AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

31. Žezlo

„Zdravím tě. Dlouho jsme se neviděli. " pousmál se Loki a šel ke mě.

Otočila jsem se, abych utekla. Bohužel za mnou stály dva velcí muži. Jsem v háji.

„Co po mě chceš? "
„Myslím, že dobře víš co po tobě chci. Když jsem tě viděl u nás v Asgardu, napadlo mě: proč tam jsi. Holka ze země. "

Chodil kolem mě do kroužku. Přistihla jsem se, jak začínám být nervózní. Zhluboka jsem dýchala, abych na sobě nedala nic znát.

„A po málem průzkumu jsem zjistil... jakou sílu vlastníš. " pošeptal mi do ucha.
„Nevím o čem to mluvíš. " snažila jsem se ho svést z cesty.
„Ale. Nebudeme si hrát na hloupý. Jistě jsi pochopila, že tu moc chci. Předpokládám, že Thor tě už předemnou varoval. Ta moc se nehodí k mladé dívce, ale k silnému vůdci. "
„Vždyť ty nejsi ani silný ani vůdce. " odbyla jsem ho.

Zastavil se. Otočil se ke mě a rukou mě chytil pod krkem. Přirazil mě ke zdi. Lehce mě nadzvedl. Nemohla jsem dýchat. Chtěla jsem mu sundat ruku, ale nešlo to.

„Nemáš ponětí jak moc jsem silný. " řekl chladným hlasem.

Chvíli mě ještě držel nad zemí. Pak mě pustil. Dopadla jsem na kolena. Rozkašlala jsem se. Když jsem zase mohla dýchat, postavila jsem se. Jeho žezlo začalo svítit.

„Nemůžeš ze mě tu moc dostat. Nejde to. Ta moc jsem já. "

Usmál se. To nevěstí nic dobrého.

„Jestli jsi ta moc ty... vezmu si tebe. "

Dotkl se žezlem mé hrudi. Byl to ten stejný pocit. Ten pocit jako v Asgardu s tou krychlí. To žezlo mě dobíjelo. Letmo jsem se podívala na Lokiho. Vypadal zmateně. Měla jsem pocit, jakoby jsem už byla plně nabitá. Najednou jsem viděla jen záblesk a uslyšela ránu. Cítila jsem jak letím vzduchem. Dopadla jsem na zem a postěžovala si. Zvedla jsem se. Loki se už taky zvedal. Ti dva chlapy ale stále leželi. To je má šance. Začala jsem utíkat ven z uličky. Když jsem měla probíhat kolem můžu, z ničeho nic byli na nohou a tvrdě do mě strčili. Do háje! Otočila jsem se opět na Lokiho. Žezlo opět svítilo. Namířil ho na mě. Věděla jsem co bude následovat. Začal po mě střílet několikrát za sebou. Snažila jsem se co nejvíc uhýbat. Bylo vidět, že Loki si to velice užívá. Došlo mi, že celý život uhýbat nemůžu. Před očima mi proběhl celý život. Co Steve?Co Peter? Co bude s Jeremym. Zavřela jsem oči a čekala na konec. Najednou jsem slyšela divný zvuk. Ale moc dobře jsem ho znala. Otočila jsem se zpátky. Mezi bytovkami se houpala silueta. Mířila k nám. Bohužel ho zpozoroval i Loki. Zamířil na něho žezlem.

„Né! " zařvala jsem.

To už ale paprsek vystřelil proti Spider-Manovi. V chvíli jsem měla pocit, jakoby se čas zpomalil. Přemýšlela jsem co mám udělat. Nic jiného mě nenapadlo. Napřáhla jsem ruku směrem k paprsku. V tu chvíli se změnil na svítící kouli. Zůstala stát nad zemí. Nevěděla jsem co sní mám dělat. Pak mě to napadlo. Tak co Loki. Máš rád zářivé koule? Okamžitě jsem ji poslala na Lokiho. Ten se ji nestihl vyhnout. Udeřila ho do hrudníku. Odlétl ke zdi a tvrdě na ni narazil. Spider-Man už byl u mě.

„Jsi v pořádku? " staral se.
„Jo jsem. "
„Já ho zabiju! "rozlobil se a chtěl jít za Lokim.
„Ne, ne, ne. " zastavila jsem ho.

Věděla jsem, že proti Lokimu nemá šanci.

„Jen mě odsud dostaň. "

Koukal na mě jakobych se zbláznila. Viděla jsem, že je naštvaný. Pokývl a chytil mě kolem pasu. Já se ho poslušně chytla. Odlepili jsme se od země. V okamžiku jsme létali mezi bytovkami. Za chvíli jsme byli u hlavního vchodu základny. Vešli jsme dovnitř. Peter si sundal masku. Steve už na nás čekal. Rozběhla jsem se k němu a obejmula ho. On objetí opětoval.

„Jsi v pořádku? "
„Jo. Promiň. "
„Za co? "
„Neměla jsem nikam chodit. Měla jsem tě poslechnout. "
„Já jsem tě pustil. Byla to moje chyba. "
Podíval se za mě.

„Děkuju." poděkoval Peterovi.

Vrátila jsem se zpátky k Peterovi.

„Co bych bez tebe dělala. " řekla jsem a chytila ho za ruce.

Steve na nás koukal docela divně. Dokonalý čas mu to říct.

„Steve, já a Peter... no prostě mám ho ráda. " snažila jsem se vysvětlit.

Peter na mě koukal jako kdybych se zbláznila.

„Vy dva spolu... ?" zeptal se Steve.

S úsměvem jsem přikývla.

„Tak fajn. Ale aby bylo jasno. Jestli ji ublížíš... zabiju tě. " ukazoval prstem na Petera.

Ten byl úplně bílí.

„Dýchej! " řekla jsem Peterova.

Opět začal dýchat. Dala jsem mu pusu na tvář. Bylo už pozdě. Jenom jsem se osprchovala a šla spát.