Za Svitu Měsíce- Kameny Zkázy

IX.

Sedím na zemi ponořena v hledání na mapě. Přece jenom něco málo ohledně čtení mě Rusel naučil, Ikdyž mi to moc dobře nejde. Už mi i dokonce tuhle mapu jednou ukazoval, takže jsem nebyla zaskočena rozměry ostrovů a jejich poloostrovů. On se cpal chlebem. Lisempton je sice ve středozemí, ale víc na sever. Jantarové království je na nejjižnějším bodě Fawilova poloostrova. Na proti němu přez Modré moře leží Krajina sněhu. A město Gooherd. Tam mají zbraně. Ale jaké? Luky? Kuše? Meče? Děla? Hlavní je, že do Safuy to je několik skoro přes celý poloostrov. Možná to půjdeme několik měsíců.
,,A co chceš vlastně dělat?" zeptá se mě. ,,Buď se vydáme do Jantarového království a varujeme krále, nebo přeplujeme Modré moře a připravíme je o zbraně." Rusel jenom zakroutí hlavou. ,,To je nad naše síly, Mensis. Jsme děti." podám mu mapu a postavím se. ,,Ne, nejsme. Ty jsi skoro dospělý a já bych už víc jak rok mohla mít děti. Jestli tohle není dospělost, tak už nevím." Rusel zabloudí pohledem k mým bokům. Usměje se a zahledí se mi do tváře. ,,Kde jsi vzala tu dýku?" rozpačitě se podívám na krátkou čepel, jenž vykukovala zpoza opasku a hladila moji nohu. ,,U nich." pobaveně zakroutí hlavou. ,,Divím se, že sis ty kalhoty ještě nepořezala. Pojď, seženem ti pro ni pouzdro na tržišti." a vydá se směrem na náměstí. ,,Ty máš peníze?" rozeběhnu se za ním, aby mi nezmizel z dohledu. ,,Pár by se jich našlo."

,,Co tahle?" popadne jednu do ruky a ukáže mi ji zblízka. Nebyla ničím zajímavá. Zavrtím hlavou. ,,A tahle?" muž, jemuž patřil tento stánek mě bedlivě pozoroval. Prohlédnu si další pochvu, kterou vybral Rusel. Khaki zelená s černou nití. Pozvednu obočí, jestli si Nedělá srandu. Zklamaně ji vrátí k ostatním. ,,Poslyš, nemáme na to celý den. Jednu si Vyber a jdeme." povzdechnu si. Projdu se podél stánku a prohlédnu si nabídku. Přišlo mi, jako by se ke mě ani jedna nehodila. Byly moc... Nudné. Možná dělám moc cavyků okolo obyčejné koupě, ale mám-li tu věc nosit a používat ji, musím s ní být spokojena a ne se za ni stydět. Muž, jenž mne celou dobu pozoroval a zřejmě byl bez sebe z toho, že se mi ani jeden jeho výrobek nelíbí, se konečně odhodlal ke slovu. ,,Možná bych měl něco pro tebe." ohnul se. Něco bral ze země. Když se narovnal, držel v ruce pochvu. Byla celá černá a bílými nitkami na ní byl vyšitý měsíc. Užasle jsem si ji prohlížela. Natáhla jsem ruku a pohladila si materiál. Příjemný na dotek. To je ona. Rusel to zpozoroval a zeptal se onoho muže. ,,Kolik bude stát?" můj úžas zřejmě muže zhypnotizoval, držel pouzdro v natažených rukou jako poklad a prohlížel si můj obličej. Rusel mu musel lusknout před obličejem aby se probral. Prodávající sebou trhl a vzpamatoval se. ,,Nic. Berte to jako dar." Rusel si ho podezíravě přeměřil pohledem. Založil si ruce na hrudníku. ,,Ale? Jakto že za to nic nechcete? Že by někdo jako vy rozdával své zboží komukoliv bez placení?!" pán se pouze usměje a znovu se na mne zadívá. ,,Ona není kdokoli," nervózně si prohrábnu vlasy. Co se to sakra snaží naznačit? ,,Je vyvolená." Rusel se uchechtne. ,,Jo jasně. Hele ty-" mávnu rukou. ,,Rusele? Přestaň." vezmu si pochvu a vložím do ní svoji dýku s černou rukojetí. ,,Moc vám děkujeme. Jak se vám můžeme odvděčit?" ,,Och, to ne. Nic po tobě nežádám. Jen běžte. Jděte!" začal nás odhánět. Rusel mě chytl za ruku a odtáhl z náměstí.

,,Copak ti nedošlo, že ti mohl něco udělat? Kdo rozdává na trhu věci zadarmo?!" vyčítá mi. ,,Sakra buď už zticha! Jak by mě mohl otrávit zkrz pochvu na dýku? A nevím jak tobě, ale mě přijde, že tímhle hádáním jenom ztrácíme čas. Buď to prostě přejdeme a vydáme se konečně do Safuy, nebo se můžeme dál hádat o tom chlapovi." než jsme došli k hradbám nepromluvil ani slovo. Usmála jsem se na stráže u brány, ti ho ovšem neopětovali. Prošli jsme a vyskytl se nám pohled na listnatý les. Podíváme se na sebe. Tohle bude opravdová výzva.