War or Love?

Our next baby

„Camerone zabiješ nás" křičela Pheobe ano jel jsem jako blázen, ale ona rodí nemůžu jí vidět v takových bolestech, ale přeci jsem zpomalil. „Bolí to moc?" podíval jsem se na ní. „Jako čert takové kontrakce jsem neměla ani u malé teď je to fakt cítit" řekla a já jsem sní soucítil. „Víš, že kdybych mohl pomůžu ti" řekl jsem jí a pohladil jí po stehně. „Já vím, jen prostě jeď ano?" řekla mi, ale za chvíli zase zakřičela a já to s námi skoro napálil do vedlejšího auta.

Za chvíli jsem stál u nemocnice bylo mi u prdele, že blokuji cestu, ale potřeboval jsem jí mít co nejblíž, ať nemusí chodit, než bych našel vozík porodila by. Rychle jsem jí vzal kolem pasu a nějak jsme došli k recepci. Jak nás paní viděla ihned vzala vozík a volala doktora. Byl jsem rád. Asistentka mě vzala se převléct, než Pheobe vyšetří i když tam nebylo co kurva už vyšetřovat měla bolesti jako kráva a oni jí ještě musí držet místo, aby jí už odrodili. „Vaše první?" zeptala se sestřička. „Ne druhé" odpověděl jsem jí. „Ach tak a vaše žena nebo přítelkyně?" začala se tak blbě ptát podíval jsem se na ní, jestli to myslí vážně. „Vidíte? Jsem ženatý nevím, co to na mě zkoušíte a pokud dovolíte, rád bych šel za svojí ženou, která momentálně rodí naše druhé dítě" řekl jsem jí dost jasně a šel na sál, kde už Phe ležela.

„Ahoj" usmála se obdivoval jsem jí, že i při takových bolestech se dokáže usmát. „Ahoj krásko" vzal jsem jí za ruku „jak je?" zeptal jsem se jí, i když to byla poměrně dost stupidní otázka. „Bolí to, ale už jsem otevřená na 9 prstů nestihnou mi ani nic píchnout každou chvíli se to rozjede" řekla mi a zmáčkla mi ruku. „Neboj se zvládneš to jsem tu s tebou a doma s babičkou je naše dcera, která je na tebe stejně pyšná jako já babe. Kdybych mohl pomůžu ti" řekl jsem jí a ona přikývla. „Vím jinak bych ti řekla, ať za mě vytlačíš aspoň tu hlavu" řekla mi a viděl jsem, že se chce smát jenže chytla další kontrakci. „Deset jdeme na to maminko teď tlačte" řekl doktor a já se nadechl mačkala mi ruku a křičela. Bože v tomto mi chlapi máme opravdu výhodu nechtěl bych to zažít. „Dobře vedete si dobře jen tak dál párkrát se nadechněte a pak pořádně zatlačte můžeme?" zeptal se jí a ona přikývla podepřel jsem jí hlavu a pořádně držel, aby věděla, že tu sní jsem. „Aaaa" zakřičela. Výborně hlavička je venku teď už to půjde pár zatlačení a je to vedete si výborně pojďte Pheobe" povzbuzoval jí doktor a já se na ní usmál. Za chvíli jsem to, ale nevnímal, protož jsem viděl svého syna. Ten zvuk opět ten krásný zvuk mého dítěte. „Tak tatínku přestřihnete šňůru?" zeptal se mě doktor. A já přikývl nebudu přeci srab, když Pheobe tu skoro vyplivla duši a já mám udělat jenom tohle. „Tady to střihněte" ukázal doktor a já tak udělal, pak jsem ho držel byl tak malý tak krásný nedokážu si představit, že bychom ho neměli. Podal jsem ho Pheobe, aby ho zkusila nakrmit, než jí ho sestřičky za chvíli seberou.

„Ahoj lásko moje" řekla mu a dala mu něžný polibek pak se podívala na mě měla slzy v očích, které za chvíli pustila ven a já udělal to samé přitiskl sem se k nim a užíval si ten pocit. „Miluji tě Pheobe děkuji, že jsi mi dala dvě nádherné děti" políbil jsem jí na suché rty. „Taky tě miluji Came" usmála se a dívala se na našeho syna, jak saje. Za chvíli přišla asistentka, aby ho připravila. „Jak se bude jmenovat" zeptala se a já ztuhl, protože jsme se pořád nedomluvili, jestli Josh nebo Jonathan, aby byly dvě J. „Cameron" řekla Pheobe „Cameron Josh Dallas" dořekla Pheobe a já na ní nepřestal koukat. „Nemůžeme mít syna, aniž by se nejmenoval jako ty a J tam je, pokud s tím souhlasíš ale" zeptala se mě a já neměl slov. „A-ale a-an-no souhlasím" řekl jsem a vrhl jsem se na ní a políbil jí s takovou vášni co ve mně byla. „Děkuji Pheobe" pošeptal jsem ji do prohlubně u krku.

Mezitím co Phe ještě vytlačovala poslední část  asistentka se postarala o našeho syna, kterého nám za půl hodiny dali na pokoj. „Tak gratuluji máte zdravého chlapečka Cameron Josh Dallas 3030 g a 51 cm ať vám dělá samou radost a je úspěšný po vás obou" mrkla sestřička a pak nás nechala užívat si tu rodinnou chvilku. „Je tak nádherný" řekla Phe zrovna tu v samou dobu, kdy mi zazvonil telefon Jsme venku ukaž nám ho!! psalo se v ní a odesilatel byla Natally kdo jiný otravná tetka. „Píše Nat chce vidět malého. „Dobře tak běž ji ho ukázat ať sem jde, ale po jednom a potichu má pár minut" řekla mi Phe a já kývl. Šel jsem tam, kam mi ukázala sestřička a pokynul jsem Nat ať jdou dál.

„Ježíííš" zapištěla Nat. „Ticho sakra brzdi" uklidnil jsem jí a ona se spřáhla pohledem. „Je nádherný fakt se vám povedl a kdy bude další?" zašklebil se Chris. „Blbče toto je poslední už žádný porod sice je to pak hezké, ale ty bolesti teď sem si fakt vytrpěla. „Ale kuš zas budeš mít za chvíli žhavé tělo" mrkla Nat a já mrkl na Phe. „To pochybuji, ale nevadí mi to jsem máma usmála se. Nat si vzala malého na chvíli a užívala si ten pocit stejně jako my. „Tak co nelituješ toho? Dvojnásobné starosti" rýpl si Chris chtěl jsem mu jednu ubalit, ale měl pravdu toto sem si říkal předtím. „Byl jsem kokot bál jsem se, že nebudu dobrý táta, že budou na sebe žárlit a já se nebudu dostatečně věnovat jednomu z nich, ale udělám vše pro, abych byl výborný táta jich obou a pokud Phe nechce třetí budu to respektovat, ale nikdy nevíš, kdy zas selžou prášky" zašklebil jsem se a Phe mě plácla. Pohladil jsem jí po vlasech. „No nic my jdeme zítra se kdyžtak ozveme bereme Jullie na hřiště ať víte a má se zastavit za tebou Emma dnes to nestíhají, ale gratulují" řekla Nat. „Jo psala a děkujeme moc" řekla Phe. Rozloučili jsme se a já si vzal na chvíli malého, aby si Phe mohla odpočinout.

Nemůžu se dočkat až budeme doma, ale i teď je to dokonalé. 

Poslední 2 díly sluníčka a je konec 💕