AVENGERS: Sestra Kapitána Ameriky

22. Thor

Probudila jsem se s hudbou. Vzbudilo mě klepání na dveře. Vyndala jsem sluchátka z uší a přešla ke dveřím. Otevřela jsem je a za nimi stál Peter.

„Ahoj." řekla jsem ospale.
„Ahoj." pozdravil.
„Co potřebuješ? " zeptala jsem se.
„Říkal jsem si jestli bys nechtěla jít na střechu. Se mnou. " řekl trochu nervózně.
„Jo šla bych, ale dej mi chvilku. Musím se trochu upravit. "
„Dobře. Tak až budeš tak přijď do kuchyně. "
„OK. " ujistila jsem ho a zavřela dveře.

Učesala jsem se a umyla si obličej. Hodila jsem na sebe legíny a černé tílko. Na chvíli jsem se zahleděla do okna. Něco nebylo v pořádku. Pořádně jsem se zahleděla. Pak jsem to spatřila. Na nebi se začal utvářet vír. Ale byl barevný. Nikdy jsem nic takového neviděla. V tom mě ale vyřešilo klepání. Přešla jsem ke dveřím a otevřela je. Pořád jsem ale jedním okem pozorovala útvar na obloze. Za dveřmi stál Steve. S otevřenou pusou jsem ho chytla za ruku a snažila se ho táhnout k oknu. On tam ale jen tak stál.

„Počkej. Musíš jít se mnou. " přemlouval mě.
„Nejdřív ti musím něco ukázat. "
„Myslíš to na tý obloze? " zeptal se.
„Emm... jo. " řekla jsem udiveně.
„To je on. " řekl.
„Kdo on? " zeptala jsem se.
„Thor." odpověděl.
„Ouu. Takže tohle je on? " zeptala jsem se a ukázala na okno.
„Jo. Musíme jít. "
„Tak fajn. Jdeme. " řekla jsem, protáhla se kolem něho a vyšla na chodbu.

Za sebou jsem uslyšela bouchnutí dveří. Pokračovala jsem v chůzi, ale pak jsem si vzpomněla na Petera. Čeká na mě v kuchyni. Otočila jsem se na Steva.

„Dej mi chvíli. " poprosila jsem ho a zašla do kuchyně.

U stolu seděl Peter. Když mě spatřil, lehce se usmál a postavil se. Šel mi naproti.

„Promiň, ale tu střechu budeme muset odložit. " řekla jsem smutně.
„Proč? " zeptal se zaraženě.
„Přiletěl ten maník s kladivem. "
„Thor? "
„Jo ten. Takže musím jít za ním. "
„No dobře. Ale na tu střechu někdy zajdeme. "
„Jistě můj pavoučku. " řekla jsem a krátce ho políbila.

Pak jsem se odtáhla a zamířila ven. Před budovou jsem se připojila ke Stevovi. Vedl mě na louku. Už na ní bylo pár lidí. Když jsme se přiblížili, zjistila jsem, že tam stál Stark, Clint a další chlap. Když jsme byli dostatečně blízko, upřeli na nás zrak.

„Thore. Rád tě vidím. " řekl Steve a potřásl si s ním ruku.
„Heimdall říkal, že mě potřebujete. Kvůli nějaké holce. " řekl.
„Ta „nějaká holka" je tu taky. Tak važ slova. " řekla jsem a popošla dopředu.

Upřel na mě pohled.

„Omlouvám se. " omluvil se.
„Clare. Těší mě. " představila jsem se.
„Thor. Takže ty potřebuješ pomoc? "
„I tak se to dá říct. "
„A co potřebuješ? " zeptal se.
„Potřebuju zjistit, co mi koluje v žilách. " upřesnila jsem.
„No co já vím tak v žilách většinou koluje krev. " zavtipkoval.
„To mj došlo. Ale co je v tý krvi. "
„A proč by měla být jiná? "

Přemýšlela jsem, jak mu to ukázat. Pak jsem namířila rukou na trávu. Zadívala jsem se na ni a představila si, jak je v plamenech. Jak hoří. Tráva najednou začala hořet. Přestala jsem na ni mířit a čekala na reakci ostatních.

„No něco umíš. " řekl udiveně Thor.
„Jak jsi k té síle přišla? " zeptal se Thor.
„To ti řeknu vevnitř. " řekla jsem a otočila se směrem k budově.
„No moment. Co ta tráva? " zeptal se Stark.

Představila jsem si jak je ta tráva zelená. Plamen uhasl a já pokračovala v chůzi. Vevnitř jsem mu řekla celou historku.

„Takže vy jste sourozenci? " ukázal na mě a Steva.
„Přesně tak. " řekl Steve.
„Fajn. Ale k tý tvý moci, nemůžu zjistit co v tobě je. Mohl bych to zjistit, ale...."
někdořekl.
„Ale co? " zeptala jsem se ho.
„Musela by jsi jít se mnou do Asgardu. "
„Kam? " zeptala jsem se.
„Do Asgardu. Odtamtud pocházím. Je to jedna ze zemí ve vesmíru. "
„Fajn. Je to naprosto normální."

Všichni se pousmáli.

„Souhlasíš tedy? Poletíš se mnou do Asgardu? " zeptal se.

Rozhlédla jsem se kolem. Můj pohled se střetl se Stevovím. On na mě po chvíli přikývl.

„No dobře. Souhlasím. "
„Dobře. A kdybys chtěla vyrazit? "
„Čím dřív, tím líp. " prohlásila jsem.