Často přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybychom se nikdy nepotkali. Vlastně na to myslím pořád. Byla jsem jen obyčejná holka bez ambicí, která se bála světa a osmnáct let žila v malém pokoji, kam se sotva vešla úzká postel, psací stůl a rozviklaná...
Spokojeně jsem pochrupovala, když v tom se rozeznělo vyzvánění na mém mobilu, kterej jsem v setmělé místnosti nemohla nehmatat. Ten nepříjemný zvuk neustupoval a rukou nemohla nahmatat ani můj noční stolek. Nezbývalo mi nic jiného než si hlasitě povzdechnout a otevřít oči. Až teď mi docvaklo, kde se nacházím. ,,panebože" sedla jsem si na zadek a porozhlédla se po tmavé místnosti v obýváku. Závěsy byly zatažené, ale venku se rozednívalo. Usnula jsem. Kde je Justin? Z přemýšlení mě vyrušovalo stále to nepříjemné zvonění a já zuřila z toho, kdo mě v sobotu ráno obtěžuje. Můj mobil byl položený na konferenčním stolku a když jsem viděla že volá Tonny, hovor jsem zvedla.
,,ano?" promluvila jsem rozespale.
,,ahoj Shannon. Promiň, že volám tak brzy.. ale nemohla by si dorazit do práce?" bylo slyšet, že byl nervózní. Vlastně mi nálada hned klesla, protože jsem měla napsaný rozpis až od příštího týdne a s dneškem jsem nepočítala. Stále jsem byla unavená a nejradši bych si dopřála ještě tak tři hodinky.
,,proč? Děje se něco?" Chytla jsem se za čelo a ještě na chvilku zavřela oči. Tak moc jsem chtěla spát.
,,Clark se včera děsně ožral. Fakt to z něj totálně táhlo a tak ho šéf poslal domu. Sám to na place nedám.." Pokroutila jsem panenkami nad tím, jak je Clark nezodpovědný, ale nemohla jsem říct ne. Tonny byl můj parťák a kdykoliv jsem potřebovala vyměnit směnu, byl tady. Vlastně to bylo mnohem přínosnější, než být dnes v přítomnosti matky, která si mě chce vyzkoušet z angličtiny, na kterou jsem se nepodívala. Hold jsem měla jiné plány a tím byl Justin. Proč mě nevzbudil, když odcházel? Cítila jsem se strašně. Nemohla jsem se s ním ani rozloučit a vyprovodit ho ke dveřím. Místo toho jsem si tady spokojeně ležela. Vypadalo to, jako by mi Justin dal polštář pod hlavu a pomohl mě uložit. Musím mu napsat.
,,Haló? Jsi tam?" ozýval se Tonny a já se vrátila do reality.
,,Promiň, no.. obleču se a jedu." Povzdechla jsem si a stěží se zvedla na nohy. Tenhle gauč byl na ležení ještě horší než na pohled.
*****
,,Shannon moc děkuju!" Přiřítil se ke mně udýchaný Tonny, když jsem si obmotávala zástěru kolem pasu a mířila do toho chaosu. ,,To nic. Nenechala bych tě tady samotnýho." Ukázala jsem do místnosti plnou lidí a byla připravená vrhnout se do práce. Vždycky tady byl chaos, ale dnes to bylo ještě horší. ,,Co se to tu děje?" zeptala jsem se, když jsme s Tonnym měli namířeno do kuchyně. ,,firemní akce. Kdo sakra dělá firemní akci už od osmi od rána?" zasmál se a já s ním. ,,a ještě k tomu v sobotu." Doplnila jsem ho a když jsem v kuchyni uviděla kuchaře Gabriela, nálada mi opět klesla. Jen jsme si vyměnili otrávený pohledy a ani se nepozdravili. ,,takže.." odkašlal si Tonny, aby tuhle atmosféru mezi námi překazil. ,,od jedenácti se bude podávat tříchodové menu. Já bych si vzal na starost stoly u oken a tobě přenechám tu klidnější část u dveří.. co ty na to?" kývala jsem jak pominutá, protože mi bylo fuk co budu dělat, jen jsem chtěla být pryč od Gabriela. ,,jasně, klidně." Tonny byl rád, že neprotestuji a pak se podíval na Gabriela, který také kýval. ,,tak fajn. Vrhneme se do práce."
Dnešní den bude dlouhej.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
