BOY NUMBER 94

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟐𝟐 - 𝐖𝐢𝐥𝐥 𝐲𝐨𝐮 𝐦𝐚𝐫𝐫𝐲 𝐦𝐞?

,,t-to seš celou dobu ty? Ta holka ze snímků?!" hysterčí a mě nenapadají vhodná slova. ,,vysvětlím ti to," přes všechen ten pláč a zhroucení se, se snažím uklidnit Scar, která si se mnou vyměnila roli. Jako by se snažila popadnout dech. Chytne se za hrudník a posadí se zpátky na postel, zatímco já si k ní jen v podprsence klekám a hladím ji po koleni. 

,,to není možný. Prostě není!" rozhazuje kolem sebe rukama a já mírně uhýbám hlavou, abych od ní nedostala. ,,vím, že jsem to podělala. Ale nemohla jsem ti to říct," snažím se obhájit. Scarlett se konečně uklidní, ale její tvář neztrácí rudou barvu. ,,c-celou dobu si lhala. Celou tu dobu si předstírala, že o něj nemáš sebemenší zájem.. a- a pak najednou-" ,,prosím uklidni se!" zvýším na ní hlas, protože začala zase házet rukami jak pominutá. Podívá se mi do očí a přeci jen ruce položí o klína. ,,Shannon ty jsi mi lhala! A já ti to tu celou dobu žrala!" hbitě se zvedne z postele, absolutně jí nezajímá, že mě právě slavila na zadek. ,,Jak si můžeme říkat nejlepší kamarádky když jsi mi tu celou dobu lhala! J-já tomu nemůžu uvěřit. Přijdu si jako ve snu, protože jestli ty a Justin.." na chvíli se odmlčí a chodí po mém malém pokoji sem a tam, zatímco já stojím u postele a sleduju jí. ,,panebože!" vykřikne. Snad v životě jsem neviděla takhle naštvanou Scarlett. Vlastně jsem ani netušila, že tohle roztomilé a krásné stvoření umí i zakřičet. ,,ty a Justin Bieber. To jsi celou dobu ty! Celou dobu jsi to byla ty ta holka z fotek" znova se usadí na postel a sklopí hlavu. ,,jak jsi mi sakra mohla takhle lhát?!" ,,Scarlett nešlo to. Víš co všechno by se mohlo stát, kdyby se to zjistilo? Že ta holka, kterou všichni nesnáší jsme vlastně já? Zabilo by mě to," povzdechnu si a snažím se nadechnout. Otřu si mokré oči a podívám se z toho okna, kudy Justin vždycky chodil. ,,a stejně už je to všechno fuk. Je to pryč." zavřu silně oči a snažím se zase nebrečet. ,,ale mně si to snad říct mohla ne?" ,,promiň," podívám se do jejích zklamaných očí. ,,dlužím ti vysvětlení. Slibuju, že ti všechno řeknu ale je to pro mě těžký..,"  ,,a-ale co ten Matthew, a co Aron? Jak si mohla stíhat ještě Biebera? Kurva jak jste k sobě přišli?!" Plácá páté přes deváté a já se jí nedivím. Spoustu věcí jsem jí tajila a teď je to venku. Scarlett musí znát pravdu. Je to jediný člověk, kterého momentálně mám a nechci přijít ještě o ní. ,,dobře. Teď chci aby si se uklidnila," poprosím jí a usadím se na postel vedle ní. Chytnu jí za ruce a sleduju její zmatený výraz. ,,všechno to začalo ten den, kdy jste mě vzali na zápas..-"

JUSTIN

,,proč to tak hrotíš? Vypadám dobře," pokroutím očima a dál nechávám Molly mi upravovat můj oblek, který je za mě úplně normální. Musel jsem se taky ostříhat a oholit. Neříkám, že jsem to už nepotřeboval ale upřímně? Bylo mi fuk jak vypadám. Po posledním srovnání mé košile se ode mě oddálí ve svých bílých upnutých sametových šatech, které jí končí nad koleny. Vlasy má nakulmované a tvář precizně namalovanou. ,,hm," prohlídne si mě od shora dolů a já čekám na další kritiku. ,,teď vypadáš skvěle," přejde ke mně, políbí mě na krk a pak mě pohladí po tváři. ,,Až na ty tvoje pupínky. Máš snad druhou pubertu?" Vtipkuje, stále mi hrabe na obličej a já její křehké ruce vezmu do svých a dám jí je k tělu. Je pravda, že můj obličej vypadal poněkud jinak. Měl jsem po obličeji beďary jak na střední a vždycky se mi dělali, když jsem byl ve stresu. Teď jsem ale doslova v prdeli. ,,no to je jedno. Musíme jít," řekla nakonec, když jsem jí na to nic neřekl. Nazula si boty na podpatku, sebrala své chanel psaníčko do pravé ruky a vyvedla nás ze své ložnice, kde jsem dnes strávil noc. Včera večer to pro mě nebylo lehké. Sedět u jednoho stolu s jejími rodiči, kteří jsou tak hodní a mají mě rádi. Pořád dokola mi říkali, jak jsou šťastní, že jsme se my dva dali zpátky dohromady. Přetvařovat se a lhát bylo mým denním chlebem a já už si vlastně ani nepamatoval, kdy naposledy jsem řekl něco pravdivého. Myslím na Shannon každým dnem víc a víc. Popadají mě zlé myšlenky na to, že má vedle sebe toho bruneťáka, kterej jí v žádném případě nemůže dát to, co já. Ve snech se mi objevuje čím dál tím víc a já jí neustále říkám, že se vrátím. Že to, co mám s Molly není skutečné. Pořád doufám, že tyhle signály ve snech slyší i ona.