AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

35. Pravý sourozenci

Všichni začali křičet. Avengeři se jako na zavolání otočili na budovu. Z rukou Wandy vyletěly červené jiskry, které směřovali na budovu. Tu pohltily červené nitě. Budova se najednou přestala hroutit. Wanda vypadala, jakoby na sobě měla nějakou těžkou věc. Z hlavních dveří začali vycházet lidi. Čekala jsem, že mezi nimi bude Steve. Nikde ale nebyl. Pak už nikdo nešel. Zaslechla jsem Starka.

„Steve je pořád uvnitř. Letím za ním. "

Rychle jsem přeběhla k němu.

„Starku. Prosím vem mě sebou dovnitř. " vychrlila jsem.
„Clare! Co tady krucinál děláš?! " řval na mě.
„Já jsem musela. Vidět svýho bráchu jak zabýhá do budovy, kde je bomba a nevrací se, je docela deprimující. "
„A ty jako čekáš, že tě jako do tý budovy kde je BOMBA tě vezmu? "
„Tak tam půjdu sama. " řekla jsem a rozběhla se k budově.

Budova se stále propadala. Bohužel přišlo něco, co jsem přesně nechtěla. Mrakodrap se v půlce zlomil a padal přímo na nás. S povzdychem jsem se zastavila a sledovala jak na nás padá. Wanda to už nevydržela a padla k zemi. Potom to zkusil Strange. Ten bohužel taky padl. Z budovy začali vybýhat lidi. Začala jsem přemýtat. Mám vůbec šanci, že bych to mohla vydržet? Mám na to vůbec sílu? Pak jsem si vzpomněla na Steva, jak mi jednou řekl, že mi věří. Že prý dokážu velké věci. Ruce jsem namířila dlaněmi k nebi. Vyšlehly z nich modré plamínky, které směřovali k mrakodrapu. Celou horní část obalili a mě jakoby něco těžkého dopadlo na ruce. Silně jsem se nohama zapřela do země. Budova se přestala řítit k zemi. Zachytila jsem pohled ostatních jak na mě udiveně zírají. Lidi stále vybíhali z dveří.

„Steve! Steve! " začala jsem křičet.

Nikde jsem ho neviděla.

„Zkusím ho najít. " oznámil Stark a vletěl do budovy.

Zátěží na mých rukou se mi zdálo čím dál tím víc těžší. Najednou se předemnou objevila nějaká stvůra. V hrudi se mu objevil šíp. Otočila jsem se. Za mnou stál Clint. Vzal si další šíp a natáhl tětivu. Kolem mě si stouply i ostatní. Začali se na ně vrhat další stvůry. Statečně s nimi bojovali. Stark už mohl být vevnitř tak dvě minuty. Nakonec jsem zahlédla červené brnění a několik dusících se lidí. Steve ale nikde nebyl. Přeletěl ke mě do kruhu, kteří utvářeli Avengeři.

„Co.. co.. co je? Kde je Steve? "

Mlčel a díval se do země. Pak začal vrtět hlavou do prava a do leva. NE!

„Starku! Kde je Steve?! " začala jsem křičet.

Do očí se mi začali hrnout slzy. První mi už stékaly po tvářích.

„Je mi líto. Tihle lidi byli poslední. Prý je vedl ven. Šel za nimi a trám se utrhl a spadnul mezi ně. Steve byl odříznutý. Říkal ať jdou dál, že si najde jinou cestu, ale... mezi tím už ušlo moc plynu. Tihle se tam už dusili. Kdyby tam zůstali ještě minutu, bylo by po nich. Je mi to líto. "

Po už ze mě tekly potoky slz.

„Ne! Ne! On tam musí být! Já ho tam nenechám! " vykřikla jsem a bez rozmýšlení se rozběhla proti budově.

Jelikož jsem už neudržovala horní část budovy, řítila se dolů. Zdálo se mi, jakoby se svět kolem mě zpomalil. Zaběhla jsem do budovy. Moc jsem toho neviděla. Všude byl kouř z ohně a unikající plyn. Nevěděla jsem kde mám hledat. Pak jsem si vzpomněla, že jsem s Jeremym jednou zkusila sledovací kouzlo. V domě schoval kočku a já ji musela najít. Dotkla jsem se země a najednou jsem viděla místnost, ve které kočka byla. Mohlo by to fungovat i teď. Klekla jsem si a pravou ruku položila na zem. Vybavila jsem si Steva. Jeho obličej, zářící vlasy. Před očima jsem viděla obraz, jak jdu budovou po schodech nahoru. Pak jsem odročila doprava a... tam na zemi ležel Steve. Okamžitě jsem se zvedla a běžela po schodech nahoru. Stále jsem se dusila. Musela jsem se hodně soustředit, abych vůbec něco viděla. Oči mě nehorázně pálili. Zatočila jsem doprava. Tam se na zemi váleli všemožný věci. Včetně Steva. Běžela jsem k němu. Jeho bezvládné tělo tam jen tak leželo. Klekla jsem si vedle něho.

„Steve? Steve? Prosím probuď se. "

Vzala jsem ho za ruce a táhla ho pryč. Byl strašně těžký. To budou ty svaly. A moje síla není zrovna velká. Nastal však první problém. Schody. Jak ho mám kruci dostat dolů. Najednou těsně vedle nás spadl dřevěný trám. Nakonec jsem Steva pomocí moci zvedla a pomalu scházela schody. Měla jsem pocit, jakoby mi hořel krk. Začala jsem zběsile kašlat. Už jsem viděla i vchod a Starka. Šel mi naproti.

„Clare. Jsi v pořádku? "
„Jo. Prosím dostaň ho odsud. "
„Ale co ty? "
„Já ještě mužů chodit ale on ne. No tak. Čas utíká. "

Nakonec poslechl. Chytil Steva a vyletěl z budovy. Mířil k ostatním. Pokračovala jsem v chůzi. Konečně jsem vyšla ven a mohla se trochu nadechnout. Slyšela jsem ohromnou ránu. Budova se začala opět řítit. Okamžitě jsem se rozběhla. Těsně za mnou dopadali cihly a ještě něco. V životě jsem snad rychleji neběžela. Celá horní část padala přímo na mě. Už jsem byla skoro pryč. Bohužel jsem byla moc pomalá. Poslední co jsem viděla byl Steve jak se probral a zděšeně se na mě díval. Na noze jsem ucítila ohromnou tíhu. Pak už jsem viděla jen tmu.

Pohled Steva

Někdo mě dával facky. Otevřel jsem oči a zjistil, že to byl Clint.

„Steve! Prober se! "
„Jsem vzhůru. "

Kouknul jsem se nad sebe. Nedaleko od nás padal mrakodrap. Clare. Běžela směrem k nám.

„Clare!!! " zavolal jsem.

Střetli jsme se pohledem. To byla poslední chvíle, kdy jsem ji viděl. Ztratila se mezi troskami.

„Clare!!! "

Okamžitě jsem se zvednul a mířil k troskám. Do očí se mi nahrnuli slzy. Ještě jsem snad nikdy nebrečel. Do nohy mi vystřelovala obrovská bolest, ale mě to bylo jedno. Prodíral jsem se mezi troskami. Nikde jsem ji nemohl najít. Ohlížel jsem se kolem. Najednou jsem někde spatřil černou látku. Pohledem jsem se okamžitě vrátil. Spatřil jsem ruku. Na tý ruce byl náramek. Náramek, který nosila Clare! Zamířil jsem k tomu místu. Leželo tam bezvládné tělo.

„Clare! "

Byla to ona. Kromě nohy vypadala v pořádku. Začal jsem s ní třást.

„Clare! Clare! Clare prosím! Clare! "

Nic. Přiložil jsem ucho na její hruď. Žádná odezva srdce. Nemůže být mrtvá! Za mnou se objevil Stark.

„Šla za tebou. Nevracel ses. Neudržel jsme ji. "

Nejradši bych ho zabil, ale teď jsem chtěl být jen vedle jejího těla. Rozbrečel jsem se. Chvíli jsem tam vedle ní jen tak klečel. Nakonec jsem se zvedl.

„Je mi to líto. " vyjádřila soustrast Wanda.

Ostatní jen pokývli.

„Zemřela aby mě zachránila. " řekl jsem smutně.
„Tolik tě milovala. " řekla Wanda.

Kašel? Mezi námi se ozýval kašel. Ale nikdo z nás nekašlal. Ten zvuk vycházel za námi. Clare! Hlasitě kašlala a snažila se dýchat.

„Clare! O můj bože! Ty žiješ! " vyjekl jsem.

Pevně jsem ji objal. Ona udělala to samé.

„Au. Moje noha. "

Její noha byla pod velkým balvanem. Stark vzal balvan a odhodil ho, jakoby nic nevážil.

„Tolik jsem se o tebe bál. "
„Věř mi, že já víc. "

Pomohl jsem ji zvednout. Dostali jsme se ze suti balvanů.

Pohled Clare

Steve mi pomohl se dostat ze suti balvanů. Novináři už na nás čekali. Jakmile jsme se dostali ze suti balvanů, zamořili nás otázkami.

„Jak jste se cítil? Co to bylo? Proč se zřítil? " chtlili.
„Kapitáne. Kdo je tato dívka? " zeptala se jedná novinářka.

Krátce se na mě podíval.

„To je moje sestra. " odpověděl.