AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

36. Silnější než on

Jeho reakce mě trochu překvapila. Lehce jsem sebou trhla. Novináři okamžitě zmlkli.

„Přiznáváte, že tato dívka je vaše sestra? " zeptala se novinářka.
„Ano. Přesně tak. "

Novináři se s údivem podívali na mě. Začali mě mořit otázkami. Nevěděla jsem na co mám odpovědět dřív. Vyskytl se však větší problém než novináři. Loki. Postavil se nedaleko nás před svou armádou. Novináři šli náhle stranou. Stáli jsme tam proti sobě. Loki a jeho armáda, naproti hrdinové z Avengers a.... já. Vedle mě si stoupnul Steve a z druhé Peter v obleku Spider-Mana. Podívala jsem se do jeho pavoučích očí. Pokývl.

„Tak. Jak jste se rozhodli? " usmál se lišácky Loki.
„Nevydáme ji. Za žádnou cenu. " oznámil Steve.
„Vy si vážně myslíte, že vyhrajete? Že by jste se nám mohli rovnat? " smál se.
„Někdy si tak říkám, " ujala jsem se slova, „proč tu moc tak chceš. Vždyť jsi přece dost silný ne? Nemá důvod jí mít ještě větší, když nás přece dokážeš všechny zabít už teď. Ledaže bys přiznal, že jsem silnější než ty. " rýpla jsem si.

Mlčel. Pozvedl kopí a hrotem na mě namířil. Ten se modře rozsvítil a vystřelil z něj modrý paprsek. Dala jsem ruce před sebe. Paprsek začal zpomalovat a nakonec zůstal levitovat mezi mými dlaněmi. Nejdřív jsem nevěděla co s ním mám dělat. Jediné co mě napadlo, bylo to Lokimu vrátit. Poslala jsem ho zpátky. Loki se paprsku vyhnul, ale voják za ním to nestihl. Rozletěl se na tisíc kousíčků. Udiveně jsem se dívala na ostatky. Znovu na mě namířil. Setkala jsem se se Stevovím pohledem. V jeho očích jsem viděla velkou důvěru. Věřil ve mě. Pohledem jsem se opět přesunula k Lokimu. Vystřelil další, ovšem větší paprsek. Překřížila jsem ruce. Má předloktí se dotýkala a tvořila kříž. Silně jsem se zapřela nohama do země. Zavřela jsem oči a představovala si, jak mojí veškerou sílu přesouvám do mých rukou. Otevřela jsem oči. Předemnou se objevilo světlo. Bílé jako sníh. Co jsem to udělala? Cítila jsem velký tlak, který mě silně táhl dozadu. Poté jsem slyšela ránu a obraz okolí se mi začal vracet. Předemnou už nestála armáda ani Loki. Armáda ležela na zemi bez hnutí. Loki se převaloval. Zřejmě bolestí. Podívala jsem se na Steva. S otevřenou pusou na mě zíral. Pomalu jsme se přesouvali k Lokimu. Jeho žezlo leželo nedaleko od něj. Přímo u mých nohou. Snažil se k němu doplazit. Já jsem však žezlo vzala a namířila na něho. Zaklonil hlavu. Pomalu se posadil a díval se na mě. Za mě si stouply i ostatní.

„Je konec. " oznámila jsem mu.
„Na přátelství je asi pozdě? Viďte? " zeptal se.
„Hodně pozdě. " ozval se Steve.

Thor už letěl na Zem pro svého bratra. Armáda, která padla, se nakonec probudila. Byli ale moc zničený aby mohli bojovat. Všechny jsme je zajali a čekali na Thora. Hledala jsem Petera, ale nikde jsem ho nemohla najít. Nakonec jsem ho spatřila s Wandou. O něčem si povídali. Nejistě jsem k nim přešla. Jak mě Wanda spatřila, omluvila se Petrovi a odešla. Otočil se ke mě.

„To bylo dobrý. " řekl.
„Jo asi jo. No spíš jsem to nečekala. "

Stáli jsme tam proti sobě a nic neříkali. Chtěla jsem udělat jen jedno. Políbit ho. Najednou mě chytl na boku a pevně si mě přitáhl k sobě. Jeho rty spočinuly na mých. Nejdřív jsem nevěděla co mám dělat, pak jsem ale začala spolupracovat. Svoje ruce jsem obmotala kolem jeho krku. Začal mě silně líbat. Musela jsem stát na špičkách, abych na něho dosáhla. Bohužel jsem zapomněla dýchat, takže jsem se musela odtáhnout. Když jsem dostala do plic nový vzduch, zadívala jsem se do jeho očí. Začal se smát a já se přidala. Na nebi se utvořil kruhovytý tvar. Pak se přeměnil na barevné tornádo. Thor. Jakmile barevné tornádo zmizelo, objevil se Thor ve svém červeném plášti a kladivem. Šel k Lokimu. To co udělal jsem nečekal. Zaťal ruku v pěst a vrazil mu ji do Lokiho obličeje. Ten se zapotácel. S Peterem jsem se připojili k ostatním. Drželi jsme se za ruce jako malý děti.

„Garantuji vám, že tohle už se nestane. " prohlásil vážným hlasem.
„Tak to doufám. " řekl milým hlasem Steve.

Thor přesunul pohled na mě.

„Clare." pozdravil.
„Ahoj."

Chytil Lokiho za pouta a chtěl ho odvést. Loki se však zastavil.

„Nemáš ponětí, jakou máš moc. Jednou tě zničí. " řekl mi chladným hlasem.
„Myslím, že to zvládnu. "

Thor ho odvedl na místo, kde se objevil. Za ním šla i Lokiho armáda. Znovu se objevilo 'tornádo' a armáda v něm začala mizet. Jakmile byla armáda pryč, Thor se na mě opět podíval.

„ Clare! Pojď jsem! " zavolal.

Poslechla jsem. Natáhl ruku s kladivem ke mě. Nechápala jsem co dělá.

„Podržíš mi kladivo. "

Nechápavě jsem převzala kladivo. Jakmile ho pustil všichni strnuli. Kladivo bylo trochu těžké, ale né abych ho neunesla. Prostě jako plná flaška. Usmál se a kladivo si vzal zpátky.

„Dávej na sebe pozor. "

Pokývla jsem. To byla poslední chvíle, kdy jsem ho viděla. Vrátila jsem se k ostatním.

„Je čas jít. " oznámil Steve.
„Kam jít? " zeptala jsem se zmateně.
„Přece domů. A pak to oslavit. "
„To beru. "

Jakmile jsme došli zpátky na základnu, vlezla jsem si do vany a pustila horkou vodu. Umyla jsem si vlasy. V županu jsem se přesunula ke skříni. Stark říkal, že zná jednu úžasnou restauraci. Řekl ať se hezky oblečeme. Vybrala jsem si oblečení a šla si vyfénovat vlasy. S make-upem jsem to nijak nepřeháněla. Dala jsem si jenom řasenku a lehkou rtěnku. Vrátila jsem se do pokoje a oblékla si své vybrané oblečení.

Vzala jsem si bílé tenisky, mobil a šla před budovu, kde jsme se měli setkat.

Stark nás zavedl do nějaké né moc luxusní restaurace. To mi vyhovovalo. Sedli jsme si k velkému stolu. Ten večer byl super. Stále jsme se smáli a vyprávěli srandovní storky. Clint byl lehce ožralí. Byli jsme tam zhruba do dvou. Domů jsme se vrátili taxíky. Jediné co jsem udělalo bylo, že jsem si vyčistila zuby, převlékla a zalezla do postele. Najednou mě začala trápit jedna myšlenka. Chtěla jsem se ozvat Jeremymu. Měla bych za ním zajet? Chtěl by mě vidět? Měla bych sebou vzít Steva? Nad přemýšlením mě vyrušilo klepání.

„Dále! "

Ve dveřích stál Steve. Skvělý. To se mi hodilo. Sedl si na postel.

„Jak je? " zeptal se.
„Emm... dobře. "
„Fajn."
„Chtěla jsem se tě na něco zeptat. " řekla jsem mu.
„A na co? "
„Nechtěl bys se mnou zítra jet za Jeremym? " vychrlila jsem.

Chvíli bylo ticho.

„Jo rád. Půjdu s tebou. "
„Děkuju."
„Neděkuj. Je dobrý poznat někoho, kdo vychoval mou malou sestřičku. "

Usmála jsem se.

„No já asi půjdu abyses mohla vyspat. Tak.. dobrou. " řekl a po chvíli mi dal pusu na čelo.

Připadala jsem si, jakoby mi bylo pět a on se o mě staral. Ale líbilo se mi to. Jakmile zavřel dveře, zhasla jsem a ponořila se do hlubin tmy a snů.

______________________________________

Čauky. Tak už jsme u konce. Další kapitola bude poslední. Doufám, že se vám tahle kapitola líbila.

Vaše Zůza 💜