War or Love?

Life differently

  „To rád slyším i když tvůj happyend není s ním, ale vidím tě rád šťastnou popravdě bál jsem se s čím přijdeš, jak dojedeš byl to takový můj účel ptal jsem se ségry kdy asi dojedete" řekl a já se zasmála. „Takže jsi stalker" upřesnila jsem. „No nee pšt radši" řekl a já se zasmála. „Máš krásný smích" řekl mi a já se musela znovu usmát. „Děkuji patří ti je mi fakt skvěle říkám já mám happyend nejspíš tady" řekla jsem. „Třeba a spolu" troufl jsi, ale mě to nevadilo třeba má pravdu proč se neotočím a nepřestanu se ohlížet na druhé nebo co bylo. „Třeba" dala jsem mu naději a on jí chopil. Dostala jsem od něho první polibek  

*******

Uteklo to nehorázně rychle dneska se Nataly stěhuje zpět do L.A. s Chrisem našla si tam práci v nemocnici a školu ne sice tak dobrou jako tady co je v NY ale je podobná hlavně ať je šťastná dneska si děláme takový večírek jen v kruhu přátel u nás doma u mě a Breda. Ano jsme spolu už 3 roky a jsem šťastná. Bred mi slepil všechny části i když mi někdy myšlenky zatoulají ke Cameronovi nebo se o něm Chris zmíní s nějakou vzpomínkou tak se usměji každý jsme tam kde jsme měli být ne spolu ale šťastní.

„Ach jo bude mi to tady chybět" fňukla Nataly. „Tak zlato sakra, výběr si nemusíme se stěhovat" řekl jí Chris a já se zasmála. „Ne už máme vše zařízené i byt jdeme domů proto jsme to udělali chyběl nám domov i když jsme tu spolu není to ono, ale zas opouštím tuhle kočku" řekla otočila se ke mně. „Takhle kočka už má taky svůj život někdy se to stát mělo a myslím že právě teď neboj vidět se budeme" objala jsem jí. „No jasně v L.A. jsi za 3 roky byla snad jen 3x každý rok jednou vymlouváš se jen na práci, ale zlato musíš žít i když si dobrá v tom co děláš a baví tě to rodina je základ" ťukla mi do nosu. „Neboj pracujeme na tom" objevil se odněkud Bred a dal mi pusu. „Jak jako pracuje to jí chceš požádat o ruku nebo máš krocana v troubě?" zasmál se Chris. „Ne nejsem v tom a o žádosti taky nic nevím a je brzo myslel to tak že se pokusíme sjednotit šichty a dojet" upřesnila jsem a Bred se divně zaculil. Měla jsem strach.

Pomohla jsem Nataly vše zabalit, a hlavně být sní užít si jí ještě o samotě. „Jak myslíš, že  to Bred myslel?" zeptala jsem se jí. „Nevím zlato, ale měl kulišácký pohled třeba tě chce vážně požádat o ruku a já ti to moc přeji dlouho jsem tě neviděla takhle šťastnou naposledy-" zapřemýšlela ale pak se sekla. „Jo s Camem" řekla jsem. „Jenže já se nechci vdávat nechci takový život ještě ne je mi fajn takhle prozatím bože je mi 24 co ode mě chce teď a nechci ho odmítnout chce to čas třeba za rok nejlépe za dva, protože jak to chodí, tak byt, svatba a dítě a zatím to tak směřuje a já se na to necítím" řekla jsem jí. „Och zlato neboj Bred není takový a když mu to vysvětlíš, jak teď mě nebude se zlobit vážně mě mrzí, že tě opouštím" řekla a sedla si na postel. „Ale neopouštíš sakra jdeš si za svým jako já a ty sis vážně myslela, že spolu budeme bydlet až do smrti? Blázne" zasmála jsem se „ale už teď mi chybíš byla jsi taková má náplast na všechny bolístky" fňukla jsem a ona mě objala.

„Tak tedy sice na to nejsem ale že jsi to ty" začala jsem svůj monolog „jak jistě víte Nataly se semnou rozešla" zasmála jsem se „ne opouští mě a jde za lepším životem" koukla jsem se na ní a viděla že má slzy v očích musela jsem se znovu zasmát. „Ne zlato jdeš za tím, co tě táhne nejvíc a to naše L.A. našla jsi tam srdce už od mala, a dokonce i kluka který tě dělá šťastnou ještě že tak chci ať se ti daří ve všem ať si tam šťastná i když budeme od sebe hodně daleko pořád budeme v kontaktu a budeme se snažit vidět se co nejdřív a nejvíce pomohla jsi mi v tom nejhorším a já tě teď s bolavým srdcem pouštím dál víš, jak moc mi budeš chybět, ale ono to tak má být" řekla jsem a setřela slzu. „Na Chrise a Nataly ať jsou stejně šťastní tam jako byli tady ať se jim tam líbí a jsou tak praštění jako vždy byli" pozvedla jsem sklenku a všichni začali tleskat. Nataly se mi s Chrisem obmotali kolem těla a mačkali že jsem nemohla dýchat. „Vždy můžeš za námi přijet za námi všemi" řekl mi do ucha Chris a já nevěděla, jak to myslí.

Lidi se bavili a Nataly si užívala svůj poslední den v NY. Šla jsem na balkón na čerství vzduch a všimla jsem si, že je tu i Chris. „Tak co poslední noc tady těšíš se až budeš doma?" zeptala jsem se ho. „No i jo miluji to tam ale šel jsem sem kvůli ní, takže kdyby si teď řekla, že třeba na Floridu šel bych sní" řekl mi a já se musela usmát. „Jsem ráda že tě má opatruj ji, když nebudu sní víš, jaká je do všeho skáče po hlavě" usmála jsem se a on kývl. „A ty se nechceš vrátit?" Zeptal se mě „nepřemýšlela jsem o tom chybí mi máma, ale život už mám tady a tady asi i zemřu" zasmála jsem se. „No nikdy neříkej nikdy vím, že to slyšet nechceš, ale Cameron se na tebe ptal, jak se máš a jak ti to jde v práci i v osobním životě už není rok a něco s Emily je teď sám maká na sobě v práci je pořád nemá tam skoro nikoho i to je důvod proč jsem rád že se vracíme myslel si, že jdeš taky" řekl mi Chris až mě to zaskočilo. „Oh vážně? No dávej taky na něho pozor a řekni mu, že ho zdravím a ať tolik nepracuje zdraví má taky jedno a není to dobré" usmála jsem se na něho. „No ty si doktorka skoro tak by ses o něho postarala" zasmál se a já ho bouchla. „Jo možná to teď poseru ale slyšel jsem tě s Nataly a vím že to nechceš, ale Bred tě fakt chce požádat o ruku promluv si sním, než to ublíží tobě nebo mu je to fajn chlap ale tebe mám radši" řekl a odešel. Jak mám udělat správnou věc, když zničím tím jeden život. Život se otáčí tak strašně rychle že za chvíli budu v tom podělaným chomoutu fakt. 

Tady se to trochu otáčí 🙄 No uvidíme jak to dopadne. Vrátí se? Nebo  řekne Bredovi Ano?