AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

20. Oběd

Uvařili jsme nudlovou polívku a kuřecí řízky s pečenými brambory. Zatímco Wanda s Natashou dochucovali, já jsem šla prostřít stůl. Ze šuplíku jsem vyndala příbory a ze skříňky ubrousky. Vyndala jsem i talíře. Vše jsem dala na jídelní stůl. Na každé místo jsem dala mělký a na něj hluboký. Vedle talířů jsem dala příbory a ubrousky. Holky dali do prostřed stolu tři hrnce.

„Tak jo. Jdu svolat ostatní " prohlásila Wanda a odešla.

Já jsem mezi tím přešla ke kuchyňské lince a začala mýt použité nádoby. Když jsem je umyla, chtěla jsem je dát zpátky na svá místa, ale nevěděla jsem, kam co patří.

„Dole první šuplík. " řekla Natasha, když mě viděla s měchačkou.

Přešla jsem k šuplíku a vložila do něj měchačku. S vděkem jsem se na ni usmála. Přešla ke mě a začala mi pomáhat.

„Jak jsi reagovala, když jses dozvěděla, že tvůj bratr je Steve Rogers? " zeptala se.
„No... asi tak, když někdo řekne obyčejné, nepopulární holce, že její bratr je slavný Avenger Kapitán Amerika. " odpověděla jsem trochu se smíchem.
„Jo. To je asi pravda. " řekla a obě jsme se rozesmáli.

„Ale. Přišli jsme o něco? " zeptal se Clint, když s ostatními vešel do kuchyně.
„O nic zajímavého. " ujistila jsem ho.

Všichni si sedli ke stolu a začali si povídat. Ze šuplíku jsem vyndala naběračku a přešla jsem k jídelnímu stolu. Vzala jsem talíř Clinta, zvedla pokličku z hrnce, nabrala polívku a přelila ji do talíře. Dala jsem mu tři naběračky. Když jsem talíř dala před něho a on se na mě usmál. Úsměv jsem mu opětovala. Všem jsem nandala polívku. Už jsem chtěla nandat sobě, ale došlo mi, že nemám talíř. Najednou jsem dostala zvláštní pocit. Podívala jsem se na ostatní. Všichni si spolu povídali. Mě si nikdo ani nevšiml. Začala jsem si v hlavě přehrávat otázky. Ví vůbec, že tu jsem. Chtějí mě tady vůbec? Patřím mezi ně? Pak mě ale vyrušil hlas. Podívala jsem se na ostatní a zjistila, že na mě všichni zírají.

„Ty chceš jíst ze stolu? " zeptal se zmateně Steve.
„ Ne nechci jen.... jsem si zapomněla talíř. " odpověděla jsem.

Vedle mě se objevila ruka s talířem. Otočila jsem se a spatřila Petera. Děkovně jsem se na něj usmála a talíř převzala. Nandala jsem si 1 a půl naběrky. Posadila jsem se. Ostatní na mě pořád zírali.

„Budete jen tak koukat nebo se naobědváme? " zeptala jsem se nevrle.
„Dobrou chuť. " popřál všem Stark.

Všichni se s chutí pustili do jídla.

______________________________________

Děkuji za všechny hlasy. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli se vám líbí verze, kterou jsem psala před tím nebo v téhle kapitole (mám na mysli vynecháné řádky). Napište do komentářů. Děkuji.
                                                    Vaše Zůza