AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

11. Nevěřím ti!

Probudila jsem se v teple ve své posteli. Chvíli jsem jen zírala do stropu. Potom jsem se převalila a zvedla se z postele. Rovnou jsem zamířila do koupelny. V zrcadle se zobrazila dívka s rozcuchanými vlasy a se zalepenýma očima. Promnula jsem si oči a zapla kohoutek. Do ruk jsem si nechala natécet vodu, kterou jsem si pak opláchla obličej. Vrátila jsem se do pokoje. Můj batoh ležel vedle postele. Vzala jsem si z něj spodní prádlo, tričko a kalhoty. Že skříně jsem vytáhla osušku a zalezla zpátky do koupelny. Svlékla jsem se a zalezla si do sprchy. Nechala jsem na sebe téct horkou vodu. Natírala jsem se mýdlem. Pak jsem ucítila silnou bolest na břiše. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem velkou modřinu v místě, kde mě útočník trefil. Tiše jsem zanadávala. Umila jsem si vlasy. Poté jsem se oblékla a vyšla z koupelny. Na hodinách bylo 9 hodin ráno. Fénem, o kterém jsem nevěděla jak se tam dostal, jsem si vysušila vlasy a učesala si je. Když jsem byla hotová, hodila jsem přes sebe mikinu a vyšla z pokoje. Měla jsem namířeno do kuchyně. Vešla jsem do kuchyně. U velkého stolu seděli všichni Avengeři a nad něčím diskutovali. Jelikož jsem hrozně šikovná, neviděla jsem že přes podlahu natažený drát a já za něj samozřejmě zakopla. Spadla jsem na podlahu a všechny oči mě začali sledovat. Tiše jsem zanadávala.
„Sakra. Pardon. " omluvila jsem se.
„To je dobrý. Jsi v pořádku? " zeptal se Steve.
„Jo jo jsem v pohodě. " oznámila jsem jim.
Od stolu se zvednul Peter a zamířil ke mě. Pomohl mi zvednout se že země.
„Děkuju." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval.
Když jsem se zvedla, zjistila jsem že mám do půl břicha vyhrnuté triko. Rychle jsem ho stáhla dolů. Bohužel jsem to nestihla. Steve se na mé břicho zděšeně díval. Jelikož jsem měla mikinu na zip, přehodila jsem si obě strany přes hrudník abych ho schovala.
„Nevěděl jsem, že je to tak zlé. " řekl vystrašeně Steve.
„To je dobrý. Je to jen malá modřina. " usmála jsem se a zhluboka se nadechla. Při nádechu mě ale štíplo v břiše a já se za něj chytila a zamračila se.
„No to vidím. " spekulovala Wanda.
„Posaď se. " pobídl mě Stark.
Peter mě šel celou cestu vedle mě, jako kdyby se připravoval, až spadnu. Sedla jsem si na židli vedle Wandy, která se na mě usmála. Peter se na své místo nevrátil. Místo toho si sedl na volnou židli vedle mě.
„Takže, když jsi vzhůru.... můžeš nám říct, co se tam stalo?" zeptal se v klidu Stark.
Už jsem chtěla odpovědět, ale Steve začal křičet.
„A co si tam dělala? Proč jsi šla do města? Chtěla sis nakoupit? Co sis k sakru myslela? " vystartoval na mě a začal máchat rukama.
„Steve!!! " okřikla ho Natasha.
Stále se díval na mě a zhluboka dýchal.
„Emm... no... " zaváhala jsem a rozhlížela se po ostatních.
„Tak mluv!!! " zařval na mě Steve.
To už bylo moc.
„Přestaň na mě řvát! Ty si myslíš, že jsem tam toho psychopata zavolala?! Já nevím co po mě chtěl! " zvedla jsem se ze židle a naklonila se přes stůl proti němu.
Chvíli bylo ticho. Všichni ostatní na sebe jen vrhali zděšené pohledy. Se Stevem jsme na sebe jen koukali.
„Steve... je to tvoje sestra. " něžně mu oznámila Wanda.
Stále jsme se na sebe dívali.
„A jak to můžeš vědět? " odvrátil pohled na Wandu.
„Co když to není moje sestra. Co když se o nás snaží dozvědět nějaké informace. Jak ji můžeme věřit. " prohlásil už klidněji.
Nemohla jsem uvěřit co právě řekl. Zřejmě i ostatní z toho byli zaskočeni. Narovnala jsem se.
„Ty si myslíš, že jsem za tebou šla jen proto, abych o vás něco zjistila? " řekla jsem tiše. V krku se mi vytvořil obrovský knedlík.
On se jen napřímil a pohlédl na mě souhlasným pohledem.
„Já o sestru nestál. " prohlásil skoro šeptem.
Do očí se mi nahrnuli slzy. Za chvilku mi tekly po tvářích.
„Já jsem taky o bratra nestála. Chtěla jsem jen zjistit kdo jsem. Byla jsem tak šťastná, když jsem se dozvěděla, že mám nějakou rodinu.... teď bych byla radši, kdybych ji neměla. " odstrčila jsem židli a odstoupila od stolu. Rozběhla jsem se pryč z kuchyně. Za mnou jsem slyšela jen Petera, Wandu, Natashu a ještě někoho, jak na mě volá. Běžela jsem do pokoje. Za mnou jsem slyšela kroky, ale ani jsem se neohlédla. Otevřela jsem dveře a okamžitě je zavřela. Opřela jsem se o ně zády a začala se sunout k zemi. Začala jsem strašně brečet. Hlavu jsem si dala do klína. Slyšela jsem klepání na dveře a volání. Podle hlasu jsem poznala Petera.
„Clare? Clare! Prosím otevři!" snažil se mě přesvědčit.
„Jdi pryč! Prosím! " Poprosila jsem pridušeně.
On to však nevzdával.

Asi pět minut jsem seděla u dveří a tupě zírala ze skleněné zdi na les. Pohlédla jsem na batoh vedle postele. Není důvod tady zůstat. Zvedla jsem se a hodila batoh na postel. Ze skříně jsem vyndala všechny svoje věci. Hodila jsem je do batohu. Z koupelny jsem si vzala hřeben, kartáček na zuby a ostatní hygienu. Přihodila jsem je do batohu. Vložila jsem tam i notebook a malé věci. V koupelně jsem ze sebe smila slzy. Přehodila jsem si batoh přes rameno, vzala mobil a vyšla z pokoje. Vykoukla jsem ze dveří do chodby. Byla prázdná, což bylo dobře. Nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl. Celou cestu jsem nikoho nepotkala. Už jsem byla u hlavních dveří. Slyšela jsem kroky. Otočila jsem se. Za mnou běžel Peter. Doběhl ke mě a zkoumavě se na mě díval.
„Ty odcházíš? " zeptal se vyděšeně.
„Jo. Steve mi nevěří a on byl jediný důvod, proč jsem sem přišla takže.... nemá cenu tu zůstávat. "
„Tak ale někoho sis tu třeba oblíbila ne? " řekl trochu stydlivě. Do tváří se mu nahrnula krev.
„Jo někoho jo. Ale nemůžu tu zůstat se Stevem, když mě tu nechce. " řekla jsem a chytila ho za ruce.
On se na naše ruce podíval a zčervenal ještě víc.
„Je mi to líto. " dala jsem mu pusu na tvář.
V tu chvíli jsem prošla hlavními dveřmi. Věděla jsem, že mu to dojde za dlouho, že jsem pryč. Byl z toho tak paf, že se ani nepohnul. Rychlým krokem jsem šla od budovy.