War or Love?

We will start again

Přijeli jsme s Willem na nějakou chatu i když ta mi připomínala rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu. „Páni je to tu nádherné Wille ale komu tohle patří?" zeptala jsem se ho, jak jsme dali dovnitř věci a já koukala kde co je. „Je to moje a kluků dostal jsem nějaké peníze za mámu mojí pravou mámu a na zbytek si vydělal kluci též makali a potom jsme si našli někde nějakou skrýš kde můžeme být jen my 3 po nějaké misi nebo tak celkový odpočinek" upřesnil mi musela jsem se začít culit. „A holek, kolik jsi tady vzal Wiliame holek? Protože toto je dům stvořen na party" zasmála jsem se. „Jsi tu první řekli jsme si zákaz holek a různých akci toto je naše místo na útěk a neříkám že tu nepijeme dáme si něco, ale spíš tu jsme a povídáme si hrajeme hry nebo tak" usmál se a šel blíž ke mně. „Jsi tu jediná holka" objal mě kolem pasu a přitáhl blíž k sobě strnula jsem na toto jsem nebyla připravená.

„Neboj se Pheobe já ti neublížím už nikdy musíš mi začít věřit a nejlépe když začneme od znova ano? Vše bude dobré, jestli chceš odstěhujeme se můžeme tady i když tady nic není je to vše daleko ale můžeme najít podobné místo žádní škaredí lidi žádné pomluvy žádný strach žadný Cameron" řekl a při jeho jméně jsem se napnula nesnáším, jak moje tělo na něho reaguje jen při pouhé zmínce. „Bude to dobré" schoval mě u sebe v objetí „Já vím že bude, ale Wille pochop chce to čas nejde to vše z minuty na minutu oba si tu důvěru musíme vybudovat, pokud to má klapat ne ty ne já ale my" řekla jsem mu a on přikývl. „Souhlasím se vším, co budeš chtít" řekl mi a já zakývala hlavou „ne ty mě nechápeš musíš bojovat jako já za tebe ne že budeš vše dělat co já řeknu takhle to nepůjde máš svoji hlavu vždy si jí měl, a proto jsem se do tebe zamilovala byl jsi jiný a svůj a já chci toho Willa zpět" vysvětlila jsem mu. Koukal na mě jako kdyby nechápal a přehrával si vše co jsem mu tu řekla.

„Počkej jako že jsem se změnil?" zeptal se mě a já sklopila hlavu a tím to asi pochopil. „Jo změnil říkal jsi, že jsi nikdy nikoho nepodvedl vždy jsi tu byl pro toho člověka dokážeš milovat neublížit a co jsi udělal u mě vytáčel tě nějaký Cameron poslal jsi mě k vodě a já udělal to co udělala. Toto se nedělá Wille a nevím co tě tam změnilo, ale chci to dostat ven na povrch chci tě zpět" řekla jsem mu a on se usmál sklonil se a políbil mě. Nechtěla jsem, ale potom jsem mu polibky opětovala přidal na silně chytl mě kolem pasu přitáhl si mě blíž a já obmotala ruce kolem jeho krku polibek se prohloubil a já cítila, jak mě chce. Couval semnou ke gauči a jemně mě na něho položil. Dostal se mi koleny mezi nohy tak aby byl blíž. Ruky bloumal po mém těle. Bylo to příjemné ale připadala jsem si hrozně o víkendu jsem spala s Cameronem a dnes mě líbal ještě tak krásně jeho rty byly měkké a hladové po mě.

„Ne dost!" odtáhla jsem ho od sebe a zhluboka jsem dýchala sedla jsem si a Will na mě koukal. „Co se děje udělal jsem něco špatně?" zeptal se mě a já zakývala. „Ne Wille promiň... já jen nemůžu ne teď chce to čas nechci si připadat jako děvka už tak je mi ze sebe zle že miluji dva kluky jistým způsobem a jednou se vyspím s tím pak s tím a pak políbím toho a pak toho ne potřebuju čas nezlob se" vysvětlovala jsem mu a podívala jsem se na něho. Chytl mi obličej do dlani a políbil mi špičku nosu „chápu to ruky daleko od tvého těla pomiň půjdu nám udělat nějaké dobré teplé pití?" zeptal se mě a já kývla „ano prosím to by bylo super a pokud můžu poprosit něco k jídlu" řekla jsem mu. „Rozkaz" usmál se a já taky. „Půjdu zavolat mamce nebo jí aspoň napsat" řekla jsem mu. „No víš Pheobe když jsi vypnula telefon napadlo mě hned tohle místo z důvodu, že tu není signál mamka bude vědět, že je vše v pořádku neboj" řekl mi a já kývla.

Super, takže telefon ani zapínat nemusím udělala jsem v krbu oheň a potom jsem si sedla na gauč a zachumlala jsem se do deky. Za chvíli přišel Will podal mi hrníček a talíř s jídlem od každého něco tam bylo. „Je to krásné děkuji moc že jsi mě tu vzal že se i pokoušíš věřit a vše prostě" řekla jsem mu objal mě kolem ramen přitáhl si mě blíž a jen tak jsme seděli. Pořád jsem si říkala že bych tu chtěla být s jinou osobou, ale to se změní na konci týdne, jak dojedu už žádný Cameron Dallas nebude existovat.