Často přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybychom se nikdy nepotkali. Vlastně na to myslím pořád. Byla jsem jen obyčejná holka bez ambicí, která se bála světa a osmnáct let žila v malém pokoji, kam se sotva vešla úzká postel, psací stůl a rozviklaná...
Už jsou to dva dny od našeho rozloučení. Dva zatraceně dlouhé dny, kdy se utápím v slzách, v noci nespím a do školy chodím jak troska. Nemohla jsem uvěřit, že člověka kterého znám měsíc, mě dokáže tak moc ovlivnit. Donutí mě se do něj bezhlavě zamilovat a pak mě jen tak odhodí s argumentem, že mě chce chránit před světem. Přišlo mi to celé na hlavu postavené, nerozuměla jsem tomu, má hlava byla celé dny zaměstnaná s otázkou proč?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už dva dny mám tu zprávu rozepsanou a i kdy jsem věděla, že kdybych mu tak chyběla, kdyby mě tak miloval jak sám říkal, tohle by neudělal. Neodešel by s tím, že se mi ani neozve. Ale i přes to všechno jsem v hloubi duše doufala, že se vrátí.
,,Courtneynin táta ji koupil nové auto, chápete to?" řekla rozzuřeně Alexis a svým mobilem mrskla o svůj tác s jídlem. ,,proč? Nedostala nové před půl rokem?" zeptala se Scarlett. ,,jo, ale docela dost ho odřela a místo toho aby za trest jezdila sockou, jí ten její zazobanej tatík koupil nový" celé to Alexis rozdýchávala. Amelie a Alexis dále pokračovaly v debatě o tom, jak Courtney není ani troku hezká a nebýt plastik, nikdo se za ní neotočí. Na tyhle kecy jsem neměla absolutně náladu. ,,hej" špitla Scarlett aby nás ty dvě neslyšely. Moc dobře jsem ale věděla, e i kdyby zaječela, ty dvě by nic nerozhodilo a dál by pokračovaly v konverzaci. Možná kdyby se ve školním rozhlasu prohlásilo, že Gucci má kabelky za polovic.
,,děje se něco? Přijde mi taková..já nevím..ne ve své kůži?" pohladila mě po rameni ,,jsem v pohodě. Jen jsem málo spala" zamračila se, jako by mi nevěřila. ,,no a co víkend? Od rána si nepromluvila," vypadalo to, jako by to Scarlett mrzelo. Chápu, že byla zvědavá, jakej jsem měla víkend s tím pohledným tmavým klukem, nebo takhle mu aspoň Scarlett říká. ,,dostala jsem to a bolí mě břicho," Opět jsem zalhala," ,,chceš prášek?" zeptala se a ani bych odpověděla, u štrachala ve své kabelce. ,,to je dobrý," ,,já .. jen mě zajímalo jak jste se měli?" zeptala se tentokrát opatrně protože věděla, e nejsem ve své kůži. ,,bylo to..-" vybavila jsem si tu procházku na pláži, ten večer v sauně, a to ráno kdy jsme se spolu vyspali a následně tu Justinovu změnu chování z minuty na minutu. ,,bylo to fajn," na sucho jsem polkla a snažila se myslet na něco jiného. ,,aha, a co jste dělali a jak ses k němu dostala?!" začínalo to na mě být moc otázek a já si přála jen odejít a schovat se pod peřinu. ,,Scarlett promiň. Já.. musím si odskočit," zvednu se ze židle a ignoruju její otázky, jestli jsem v pořádku a jestli nemá jít se mnou. Začínala jsem cítit, že blednu a potřebovala jsem se ochladit. Po cestě na záchody jsem se stihla podívat na mobil, ale odpověď žádná. Další rána do poraněného srdce. Odhodím batoh vedle umyvadla, pustím vodu a namočím si obličej. Pak jí zastavím, opřu se rukama o umyvadlo a zírám na sebe do zrcadla. Vypadám fakt straně. Proč to z ničeho nic udělal? Dělal to takhle snad s každou? Bála jsem se toho, že jsem mu na tohle všechno naletěla jako ty přede mnou a jenom mě využil. Povídá se o něm, že je holčičkář. Byla jsem snad tak naivní? Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Přišlo mi to všechno tak upřímné.
