Pheobe je první den v nové škole a už vede válku s tím největším bad boyem co na škole je. "Nesnáším tě, tak dej ty pracky ze mě pryč" křičela jsem. "přitom prahneš, aby se te ty pracky dotykaly řekl a sevřel mě víc. Nikdo neví pro koho takhle válka...
„Opravdu? Mám říct co Chris?!"zeptala jsem se jí natvrdo ale on jen zakroutila hlavou pochopila, že bodá do vosího hnízda. „Dobře holky uklidníme se a ty to dokaž že je konec půjdeme na bráchovou akci kterou pořádá teď v pátek je to kolaudace bytu ale taky nový rok na škole" řekla a usmála se „no a co mám jako udělat vyspat se s náhodným klukem? Sorry ale tohle není můj styl" odpověděla jsem jí. „Ne to ne ale budeš se bavit nebudeš mu psát nic a Nataly pozná, jestli to předstíráš nebo se fakt bavíš" řekla mi. „Ok platí" řekla jsem jí. „Platí" usmála se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bred (bratr Katherin)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lucas (nejlepší kamarád Breda)
Ve škole bylo fajn celkově i v NY začaly jsme si tady s Nataly zvykat akorát ona si pořád nemůže zvyknout na taxíky ještě že máme většinou přednášky spolu jinak by pořád chodila pozdě i když tohle je ona její motto zní já nepřišla pozdě to vy jste přišli moc brzo vždy když tohle říká musím se zasmát, ale taky si tím vzpomenu na L.A. a na svůj život tam co jsem nechala.
„Nad čím přemýšlíš?" vytrhla mě z myšlenek Nat „nad ničím" zalhala jsem jí, ale ona jen zakroutila hlavou. „Nevím tak celkově že jsme tu, že si na vše začínáme zvykat taky na L.A. co asi všichni dělají dlouho se nám neozvala Emma a taky jak to kdysi bylo vše" sklopila jsem oči. „Oh kočko taky mi to tam neskutečně chybí já tam žila celý život a pak přijdeš ty a vše otočíš" zasmál se. „Ale udělaly jsme dobře chtělo to změnu vždy se domů můžeme vrátit ne? I když to nebude stejné jak na střední a nepřemýšlej nad tím, jak se má dneska je party" usmála se. „Jo znáš mě dobře docela se těším na nové tváře ale co ta Emma?" zeptala jsem se zase. „No nevím taky se mi dlouho neozvala, ale myslím, že se má skvěle a až bude mít čas a vzpomene si zavolá a za dva měsíce letíme domů" mrkla na mě. „No nevím, jestli to má cenu letět na týden domů víš cesta tam a zpět a chci jít tady do nemocnice zeptat se na práci a přiučit se stejně nám to doporučují nejlépe se něčemu přiučit je u práce" usmála jsem se. „Jo to je dobrý nápad uvidíme, co bude za dva měsíce ozveme se ostatním, jak to vidí oni a potom se rozhodneme souhlas? Ale teď pojď jdeme do té nemocnice se zeptat půjdu s tebou a potom se půjdeme naladit na party dnes už to tady zabalíme, ale přežily jsme svůj první týden" zaculila se a já musela sní.
