War or Love?

It's over

 Nemluv na mě nekontaktuj mě a smaž si mé jméno z paměti pro tebe jsem mrtvá Dallasi rozumíš? Netušila jsem, že jsi takový sobec a kokot zároveň bože jsem fakt hloupá a já chtěla tebe jenom tebe, ale už vím, že to byla největší chyba v mém životě a radši bych se zabila, než abych si připustila, že jsem si vybrala zrovna tebe" zasmála jsem se a šla k autu. „Pheobe... ne" řekl mi a chtěl mě zastavit jenže já vysmykla ruku v čas, aby se setkala s jeho tvář. „Ne neznáme se" křičela jsem na něho a utíkala do svého auta. Tam jsem propukla v pláč už jsem nechtěla nic skrývat. Rozjela jsem se a koukla ještě do zadního zrcadla abych se na něho podívala stál tam nehybně. Zařadila jsem jedničku a jela domů.   

Dojela jsem domů a utíkala nahoru do pokoje a plakala. Někdo zaťukal na dveře „ať je to kdo je to nechci s nikým mluvit" křičela jsem, ale ten dotyčný mě stejně neposlechl a otevřel dveře. „Pheobe? Jsi ok?" zeptal se Will úplně jsem zapomněla, že tu teď je. „Ehm jo" řekla jsem a vynuceně jsem se usmála. „Nelži mi prosím tě, co se děje kde jsi celou noc byla? Proč pláčeš?" ptal se mě a stíral mi slzy. „Když ti to řeknu tak mě budeš nesnášet a říkat já jsem ti to říkal nebo co sis myslela neřeš to Wille vše je ok" řekla jsem mu a doufala že se na nic ptát nebude.

„Byla jsi sním že? Vybrala sis jeho" řekl mi a já přikývla „ale stejně je konec můžeš mi říct, jak jsem blbá, ale Wille pochop mě že city jak k němu a k tobě jsou pořád nejde zapomenout, ale stejně mi to neuvěříš" fňukla jsem. „Pheobe ale já tě neodsuzuju sakra proč si to o mě myslíš? Četla si zprávu? Volal jsem ti i měl jsem o tebe strach, ale tušil jsem, že jsi sním to, že tě nechce nebo ti něco udělal značí jaký on je kretén že ti tohle udělal" pohladil mě hřbetem ruky po tváři. „Chtěl mě řekl, že mě miluje a potom ráno z ničeho nic řekl že to byla chyba úplně změnil a ty jsi mi psal? Ale já tam nic neměla" řekla jsem šokovaně. Vzala jsem telefon do ruky, ale nic tam nebylo tak jsem rovnou šla do doručených a tam jsem to četla. Nemohla jsem uvěřit. „Wille..." řekla jsem a nebyla schopná slovy. „Nic neříkej dám ti čas nic to pro mě neznamená, že jsi si vybrala jeho, pokud chceš a dáš mi šanci slibuji, že to bude vše jinak uděláš školu můžeme jít pryč odstěhovat se nebo tak cokoliv chceš já to myslím vážně kvůli tobě bych skončil" řekl mi a dal mi pusu byla jsem zaskočená co mi tady říkal i tou pusou.

„Ty se nezlobíš?" zeptala jsem se ho „ne podělal jsem to já, kdybych to neudělal tak se nic takového nestane" řekl mi a já se koukla na zem. „Nechám tě odpočívat srovnej si to, jak chceš popřemýšlej o tom a potom si to řekneme nebo pro tebe v pondělí přijedu do školy" řekl mi a já kývla. „Dobře děkuji Wille" usmála jsem se a on mi věnoval jeden ze svých krásných úsměvů a odešel.

******

V pondělí ráno jsem vše řekla holkám, jak mě vyzvedly doma. „To je takový kretén, jak se mi dostane pod ruky, tak ho vykastruju to ti slibuji" nadávala Nataly. „Ne ser na to nemá to cenu pro mě ten kluk je už vzduch" řekla jsem ji a on se smutně usmála. „Stejně to je divné v noci tak a ráno jako kdyby... já nevím a nečetl tu sms nebo neviděl, jak ten Will pořád volá? Mohlo mu pak cvaknout v hlavě" snažila se na něco pořád přijít Emma. „Zlato opravdu si myslíš že když volá ex nebo co to vlastně Will je že se nechá takhle utlačit? Spíš měl zabojovat ještě víc ale sama mu Pheobe řekla, že ho miluje a chce jeho" řekla jí Nataly.

Vystoupily jsme z auta a hned jsem si ho všimla a on mě koukali jsme na sebe vzala jsem si věci a šly jsme ke klukům „Čau kočky" řekl Chris, Thomas políbil Nataly a já jen kývla na pozdrav. Nataly na mě koukala soucitně a já jí věnovala úsměv. Odebrali jsme se všichni do školy, ale po cestě mě zastavil ředitel, jestli mu nepomůžu se složkami. Kývla jsem šla k němu do kanceláře zrovna zvonilo na hodinu, a tak se chodby vylidnili. „Pheobe stůj prosím" řekl Cameron a já musela přivřít oči, jak mě bolelo ho slyšet. „Čau ty jsi nový? Já nemám čas promiň" dělala jsem, že ho neznám. Uchechtl se „takže ty mě opravdu neznáš" řekl a já zakývala hlavou. Přišel ke mně přimáčkl mě ke zdi a dal mi jeden pramínek neposedný za ucho. Zrychlil se mi dech „Dallasi dej ty pracky ze mě pryč" snažila jsem se ho odstrčit „přitom prahne, aby se tě ty pracky dotýkaly" usmál se začal mi tady říkat, jak jsme spolu začínali musela jsem si na ten den taky vzpomenout. „Ale nechoď tady na mě, co kdysi bylo nebylo dej mi pokoj dal si mi to jasně v sobotu najevo my jsme spolu skončili jasný? Je konec" křičela jsem na něho. „Nekřič" varoval mě „nebo? Co uděláš Dallasi nic jsi slaboch využit holku a odkopnout sliboval si tolikrát že mi- „umlčel mě svými rty. „Prosím mlč prosím" prosil mě a chytl mě za boky a přitáhl si mě blíž hltal mě svými rty i když jsem nechtěla oplácela jsem mu to byla jsem taková kráva.

Pomalu se ode mě odpojoval a položil si moje čelo na to své „jsem kokot ano jsem zase kokot a tolik mě to mrzí Pheobe" řekl mi já mezitím lapala po dechu. „Jsi Camerone ale nic se na tom nemění teď mě omluv musím do třídy a ty se ztrať nechci tě nikdy už vidět slyšíš nikdy" začala jsem zase brečet.

Holky se mě ptaly, co se stalo na záchodech a já jim to nějak řekla „to je kokot co si vlastně myslí? Musíme zjistit co se stalo" řekla Nataly. „Jo ale beze mě na mě čeká Will slíbil mi, že mě odveze chce kvůli mně přerušit školy a jak udělám maturu se přestěhovat, pokud mu dám šanci" řekla jsem jim a ony na mě koukaly, jak kdybych spadla. „C-cože? To ne!" řekla Nataly. „Holky uvažuju o tom nechci se potkávat s Dallasem mám ho plné zuby miluji tě pak zas ne pak tě chci pak si polib prdel jsem unavená miluju ho víc, než Willa jsem si uvědomila ale na tom nezáleží dokážu s tím žít a po čase si zvyknu Will je dobrá volba a lituju že jsem to neudělala hned" řekla jsem jim a utíkala před školu.

„Pheobe sakra" křičela na mě Emma, a to se na nás koukli i kluci hlavně on. „Ne Emmo neříkej že je to špatný nápad je to super nápad a pokud jsem předtím řekla že o tom uvažuju tak teď říkám že do toho jdu a nesnažte se mě zastavit nebo přemluvit musím jít potom si promluvíme, ale je konec" řekla jsem jim a podívala se na Camerona který sklopil oči. Šla jsem na parkoviště, kde jsem zahlédla Willa. Šla jsem k němu „Ahoj" usmál se „ahoj" řekla jsem mu nazpět a objala jsem ho. „Můžeme jet?" zeptal se mě a já kývla. „Hm Wille nemůžeš si vzít volno ze školy chtěla bych odtud vypadnout aspoň na pár dní mimo město" řekla jsem a mu se rozzářily oči „jo jasně není problém myslím, že vím o skvělém místě" řekl mi a já mu dala pusu na tvář „děkuji moc" podívala jsem se na něho. Otevřel mi dveře a sám nastoupil do auta. Vypnula jsem si telefon a akce může začít.