War or Love?

I'm Will

Všimla sem si sms podívala jsem se na ní a byl to Cameron. Mrzí mě to ani nevíš, jak snad mi jednou odpustíš C. nechtěla jsem mu odepsat, ale převládla ve mně zlost. Sama sem ti řekla že to nemáš posrat a ty sis to posral hned na začátku s člověkem u kterého jsem měla pochybnosti a neměla jí ráda a ty si co podlehl, protože ty jsi ten kluk pouze na to jedno ne na lásku. Sbohem Camerone neexistuji pro tebe P. Zmáčkla jsem odepsat a vypnula jsem si zvuk.

Naštěstí v neštěstí mi víkend skončil rychle mamka se zeptala jen na určité věci a chtěla vidět fotky. Mám tam fotky i s Cameronem ale nesmazala jsem je chce je učitelka udělá nám prý takovou památeční koláž a já si pořád říkám ať je jaký chce v tu dobu jsem ho milovala a byli jsme šťastní. Mamka se na nic neptala el vím že tuší a že jí možná něco řekl Nicolas. Ráno jsem se převlékla udělala ranní hygienu a šla se dolů nasnídat. „Dobré ráno" řekla jsem „dobré zlatíčko" řekla mamka a Nicolas na mě kývl. Vzala jsem si kávu, co mi mamka nalila do hrnečku a dala přede mě sušenky usmála jsem se na ní a dala se do snídaně. „Dneska pokud možno přijeďte domů hned po škole přijede Will" řekla mamka a já na ní nechápavě koukala ale Nicolas přikývl. „Kdo je sakra Will?" zeptala jsem se. „Je to můj nevlastní bratr, ale beru ho jako vlastního i když si nechal po jeho mámě příjmení" vysvětloval mi Nicolas. „Aha dobře a on tady jako bude taky s námi bydlet?" zeptala jsem se, ale mamka zakývala „ne má svůj vlastní byt už pracuje dostudoval velmi rychle" řekla mamka a já jen kývla „dobře budu tady tak zatím ahoj" rozloučila jsem se a jela ke škole.

Holky mě čekaly už na parkovišti to nebylo zvykem „ahoj kočko" usmály se na mě" „ahoj proč nejste s klukama?" zeptala jsem se jich. „No, protože chceme být se svojí kámoškou" usmála se Nataly objala jsem je a šli jsme do školy. Před školou na nás ale zavolali kluci „běžte já nemůžu počkám ve třídě" řekla jsem jim a oni kývly. Šla jsem do skříňky si posbírat potřebné věci na dnešek a zavřela jsem skříňku, ale objevil se Cameron. „Co chceš" řekla jsem hnusně protože jsem se i lekla. „Tebe Pheobe jenom tebe sakra omlouvám se ti já nevěděl, co udělá, a i když jsem pohnul rty necítil jsem to co s tebou" řekl mi a přiblížil se byl ode mě kousíček. „Nevěřím ti pořád si í bránil viděla jsem tě jednu ruku si měl na jejím boku a měl si zavřené oči a opětoval si jí to nejhorší je, že jsi mi řekl ten den, jak mě miluješ a potom tohle, kdybys jí neměl rád řekla bych udělala mi to fakt na truc ale tím, že tě chtěla ty jsi jí bránil nevím, čemu mám věřit jen mi dej prosím pokoj" řekla jsem mu a odešla do třídy. Chtělo se mi tak strašně plakat, ale musela jsem být silná. Do třídy vešly holky a po nich hned kluci. Cameron se na mě podíval byl zničený ale to já taky. Za chvíli připlula do třídy i učitelka a za ní hned Camilla viděla jsem ten její samolibý úsměv. „Dobrý den třído chtěla bych vás seznámit i když někteří jí už znáte z výletu s vaši novu spolužačkou Camilla Cage" řekla a ostatní jí pozdravili. „Sedni si, kde je volno když budeš něco potřebovat stačí přijít zamnou" řekla jí učitelka a Camilla se na ní usmála. Mrkla na Camerona ale ten odvrátil pohled.

O přestávce jsem si zanesla učebnice do skříňky a nechala si už jenom jednu. „Čau spolužačko" řekla vesele Camilla. „Dej mi pokoj nebo se ti něco stane" řekla jsem ji a práskla se skříňkou „ale tady se někdo zlobí ale já ti říkala dávej si na mě pozor, že dostanu to, co chci, a to je Cameron a já ho dostala" řekla mi zastavila jsem se v cestě a otočila se na ní „a co si dostala pusu? Páni gratuluju tu od něho dostala půlka téhle školy moc si nefandi Camillo" usmála jsem se a šla na poslední hodinu. Ta naštěstí utekla rychle asi proto že jsem jí celou prospala. Dnes jsem na oběd neměla chuť, a tak jsem se vydala k autu. „Hej Pheobe oběd" volala Nataly „nejdu máme dnes návštěvu nějaký příbuzný od Charlese tak musím být brzo doma" řekla jsem „ale ale nový zajíček" zasmála se a já musela sní „ne to ne je to nevlastní bratr Nicolase zítra vám povím" řekla jsem jí a odešla ze školy.

Zaparkovala jsem auto a odemkla jsem dveře od domu. „Jsem doma je tu někdo?" zavolala jsem, když jsem si vysvlékala koženou bundičku. Šla jsem do kuchyně a všimla si černovlasého kluka „a ty jsi kdo?" zeptala jsem se šokovaně. Neznámý kluk se otočil a já málem vybuchla bože je tak krásný a ty oči „jsem Will ty musíš být Pheobe" řekl a já se probudila usmála jsem se „jo vlastně promiň jo Pheobe? Jo já jsem Pheobe" řekla jsem nesmyslně a on se zasmál. No to bude zajímavé.