BOY NUMBER 94

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟐𝟒

o týden později

JUSTIN

První prosincový večer, který je chladný a depresivní. Sedím ve vyhřátém autě kousek od Shannon domu a dívám se do zhaslého pokoje. Zvídavost, zda už spinká, nebo je někde pryč mě pronásledovala, ale neodhodlal jsem se to zjistit. Přišel jsem si jak blázen. Znovu jsem vynechal trénink jenom kvůli tomu, abych jí byl na blízku. V ruce držím zmuchlaný vzkaz, který po ní zůstal u mě v pokoji, kde to bylo k nepoznání. Doufal jsem, že když se domů vrátím, ještě tam bude. Zmizela stejně tak rychle jako moje vůle žít. Molly mě měla pod palcem. I teď jsem jí musel lhát o tom, že jedu na trénink. Mobil jsem si nechal doma, protože by viděla mou polohu. Všechno je to jak ze zkurveného sci-fi.

𝘑𝘶𝘴𝘵𝘪𝘯𝘦. 𝘈𝘯𝘪 𝘫𝘦𝘥𝘢 𝘷𝘦𝘤 𝘮𝘪 𝘯𝘦𝘥𝘢𝘷𝘢 𝘴𝘮𝘺𝘴𝘭 𝘢 𝘯𝘦𝘮𝘢𝘮 𝘴𝘪𝘭𝘶 𝘯𝘢 𝘵𝘰, 𝘵𝘰 𝘻𝘫𝘪𝘴𝘵𝘰𝘷𝘢𝘵. 𝘜𝘣𝘭𝘪𝘻𝘪𝘭 𝘴𝘪 𝘮𝘪, 𝘻𝘯𝘪𝘤𝘪𝘭 𝘴𝘪 𝘮𝘦 𝘢 𝘵𝘺 𝘴𝘵𝘢𝘭𝘦 𝘯𝘦𝘥𝘢𝘴 𝘱𝘰𝘬𝘰𝘫. 𝘔𝘺𝘴𝘭𝘦𝘭𝘢 𝘫𝘴𝘦𝘮 𝘴𝘪, 𝘻𝘦 𝘫𝘴𝘪 𝘫𝘪𝘯𝘦𝘫. 𝘔𝘰𝘻𝘯𝘢 𝘣𝘺 𝘣𝘺𝘭𝘰 𝘭𝘦𝘱𝘴𝘪, 𝘮𝘦 𝘯𝘦𝘤𝘩𝘢𝘵 𝘻𝘪𝘵 𝘴𝘵𝘦𝘫𝘯𝘦 𝘵𝘢𝘬, 𝘫𝘢𝘬𝘰 𝘫𝘢 𝘯𝘦𝘤𝘩𝘢𝘷𝘢𝘮 𝘵𝘦𝘣𝘦. 𝘕𝘦𝘷𝘪𝘮 𝘤𝘰 𝘵𝘰 𝘷𝘴𝘦𝘤𝘩𝘯𝘰 𝘮𝘦𝘭𝘰 𝘻𝘯𝘢𝘮𝘦𝘯𝘢𝘵, 𝘢𝘭𝘦 𝘰𝘤𝘪𝘷𝘪𝘥𝘯𝘦 𝘴𝘪 𝘴𝘦 𝘳𝘰𝘻𝘩𝘰𝘥𝘭 𝘢 𝘫𝘴𝘪 𝘵𝘦𝘥 𝘻𝘢𝘴𝘯𝘰𝘶𝘣𝘦𝘯𝘦𝘫 𝘴 𝘤𝘭𝘰𝘷𝘦𝘬𝘦𝘮, 𝘰 𝘬𝘵𝘦𝘳𝘺𝘮 𝘴𝘪 𝘮𝘪 𝘳𝘪𝘬𝘢𝘭. 𝘊𝘭𝘰𝘷𝘦𝘬, 𝘬𝘦 𝘬𝘵𝘦𝘳𝘦𝘮𝘶 𝘣𝘺 𝘴𝘦𝘴 𝘶𝘥𝘢𝘫𝘯𝘦 𝘯𝘪𝘬𝘥𝘺 𝘯𝘦𝘷𝘳𝘢𝘵𝘪𝘭 𝘪 𝘱𝘰 𝘵𝘰𝘮, 𝘤𝘰 𝘵𝘪 𝘶𝘥𝘦𝘭𝘢𝘭𝘢. 𝘓𝘦𝘻. 𝘑𝘦𝘯 𝘴𝘪 𝘮𝘦 𝘷𝘺𝘶𝘻𝘪𝘭 𝘢 𝘮𝘯𝘦 𝘫𝘦 𝘻 𝘵𝘰𝘩𝘰 𝘻𝘭𝘦. 𝘔𝘺𝘴𝘭𝘦𝘭𝘢 𝘫𝘴𝘦𝘮 𝘴𝘪 𝘰 𝘵𝘰𝘣𝘦 𝘫𝘪𝘯𝘦 𝘷𝘦𝘤𝘪. 𝘔𝘺 𝘥𝘷𝘢 𝘶𝘻 𝘫𝘴𝘮𝘦 𝘴𝘵𝘦𝘫𝘯𝘦 𝘮𝘪𝘯𝘶𝘭𝘰𝘴𝘵, 𝘢 𝘵𝘢𝘬 𝘵𝘰 𝘻𝘶𝘴𝘵𝘢𝘯𝘦. 𝘔𝘦𝘫 𝘴𝘦 𝘩𝘦𝘻𝘬𝘺 𝘢 𝘰𝘱𝘢𝘵𝘳𝘶𝘫 𝘴𝘦.

𝘚𝘩𝘢𝘯𝘯𝘰𝘯.

Touhle zprávou se se mnou nadobro rozloučila, ale já se s tím nemohl smířit. Mám nedostatek spánku a to všechno jen kvůli tomu, že přemýšlím nad tím, jak jí to všechno vysvětlit. Možná kdybych opravdu šel s pravdou ven a všechno jí řekl, oběma mi bylo líp. ,,ale hovno, jasně že nebylo," promluvím si pro sebe. S Molly se o nás všude psalo. Co příspěvek, to Justin Bieber a budou Molly Bieber, která touží po mém příjmení.

Z přemýšlení nad sračkama zahlédnu dvě postavy, které prochází kolem mého auta. I když je ta holka zachumlaná v péřové bundě a pletené čepici tak poznám, že je to Shannon. Její křehké nohy skoro nepoznávám, ale chůzi ano. Ten zmrd vedle ní se na ní až moc lepil že jsem měl chuť ho od ní odtrhnout a ještě mu rozbít hubu. Napjal jsem všechny svaly v těle. Cítil jsem se tak na hovno. Shannon, moje maličká se schází s někým jiným. Pořád si nepřipouštím, že by s ním něco mohla mít. Zabilo by mě to. To já mám být ten, s kým bude trávit zbytek svého života. Vystoupím z auta, nasadím si kapuci od bundy a nenápadně se za nimi plížím.

SHANNON

,,už si řešila tu brigádu?" zeptal se starostlivě Aron jen co jsme zahnuly k mému baráku. ,,jo," přiznám a víc se zachumlám do péřové bundy. Venku už byla pěkná kosa. ,,a jak to vypadá?" ,,dost na nic. Všude chtějí na plnej úvazek. Brigádníci jsou jim k ničemu. Byla jsem se ptát snad už všude. Poslala jsem tisíc inzerátů a nikdo se mi neozval," byla jsem zoufalá. Potřebovala jsem peníze víc, než kdy dřív. ,,rád bych ti s tím pomohl." otočí si mě k sobě, když stojíme u hlavních dveří od mého domu. Chytne mě za ramena a začne hladit. ,,zkusim se poptat u táty ve firmě. Mohla bys tam třeba uklízet," vděčnost, kterou jsem k Aronovi cítila, byla nepopsatelná. Vůbec se neztotožňuje s klukem, kterého jsem znala dřív. Kluk, který vždy stál u automatu s Marry a vyměňovali si DNA. Nevím čím to bylo, ale se mnou se choval opravdu jinak než na začátku. Měla jsem k němu o něco blíž a i když jsem byla zlomená na několik částí, držel mě nad vodou. ,,to by bylo fajn, děkuju," kývnu a podívám se mu do hnědých očí. Usměje se a začíná trapné ticho. ,,máma je doma?" zeptá se a já kývnu, i když vím, že není a má noční. ,,jo," kousnu se do rtu kvůli té lži a on se nepřestane usmívat. ,,dobře, tak jindy." mrkne na mě a přiblíží se ke mně o něco blíž. Vím, že už na to čeká. Říkal to Alexis, která mi to hned vyblila, ale já se na to ještě necítila. Uhla jsem hlavou do strany a nechala ho, ať mě políbí na tvář. ,,díky za prima den. Tak zítra ve škole?" zeptá se a já kývnu. ,,zítra ve škole," uculím se a přistoupím ke dveřím. Stále tam jen tak stojí a prohlíží si mě. ,,co je?" zeptám se pobaveně a on se kouše do rtu. ,,ale nic," pokroutí hlavou, ale smích ho nepřejde. Bylo mi jasné, že mě chtěl políbit. A že mě očima skoro prosil, abych mu to dovolila. Neměla jsem v sobě tolik vína na to, abych se uvolnila i když jsem si řekla, že už nikdy pít nebudu. Naopak bych řekla, že den bez alkoholu pro mě byl jak bez vody, kterou potřebujeme. S alkoholem jsem dokázala nějak fungovat a teď každý den s Aronem navštěvujeme kavárnu, kde nalévají to nejlepší prosecco. Dívám se na jeho dětskou roztomilou tvářičku a vlastně si říkám, proč ne? Přistoupím k němu, vezmu ho kolem krku a políbím ho na rty. Přišla mi to jako věčnost, co jsem se naposledy líbala. Jeho rty nebyly tak plné jako Justinovo, ale vlastně to nebylo špatné. Chtěla jsem se odtáhnout, ale Aron pokračoval a chytl mě za boky, které svíral a pak i zadek, a i když to bylo příjemné tak jsem věděla, že to musím utnout. Dřív než se mi to podaří, se Aron ode mě odtrhne. ,,au!" chytí se za hlavu a rozhlíží se kolem sebe. Šokovaně na něj civím a nevím, co se děje. ,,je ti něco?" ,,tys to neviděla?" ptá se mě. ,,co bych měla vidět?" rozhlížím se kolem sebe a pak zpět na něj. ,,někdo mi hodil šutr na hlavu," zamračí se a já se zděšeně rozhlížím. Byla tma a pouliční lampy za moc nestály. ,,jdi domu. Já se tady porozhlídnu," řekne mi, ale já s tím nesouhlasím. ,,třeba to bylo ze střechy," ,,ze střechy? Vážně?" snažila jsem se ho pouze uklidnit, ale byl dost podrážděný. Nikoho jsem tady neviděla. ,,to je fuk. Už jdi, ať na tebe taky něco nesletí," dívá se na střechu, jako by tomu začínal věřit. Kývnu, vytáhnu klíče z kapsy, které jsem celou dobu měla u Scarlett a otevřu dveře. ,,a nebo to byla tvoje máma," zavtipkuje a já se neubráním smíchu. ,,tomu bych docela i věřila," ,,záhada vyřešena," mykne rameny, naposledy na mě mrkne a odchází pryč. Chvíli ho pozoruju a nakonec zabouchnu dveře.