Povoz najel na kámen, nadskočil a probudil mě ze spánku. Jedeme už týden a pomalu se blížíme k Meltonu. Odhrnula jsem plachtu a sedla si vedle Chenta. Pleš se mu leskla v poledním světle. Šla jsem spát hodně pozdě, skoro celou noc jsme si povídali. Zjistila jsem, že je to velmi milý a vtipný muž. Je mu dvaatřicet a živí se jako kupec. Jezdí po městech, vesnicích a osadách, kde kupuje nebo prodává. V Heurrenu prodával koberce a látky. ,,Musíš odhadnout, v jakém městě se ti vyplatí zastavit. Třeba právě v Heurrenu je spousta prachatejch bab, které potřebují vyplnit své ateliéry či si snad nechat ušít nové šaty. Dostal jsem se i k lady Marielle na hrad." poslouchám ho s nepředstíraným zájmem. ,,A co budeš prodávat v Meltonu?" pohodí rameny. ,,Sekery. Tam jich je třeba nemalé množství. Vyrábějí tam lodě, aby se mohli plavit po Pawele a převážet vlastní zboží. Nu, a k výrobě lodí je zapotřebí dřevo." chápavě pokývu hlavou. Zadívám se na hnědého koně. Šel pomalu a klidně. ,,Zapoměl jsem se tě včera zeptat, proč se chcete dostat do Jantarového království? Lisempton bylo pro vás bezpečným městem. Ale Safua..." zavrtím hlavou a podívám se na něj. ,,Nikde není bezpečno." ,,Pravda, pravda. Ale přece jen. Safua je plná ne moc dobrých individuí, všichni všechny nesnáší. Jediný, co, nebo spíše kdo je drží na uzdě a nutí je se navzájem nepovraždit je král. Poslední dobou se bohužel jeho zákony berou na lehkou váhu. Takže když tě tam spatří nějakej podnapilej chlap, buď si tě na místě vezme, nebo zabije. Takže se tě ptám: Proč zrovna tam?" tohle všechno jsem věděla. Safua, ač hlavní město Královského spojenectví, byla jedním z nejhorších měst na Levém ostrově. Jediné, co tam stálo za řeč, bylo Dvanáct sluncí. Nebyla jsem si jistá, zda mu to mám povědět celé. Nakonec jsem se zmohla jen na, ,,Chceme mluvit s králem. Musíme mu říct něco důležitého." Chent zaprská smíchy. ,,Cože? S KRÁLEM? Vy si myslíte, že Lionel bude mít čas bavit se s nějakými dvěma dětmi z Lisemptonu?" ,,No..." začínám su uvědomovat, že na tom asi něco bude. Proč by nás měl král chtít přijmout? Vždyť mi se s největší pravděpodobností ani nemusíme dostat do hradu. ,,Nestýská se ti někdy?" zeptá se mě po dlouhém mlčení. ,,Po kom jako?" ,,Říkala jsi, že máš sestru." ohlédneme se do zadu, kde se Rusel začínal probouzet po svém medvědím spánku. Bella. Co teď asi dělá? ,,Občas si na ni vzpomenu."
------
,,Nechtěla by sis třeba něco přečíst, Isabello? Třeba tuhle: krajopisy Gervalda Entona." zeptala se paní Seitzová malého děvčete. To sedělo na židli u dřevěného stolu a zkroušeně si prohlíželo své ruce. ,,Já neumím číst." mezi poddanými bylo vzácné, když někdo uměl číst. V tom se Lisempton lišil. Panovník nechal zřídit zvláštní budovu s knihami, které si tam chudí lidé chodili půjčovat. Ne všechny proto pak byly v dobrém stavu. Tímto krokem zvedl laťku o něco výš. Isabella nikdy ve veřejné knihovně nebyla. ,,A chtěla by ses to naučit?" pokrčila rameny. ,,Já nevím." v duchu byla úplně někde jinde. Každý den, když byla doma, se jí stýskalo po mamince a celé odpoledne ji vyhlížela v naději, že tentokrát přijde. Zklamaná se pak vrátila do postele a v noci se jí zdály sny o Saillen. Jak ji hladí po hnědých vlasech a láskyplně ji svírá v pevném objetí. A teď tu není už ani Mensis. Zůstala sama.
Slíbila, že se vrátí... Slíbila to...
------
,,O čem se to tady bavíte?" vecpe se mezi nás Rusel přežvykujíc kůrku od chleba. ,,O ničem." řeknu a stejně jako Chent se zadívám na ubíhající krajinu.
Jméno "Chent" čtěte jako "Kent". Díky. Snad se vám kniha líbí😄😇😁
ČTEŠ
Za Svitu Měsíce- Kameny Zkázy
Fantasy"Slib mi, že tam nezůstaneš." upírala na něj svůj zrak. Slzy ji pálily na tvářích. "Slibuju. Vrátím se za vámi hned jak budu moct." poslední objetí. "Budeme na tebe čekat. Všechny tři." vítr bičoval jejich tváře. Lionel se vyhoupl do sedla a odjel n...
