,,Vstaň." pronesl hrubý hlas přede mnou. Pomalu jsem chtěla vylézt, když v tom se za mnou odsunula židle a muž na ní sedící se postavil. Příšerně jsem si oddechla. ,,Pojď sem... Ke mě." muž obešel stůl a stanul po jeho boku. ,,Pověz Rodericku, neztratil jsi minulý týden něco?" ,,O ničem nevím, můj lorde.... Pane." odpoví. ,,Ne?" chvíli mlčí. Začíná mi docházet, na co naráží. ,,A co tvůj amulet s cruonem? Tomu se nic nestalo?" zkouší ho. Jak to vím? Tohle řekl totiž v jiném jazyce. Muž nervózně přešlápne. ,,Ten jsi ztratil." vrátí se k původní řeči. ,,A víš co se stane tomu, kdo ztratí cruon?" ,,Můj pane, prosím odpusť! Najdu ho! Nebo si vlastníma rukama vylovým další! Jen mne netrestej!" ,,Odpustit ti?" najednou jsem uslyšela ostrý zvuk. Na zem ukápla krev a znělo to, jakoby se ten muž dusil. Padnul na kolena a zbytek těla klesl k podlaze. Měl probodnuté hrdlo, a nyní ležel v kaluži své krve. ,,Jediný, kdo odpouští je smrt." S hrůzou jsem ho pozorovala. Měl vyděšený výraz v očích. Prázdných zkrvavělých očích. ,,Nechť se tohle stane varováním pro všechny. Můj meč je připraven zabít Pulnysovy muže a nechci si ho třísnit krví vlastních opilých lidí." při těchto slovech otřel čepel o kabátec muže jménem Roderick. Zavinila jsem jeho smrt. A nemrzelo mě to. Spíš děsilo.
,,Takže. V Gooherdu jsou připraveni. Jakmile si získáme dostatek času, doplujeme tam pro zbraně. V Safue nemají ani tušení, že se na ně chystáme zaútočit. My nejenom, že na ně zaútočíme. My je zničíme! Až se bude rozdrcený a krvý potřísněný Lionel plazit v prachu jako nechutný slizký had a prosit o milost, nechám ho, aby sledoval jak jeho milovaná luna klesá z oblohy rozbitá na miliardu kousíčků velkých jako jeho šišatá hlava. Teprve tehdy bude jeho dnům konec a stane se mojí trofejí. A celý svět bude náš! Budeme zabíjet koho chceme a kdy chceme! A to pánové, spolu s několika nevěstinci, bude vaší odměnou!" sálem se ozval hrozný souhlasný řev. ,,V tvář smrti!" zakřičí jejich pán nakonec. Zasune meč se kterým celý proslov mával do pochvy u pasu. ,,V Tvář smrti!"
Když byl dům opět prázdný, vylezla jsem oknem. Rusel stál pro jistotu o dvě ulice dál a já ho teď naprosto chápu. Toporně jsem k němu došla. Jeho oči jsou plné očekávání. ,,No? Co jsi zjistila?" sundám si amulet a vložím do bezpečí vnitřní kapsy kalhot. ,,Kde je Safua?" udiveně se na mě podívá. ,,Safua? U Modrého moře. Jinak se tomu říká Jantarové Království." úplně ve mě hrkne. Jantarové království? Lionel? Začínám si to spojovat. ,,Pro Corrina! Oni chtějí svrhnout krále!"
ČTEŠ
Za Svitu Měsíce- Kameny Zkázy
Fantasia"Slib mi, že tam nezůstaneš." upírala na něj svůj zrak. Slzy ji pálily na tvářích. "Slibuju. Vrátím se za vámi hned jak budu moct." poslední objetí. "Budeme na tebe čekat. Všechny tři." vítr bičoval jejich tváře. Lionel se vyhoupl do sedla a odjel n...
