War or Love?

Hospital

V nemocnici to klapalo, jak mělo byla jsem spokojená ta práce mě fakt naplňovala. Ale největší můra každé matky je, když vám vaše chůva přiveze dítě do nemocnice. „Panebože, co se stalo?" zeptala jsem se, jakmile jsme si všimla naší chůvy, jak nesla Jullie do ambulance. „Nic jenom jsme si hrály venku na prolízkách a ona lezla vysoko asi jí to podklouzlo a ona spadla bolí jí koleno a má ho odřené já... já opravdu nechtěla panu Dallasovi jsem už volala je na cestě opravdu mě to moc mrzí" brečela chůva. „Beruško slyšíš mě?" mluvila jsem na ní. „Maminko moc mě bolí nožička" plakala „neboj zlato jsem tady podívám se ti na to ano? možná to bude bolet, ale vždy mi to musíš říct ano?" řekla jsem jí.

Zrovna jsem jí ošetřovala koleno, když do ambulance vletěl Cameron. „Tady nemůžete- „nedořekla sestra, protože jí skočil do řeči. „Můžu je tu moje žena a moje dítě sakra Phe co je jí" zeptal se trošku v klidu už. „Vypadá to jenom naražené ránu vyčistím a dám dva stehy bude muset být v klidu aspoň 3 dny otok splaskne a bude to zase dobrý" pohladila jsem jí po hlavičce a podívala jsem se na Camerona byl plný zlostí. „Vy ven" ukázal na naši chůvu předpokládám, že bývalou. „Ehm sestři můžete mi nachystat vše na šití a potom mi dát minutku?" zeptala jsem se jí a ona přikývla. Udělala, co měla a odešla. „Maminko já přijdu o nožičku?" zeptala se vyděšeně Jullie. „Neboj zlatíčko trošku to píchne, ale potom už nic neucítíš" řekla jsem ji. „Ani nožičku?" zeptala se šokovaně „ne broučku neboj za 3 dny to bude dobré jen teď nebudeš moc běhat chvíli, protože to bude bolet ještě" řekl jí Cameron. „To mě, ale budeš nosit" usmála se a já se musela zasmát. „Tak teď to šťípne, ale neboj se podívej se na tatínka ano?" řekla jsem jí a dala jsem jí injekci. Trošku sebou škubla fňukla, ale jinak byla statečná. Ránu jsem vyčistila zašila a bylo vše ok. „Tak a už jsi v pořádku teď na sebe buď, ale opatrná" dala jsem jí pusu na nos a ona přikývla.

„Tu chůvu propustím" řekl Cam. „Děláš si srandu? Že ano?! Omluvila se Jullie lezla nahoru podklouzlo jí to to se jí mohlo stát s kýmkoliv" řekla jsem mu. „Ne Pheobe nebudeme se o tom bavit nedávala na ní pozor copak to nevidíš je v nemocnici" ukázal na malou. „Ano s rozbitým kolenem mohlo se stát něco víc, ale nestalo je v pořádku sakra" už jsem zvyšovala hlas. „Ne dostane padáka a nestalo by se to, kdybys byla doma aspoň ty místo toho musíš být tady měla jsi být se svojí dcerou, když mají ve školce volno kdyby si pracovala pořád u mě nic takového by se nestalo" řekl mi a už byl pěkně nasraný. „Aha... takže je to moje vina, že se jí to stalo, že pracuji v nemocnici a vlastně úplně všechno rovnou si to mohl říct, že jeden problém velký jsem tady já tvoje práce je super ty jsi super kolegyně jsou super naše rodina katastrofa víš, co Camerone vypadni malou mi tu nech a ty vypadni nechci tě vidět" řekla jsem mu a on na mě zíral s otevřenou pusou. „Pheobe já...- „sklopil oči. „Ne Camerone vypadni já na toto nemám řveš tu na mě před naší dcerou obviňuješ mě tu, že za to můžu já. Víš, co máš pravdu, že to další dítě je blbost já ho s tebou taky nechci byla by to největší chyba, pokud nebyla chyba ti odpustit vrátit se k tobě, a dokonce si tě vzít a teď jdi mám práci o mojí dceru se postarám" řekla jsem mu a na to mojí jsem dala důraz. Dal malé pusu chtěl dát i mě, ale já odstoupila pokývl hlavou a odešel.

„Maminko" plakala Jullie. „Ne pšt to bude dobré ano? Vše bude dobré pojď tady si lehneš a odpočineš si za chvíli půjdeme domů miluju tě" řekla jsem a ona mi dala pusu.

„Jsi ok?" zeptala se kolegyně „Jo jen mi není dobře jsem unavená strach o Jullie hádka s Cameronem mě vyčerpala maximálně" řekla jsem. „Aspoň máš padla s Camem to bude dobré uvidíš ty si vezmi volno vypadáš fakt hrozně neleze na tebe něco?" zeptala se mě. „Cítím se jenom tak divně žaludek na vodě, ale to jsem nic nejedla  nešlo to pořád si to přehrávám dokola a říkám si, jestli jsem fakt já ta špatná" sedla jsem s vyčerpaně do křesla. „Hele" řekla Viki „nic si neudělala špatně jsi dobrá žena, manželka, máma i doktorka tak na to ser na nějaké kecy musel si vybít zlost měl strach o dceru bude to dobré promluvte si" řekl mi. „To jsem udělala a jak to dopadlo na vše mi kývl vysvětlili jsme si to a skončili jsme v posteli to je vše klapalo to a sama vidíš, jak se to rychle obrátilo" řekla jsem jí. „Tak znova dělej zvedni zadek a jdi klidně mu vlep, ale vyřeš to" řekla mi a já kývla. „Snad ale volno mám tak se držte pá" mávla jsem na ní a vzala do náruče spící Jullie. Připoutala jsem jí a vyrazila domů. Ale doma nikdo nebyl.

Hrála jsem si s malou udělala večeři uklidnila, ale Cameron nikde nechtěla jsem mu psát ne po tom co jsem ho vyhodila. Okoupala jsem malou a šla jí uložit do postele. Byla s toho všeho tak zmatená a unavená, že jsem neotevřela ani knížku s pohádkou a ona už snila své sny. Šla jsem dolu si udělat čaj na žaludek, který mě pořád trápil, když mi zazvonil telefon. Byla to zpráva od Camerona. DEJ PUSU MALÉ C. aha strohé tak fajn. DEJ SI JÍ SÁM, MALÁ UŽ SPI DOBROU CAMERONE! Zmáčkla jsem odeslat a čekala, jestli něco napíše, ale on nic kdoví kde je, snad je doufám sám. Lehla jsem si a zkusila zavřít oči. Po chvíli jsem ucítila nějakou zimu otevřela jsem oči a všimla si, že dveře od ložnice se zavřeli. Byl tady a přenesl mě. Věděla jsem, že je skoro ráno vyběhla jsem z ložnice pryč, že ho chytnu, ale to už startoval auto a jel pryč a kdoví kam.