomu na druhé straně. ,,zaspal jsem," jeho hlas nezněl stejně, jako když mluví se mnou. Byl hrubější. Dopila jsem svůj džus a rozhlížela se okolo sebe. Všude visely rodinné fotografie, ze kterých mě hřálo u srdce. Jeho celá rodina je určitě tak báječná jako je on. ,,no jo prosimtě. Už jsem na cestě. Čau," hovor típne, odhodí mobil na linku a podívá se na mě. Konečně se jeho výraz změnil zase v ten láskyplnej, kterej má už od včera. ,,nebude ti vadit, když tě odvezu domů? Musím na trénink" ,,ne vůbec ne. Vlastně bych už stejně měla jít." přiznám, i když nerada. Bylo to tu tak super, že se mi nechtělo domů. ,,dobře. Dojdu si nahoru pro tašku a taky ti vezmu věci," byl to takovej gentleman, že to nebylo ani možné. Sice se nabídl, že mi věci donese, ale já si stála při svém a do pokoje jsem ho následovala. Smradlavé věci z práce jsem si zabalila do tašky, kterou mi Justin půjčil. ,,Kartáček ti tu nechám. Určitě si tu nebyla naposledy." mrkl na mě, když jsme odcházeli z pokoje a mně se chtělo skákat do vzduchu. Věci, které jsem na sobě měla byly Justinovi. Prý si je mám vzít domů, protože aspoň bude možnost se znovu vidět. Dělal, jak kdybych ho po tomhle všem měla odkopnout. Bohužel jsem si to nechtěla přiznávat, ale měl mě chytnutou na prutu, jako správnej rybář.