------
,,Ty si vážně myslíš, že ti za tu holku zaplatíme?! Pokud sis nevšimnul, odplula nám někam do hajzlu i s tím svým kamarádem!" křičel Dren na Chenta tak zuřivě, že mu poprskal celý obličej. Byl už večer a oni se právě chystali najíst. Studené kamenné zdi je obklopovaly ze všech stran. Vzduch byl těžký a vlhký. Chent otevře doteď zavřené oči a utřel si tvář. ,,Hele, našel jsem ji? Našel. Tak koukej zaplatit. Chci svou odměnu."
Drenova ruka nečekaně vylítla a pěstí zasáhla jeho čerstvě utřený obličej.
Vyplivl krev a znova se na něj zadíval. Dren mezitím poodešel a chodil v kruzích. ,,Odměnu? A za co bys ji chtěl? Najít by ji mohl každej vůl. Utekla ti. Ví, žes ji zradil. Teď se ti bude těžko hledat." Chent se jen ušklíbl chystajíc se dojít k němu, ale dva jeho kumpáni mu zatarasili cestu. ,,Vím kam jela." Dren se zastaví zády k nim. Naznačil rukou, aby od něj odstoupili a on měl volnou cestu k němu. ,,Do Safuy." otočí se na Chenta se zamýšleným výrazem. Sedne si na dřevěnou lavici hypnotizujíc ho pohledem.
,,Jantarové království je velké město. Nemyslíš si že míří..." Chent kývne hlavou. ,,To není dobré. Musíme se jí zbavit dřív, než dorazí do hlavního města." přistoupí k němu blíže. Nápad, který se mu zrodil v hlavě byl chválihodný. ,,Nebo ji donutíme, Aby se vrátila domů," Všiml si Drenova nechápavého výrazu, tak pokračoval. "Do Lisemptonu. Má tam sestru. Stará se o ni nějaká stará ženská. Možná by se mohlo malé dívce něco stát. A jak ji znám,určitě ji pojede hledat." Dren se zamyslí. Usměje se nad tím ne moc špatným nápadem. Vstane a poplácá ho po rameni. ,,dobře Chente. Příjemně jsi mne překvapil. Jedeme tam." otočí se k odchodu. Ale Chent ho zastaví. ,,Moment! A co moje odměna?" Dren se zastaví na schodech stoupajících vzhůru. ,,Oh, jistě. Holdene, Sharone, dejte mu to, co si za své služby zaslouží." jeden z mužů chytil Chenta za ramena a srazil ho na kolena. Druhý vytáhl meč. Dren stoupal s úsměvem po kamenných schodech, když slyšel Chenta křičet o smilování a poté bolestí.
------
Hleděla jsem na ubíhající krajinu. Rusel se vybavoval s rybáři. Jeden z nich ke mne přišel. Nebyl oblečen jako Ostatní a nesmrděl rybinou. Měl hezčí oblečení a uhlazenější vlasy. ,,Takže Safua? Co tam?" po zkušenosti s Chentem jsem se rozhodla nikomu nedůvěřovat. Doufám, že toho zrádce už v životě neuvidím. ,,Za příbuznýma. Mají tam kovárnu." usměje se a odhalí mi své bílé zuby. ,,Aha, kovářova dcera. Hezké. Ta dýka je od něj?" podívám se na svoji zbraň u pasu. ,,eh, jo." proč se na mě tak dívá? Poznal že lžu, ale nic neřekl. Přistoupí ke mě blíž. Jeho ruce se přiblíží k mému hrudníku. Jedna z nich vzala do dlaně cruon a zastrčil mi ho za košili. ,,Dávej pozor. Když chceš lidem rozumět, bude lepší, když to oni nebudou vědět." mrkne na mne a odejde za ostatními. Stojím tady jako opařená. Vzpamatuju se a opět se zahledím do přírody.
ČTEŠ
Za Svitu Měsíce- Kameny Zkázy
Fantasy"Slib mi, že tam nezůstaneš." upírala na něj svůj zrak. Slzy ji pálily na tvářích. "Slibuju. Vrátím se za vámi hned jak budu moct." poslední objetí. "Budeme na tebe čekat. Všechny tři." vítr bičoval jejich tváře. Lionel se vyhoupl do sedla a odjel n...
