War or Love?

Bad luck

Zaparkovala jsem auto a odemkla jsem dveře od domu. „Jsem doma je tu někdo?" zavolala jsem, když jsem si vysvlékala koženou bundičku. Šla jsem do kuchyně a všimla si černovlasého kluka „a ty jsi kdo?" zeptala jsem se šokovaně. Neznámý kluk se otočil a já málem vybuchla bože je tak krásný a ty oči „jsem Will ty musíš být Pheobe" řekl a já se probudila usmála jsem se „jo vlastně promiň jo Pheobe? Jo já jsem Pheobe" řekla jsem nesmyslně a on se zasmál. No to bude zajímavé. 

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že jsem zaspala „kruci už zase" zaklela jsem a rychlostí blesku jsem se začala chystat do školy „ještě pár měsíců" říkala jsem si s bude konečně konec té noční můry. Opláchla jsem si obličej a rozčesala jsem si vlasy a dala je do culíku. Namalovala jsem se a po cestě do kuchyně jsem si oblékala bundu skoro jsem vrazila do Willa. „Uhm ahoj" usmála jsem se byl bez trička jen v pyžamových kraťáskách a vypadal opravdu dobře jeho modré oči se na mě upnuly a jako by mě nechtěly pustit. „Ahoj Pheobe co tak ženeš?" zeptal se mě „do školy zaspala jsem" vysvětlila jsem mu a šla do lednice si vzít něco k svačině a láhev vody. „No to bych nechtěl" smál se mi Will „haha" udělala jsem a šla si obout boty „no nic měj se" zamávala jsem mu a utíkala k autu ještě to stihnu jenže to by muselo moje autíčko jet a nestávkovat. „Kruci proč dneska to musí být nějaké znamení" bouchala jsem do volantu. Vyrušilo mě klepání na okýnko „pojď vezmu tě dneska se ti nedaří a opravdu bych si nepřál abys skončila se svojí dnešní smůlou někde ve škarpě" řekl Will a já se na něho usmála sedla jsem si k němu do auta a jeli jsme do školy.

„Wille moc ti děkuji zachránil si mě" řekla jsem mu „v klidu mám to u tebe" mrkl na mě „no vlastně nemáš, když vezmu v potaz, že jsme včera pili a já zaspala kvůli tobě, takže ne" zašklebila jsem se a šla ke škole. „Pheobe?" zavolal Will a já se otočila „to se ještě uvidí" řekl a odjel musela jsem se smát v dálce jsem uviděla holky bez kluků fajn aspoň že tak utíkala jsem za nimi. „No nazdar tajnůstkářskou" řekla Nataly podívala jsem se na ní nechápavě „no ahoj a nechápu?" řekla jsem jí. „No, kdo to je?" zeptala se Emma „to je milé dámy Will nevlastní bratr Nicolase" usmála jsem se. „No mňami" řekla Nataly „co je mňami" zeptal se Thomas otočila jsem se a uviděla Camerona jemně se usmál. „Ahoj" řekl opatrně „čau" řekla jsem a práskla skříňkou. „Od Nicolase nevlastní bratr, který vezl Pheobe do školy" řekla mu Nataly a políbila ho. „Uvidíme se ve třídě" řekla jsem a šla.

Za chvíli přišli i ostatní „pak mi vše řekneš jo?" šeptla mi do ucha Emma „není co Emmi jen je fajn včera jsme měli rodinnou večeři dali jsme si víno s našima a povídali si jen mi dnes selhalo auto, a tak mě odvezl nehledej v tom něco co není" řekla jsem jsem. Myslím, že pochopila proč „pořád tě trápí Cameron proto se nepohneš?" zeptala se a já kývla „jo je to moc čerstvé" řekla jsem jí a ona mě pohladila zvedla jsem hlavu a znovu se sním střetla pohledem. Ucukl až když se k němu nalepila Miranda ale ten jí žduchl až spadla na zem. V půlce hodiny mě učitel poslal dát fotky z foťáků k řediteli šla jsem mu to zanést. Po cestě jsem si vzala se skříňky knihu a chtěla jít do třídy.

„Pheobe?" slyšela jsem ten jeho hlas „Copak Camerone" otočila jsem se a on se usmál „můžeme si promluvit?" zeptal se mě. „A o čem chceš mluvit Camerone posral si to posral si to za tak krátkou dobu já myslela, že ses třeba trochu změnil, že to není hra přísahal si mi a teď toto" řekla jsem mu a oči se mi začaly plnit slzami. „Ne Pheobe prosím vyslechni mě udělal jsem chybu já vím, ale můžeme si o tom v klidu promluvit u kávy?" zeptal se mě. „Jo dobře to bychom mohli kdy?" zeptala jsem se ho a on se usmál až mě zamrazilo „kdy chceš slyšel jsem, že máš pokažené auto tak co rovnou ze školy a já tě hodím potom domů?" řekl a přiblížil se ke mně. „Dobře to bych byla ráda děkuji" podívala jsem se na něho dal mi ruku na tvář a díval se na mě „bože Pheobe tolik mi chybíš chtěl bych tě tak políbit" řekl mi a skousával si ret „ty Cameron Dallas se by chtěl? Já myslela že si to bereš" řekla jsem a ani nevím proč chci, aby mě políbil? Začal se přibližovat cítila jsem, jak se otřel se svým rtem o ten můj, ale pak zazvonilo a na chodbě bylo rušno „ehm promiň j-já no odpoledne uvidíme se odpoledne měj se" řekla jsem a utekla do třídy.

Řekla jsem to po cestě na oběd holkám a ty na mě koukali s otevřenou pusou. „No to si děláš srandu ne?" řekla Nataly a já zakývala hlavou a zkousla si ret. „Nevím holky asi mu odpustím fakt mi chybí a kdyby nás nevyrušil zvonek asi bychom se políbili" řekla jsem jim. „Je to na tobě holka" řekla Emma a Nataly se moc netvářila byla jsem mimo. Šli jsme zanést zbytek oběda holky se šli rozloučit a s klukama a já na ně čekala u vchodu jídelny. „Slyšela jsem, že už nejsi s Cameronem já věděla, že ta Camilla je svině, ale nebude ho mít ani ona je můj" začala křičet zrovna procházela Camilla a udělala úšklebek. „Mě je to u prdele chápeš sežerte si ho obě dvě" řekla jsem jí bouchla ji ramenem, aby mi udělala cestu. V zatáčce jsem čekala na holky „bože to je taková kráva" říkala Nataly „ser na to" řekla jsem jí a dala si do skříňky učebnice. „Hele zajdu si ještě na záchod a počkám na toho Camerona" řekla jsem jim „dobře tak mi půjdeme a zítra nám vše řekni a je pátek něco podnikneme ne?" zeptala se Emma „uvidíme" řekla jsem a šla na záchod. Otevřela jsem dveře a uviděla, jak má Cameron přitisknutou k sobě Camillu ruce na jejich boku, kdybych tam nevběhla, tak by se už líbali. „Ježiši ne počkej Pheobe tak to není" křičel na mě Cameron chytl mě za zápěstí a donutil mě se na něho podívat. „Že ne? A jak tedy víš, co Camerone pravdu jsem uvažovala že ti dnes tu šanci dám, protože mi chybíš, ale teď jsem jen zjistila, jaký jsi ty zmrd chodíš se ke Camille a já ti přeji hodně štěstí" řekla jsem mu a byla to jako kdybych mu dala facku stál tam a díval se, jak odcházím.

Vyšla jsem ze školy a holky se na mě dívaly „zakývala jsem hlavou" a oni pochopily věděla jsem, že slzy přijdou za chvíli a ono se tak stalo chtěla jsem za nimi je obejmout, ale všimla jsem si, jak na mě mává Will „zítra holky" řekla jsem a utíkala k jeho autu stál tam a usmíval se na mě. „Myslel jsem, že nebudeš mít odvoz" řekl mi „no existuje autobus, ale děkuji" řekla jsem mu. „No já říkal že si to vyberu" zasmál se. „Pheobe stůl" zavolal Cameron „prosím Wile jeď" řekla jsem mu a nastoupila do auta jen kývl a rozjel se dnes mám fakt smůlu.