AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

7. Avengers

Od toho incidentu uběhlo už pár hodin. Všechny zatkli.

„Měli by jsme jít. " prohlásil Iron-Man.

Všichni se začali pomalu přesouvat k němu. Až na Wandu.

„A co ona. " ukázala na mě.

Všichni se na mě podívali.

„No zřejmě ji musíme vzít sebou. " odpověděl Spider-Man.

Podívala jsem se na Steva. Ten se na mě zmateně díval. Pohled jsem mu vrátila stejným způsobem.

„Má pravdu. Nemůžeme ji jen tak nechat pobíhat po městě. Ještě k tomu co tu dnes předvedla. Je ještě dítě." prohlásila Black-Widow.
„Možná ještě jsem dítě, ale dokážu se o sebe postarat. " tím jsem na sebe upřela ještě větší pozornost.

Stark si mě důkladně měřil pohledem.

„Dobře. Pojď s námi. " prohlásil Stark.

Přikývla jsem a Wanda se ke mě připojila. Šli jsme vedle sebe celou cestu, jako by mě chtěla chránit.

Došli jsme k velké, rozlehlé budově, která měla na stěně znak Avengers. Začala jsem se rozhlížet. Chtěla jsem zjistit každý detail. Přece jen se sem moc lidí nedostane. Zaostala jsem pár metrů od ostatních. Najednou jsem nad sebou slyšela něco jako malé letadlo nebo dron. Předemnou se z ničeho nic objevil chlápek s křídly a brýlemi. Byl trochu tmavší. Falcon. Odstrčil mě od ostatních.

„Všichni pozor!! Je tu vetřelec!!! " zařval na všechny a ostatní se otočili na nás.
„Co?? Já nejsem vetřelec! " ohradila jsem se.

Falcon mě ale otočil a zkroutil mi ruce za záda. Zařvala jsem bolestí.

„Au!!! Mohl by mu někdo vysvětlit, že tu jsem s váma? "
„Same! Je tu s náma! " zakřičel Steve a přesunoval se k nám.
„Aha." řekl Sam a pustil mi ruce „Omlouvám se. " omluvil se a jeho křídla se ukryla do nějaké krabice na jeho zádech.
„To je v pohodě. Nemohl si to vědět. " promnula jsem si zápěstí a zakroužila s pravím ramenem.
„Jsem Falcon, ale říkej mi Same." představil se a podal mi ruku.
„Clare." představila jsem se a jeho ruku přijmula.

Párkrát jsme si potřásli.

„No dobrý. Můžeme jít. " pobídl nás Steve a my ho následovali.

Když jsme prošli hlavními dveřmi, myslela jsem, že se mi podlomí nohy.

„Co se tak koukáš? " zeptal se mě Spider-Man, který se zřejmě všiml mého výrazu.
„No nikdy bych nevěřila, že se sem dostanu takže.... "
„Jo tak to chápu. Přiznám se, že jsem vypadal stejně, když jsem sem poprvé vešel." zřejmě se usmál.

Přez jeho masku to moc nešlo poznat. Ale pro případ jsem se usmála.
Všichni ostatní se začali rozcházet. Zůstal jenom Steve, který přišel ke mě.

„A co mám dělat já? " zeptala jsem se nervózně a jen doufala, že mi neřekne nic.
„Pet.... Spider-Man ti ukáže pokoj. " kývl na Spider-Mana a ten se okamžitě otočil.

Následovala jsem ho do dalšího patra.

„Takže ty jsi Clare? " zeptal se a přišlo mi, že i trochu nervózně.
„Emm...jo. A ty si.....? potom jsem si ale uvědomila, že to nemůže říct.
„Jo promiň. Neodpovídej. Vím, že je to tajemství. "

Zatočili jsem do prava. Potom ukázal na dveře proti nám.

„Támhle je tvůj pokoj. Vedle tebe má pokoj Wanda." ukázal na vedlejší dveře.

Přešla jsem k protějším dveřím a pomalu je otevřela. Pokoj byl velký. Jedna stěna byla celá ze skla. Měl světle modrou barvu. U stěny byla velká postel s modrou dekou a polštářem. Vedle ní stála komoda ze světlého dřeva. Naproti vysela velká plochá televize. Skříň, která stála vedle dveří byla ze světlého dřeva s velkým zrcadlem.

„Panebože." ohromeně jsem se rozhlížela kolem sebe.
„Co je? " podivil se Spider-Man, který stál ve dveřích.
„Na takovýhle luxus nejsem zvyklá. " usmála jsem se.
„Už je pozdě. Měla bys jít spát. " poukázal na budík na poličce.

Měl pravdu. Bylo už vážně pozdě.

„Dobře." sedla jsem si na postel.

Už se chystal k odchodu.

„Děkuju." křikla jsem ještě než odešel.

Otočil se na mě a zeptal.

„Za co? "
„Ani nevím. " přiznala jsem a lehla si.

On už odešel. Neměla jsem u sebe batoh. Jediné co jsem měla byl mobil a klíče. Dala jsem je na poličku. Vedle televize byly dveře. Přešla jsem k nim a otevřela je. Místnost byla bílá. U stěny byla velká vana. Na druhé straně sprcha a nechybělo ani umyvadlo s pokličkou a zrcadlem. Místnost byla velice moderní. V tom někdo zaklepal na dveře. S nadskočením jsem se otočila. Ve dveřích stála Wanda.

„Ahoj." pozdravila mě.
„Ahoj." odpověděla jsem překvapeně.
„Emm... přinesla jsem ti pyžamo a nějaké oblečení na zítra. Pochybuji, že něco máš." pozvedla ruce, v kterých držela oblečení.
„Jo děkuju. Přešla jsem k ní a oblečení od ní převzala.
„Tak dobrou noc. " řekla, otočila se a vkouzla do svého pokoje.

Osprchovala jsem se a převlékla do příjemného pyžama. Lehla jsem si do postele. Už jsem začala zabírat. Pak mi ale zavrněl mobil. Koukla jsem se na displej, který mi oznamoval, že mi přišla zpráva. Rozklikla jsem zprávy. Jeremy. Trochu jsem zaváhala. Zobrazila se mi zpráva. „Kde jsi? Si v pořádku? Prosím alespoň mi napiš, že jsi v pořádku. " začala jsem psát odpověď a odeslala ji. „Jsem v pořádku. Našla jsem ho. " S tím jsem usla.

-----------------------------------------------------------
Omlouvám se jestli mi to někdy bude trvat, ale musím se i učit. Budu se snažit napsat každý den nejméně 1 kapitolu. Ale někdy to prostě nejde. Moc děkuji jestli jste hlasovali. Pokud máte např. nějakou otázku, pište do komentáře. Mám vás ráda.
                                               Vaše Zůza. ❤