,,Takže... vy... Ty jsi můj otec?" zeptá se ho zmatenější než kotě hozené do řeky. Král si sedne na jeden ze schodů vedoucích k jeho trůnu. ,,Ano i ne. Staral jsem se o tebe jako o vlastní. Miloval jsem vás všechny tři stejně..." Mensis si sedne vedle Lionela a neurčitě se zahledí do kamenné podlahy zdobené rytinami snažejíce se vstřebat právě podanou informaci. ,,Ale... Kam jsi zmizel? Proč jsi s námi nezůstal?"
,,Nemohl jsem." hlesl král hlasem zlomeným nostalgií. ,,Třebaže jsem byl pážetem, podstoupil jsem výcvik. Učil jsem se bojovat jako ostatní a slíbil jsem věrnost svému králi. Když přišel čas, musel jsem do války."
Bitva na Východě. Tak se dodnes přezdívalo té počáteční, do níž byl Lionel povolán. Jejich vojsko čítalo 76 000 vojáků. 34 000 pěchota a 36 000 kavaléristů. On koně měl, ale bojoval jako pěší jelikož koně daroval svému králi. Nepřítel byl teprve na počátku svých příprav a nečekal, že král bude mít tolik stoupenců. Ačkoliv to nebylo moc, královo vojsko bylo v přesile a zvítězilo. I přes to byly ztráty obrovské. Král utržil ránu do břicha, na níž dva dny pomalu umíral. Neměl děti a tak si zavolal jeho. Nezapomněl na něj ani po těch letech. ,,Věrně jsi mi sloužil, Lioneli. Jako panoš, i jako bojovník. Na... Dones tento pergamen radě a... Ta ať ho rozešle lordům celého Levého ostrova..." druhý den vydechl naposledy. Jeho poslední slova Lionelovi zněla v hlavě ještě dlouhou dobu. To děvče je naše spása.
Od první bitvy proběhlo nespočet dalších. Každou z nich lord beze jména sílil. Zatím byl pokaždé poražen. V blízké době všichni šlechtici učekávají útok ze zámoří a proto se už rok chystají. Nepřítel zlověstně mlčí a to králi dělá největší starosti. Máme štěstí, že se cestou Mensis nezmocnil.
------
Válka... Pro Corrina, musím mu to říct, než bude pozdě. ,,Lioneli... Musím ti říct něco důležitého. Záleží na tom osud království."
,,Myslím, že dnes už bylo závažných zpráv dost. Počká to do zítra." řekne a vstane.
,,Ne, to teda nepočká! Už čekám moc dlouho, abych ti to mohla říct a mezi tím už mohlo být pozdě! Mysli na království, na svět! Na Bellu!"
,,Co je s Bellou?" zastaví se.
,,Zatím nic. Ale pomysli, co se asi stane dceři krále když probíhá válka? A to co se na tebe chystá to ještě zhorší!"
Chvíli mlčí. Pak zakřičí ke dveřím. ,,Nagare!" zavalitý muž přicupitá skoro okamžitě, jakoby celou dobu čekal a poslouchal za dveřmi. Oproti králi to byl chcípáček. Malý, ztloustlý muž skoro stejně veliký jako ona sama, mající už svá nejlepší léta za sebou věčně nachlazený kvůli podnebí.
,,Ano můj králi?"
,,Pošli posla do Lisemptonu s pár vojáky. Ať Najde-" Podívá se na mě. Jen protočím panenky. ,,Dům paní Seitzové."
,,-Slyšels dobře. Měla by tam být malá holčička Isabella. Tu ať přivezou." řekne. ,,Jak poroučíš, můj králi." a odběhl pryč. "Můžeš mě, prosím, vyslechnout?''
,,Později."
,,Ne! Hned teď!"
,,Řekl jsem později!"
ČTEŠ
Za Svitu Měsíce- Kameny Zkázy
Fantasía"Slib mi, že tam nezůstaneš." upírala na něj svůj zrak. Slzy ji pálily na tvářích. "Slibuju. Vrátím se za vámi hned jak budu moct." poslední objetí. "Budeme na tebe čekat. Všechny tři." vítr bičoval jejich tváře. Lionel se vyhoupl do sedla a odjel n...
