"Slib mi, že tam nezůstaneš." upírala na něj svůj zrak. Slzy ji pálily na tvářích.
"Slibuju. Vrátím se za vámi hned jak budu moct." poslední objetí. "Budeme na tebe čekat. Všechny tři." vítr bičoval jejich tváře. Lionel se vyhoupl do sedla a odjel n...
Sedím u Rusela v pokoji. Ten horlivě přehrabává kupu papírů a knih. Znuděně si prohlížím ruce. Bez výsledku se ke mě otočí, mlčí. Nedokázal pochopit, že mi náhrdelník dal moc rozumět jinému jazyku. Opřel se o svůj stůl a zahleděl se někam dolů. ,,Takže... Ty tvrdíš, že ten přívěšek je... Kouzelný?" ,,Spíš jenom ten kámen." ,,To je šílený." prohrábne si vlasy a podívá se mi do očí. ,,Šílený je, že ho měli všichni. Každý z nich měl ten samý náhrdelník jako je tenhle." pomalým krokem přejde ke své posteli a usadí se po mém boku. ,,Je kouzelný. Ten hnědý šutr je kouzelný." pobaveně se na něj podívám a tvrdě do něj strčím. ,,Rusele, na to, jak hodně čteš... Celkem pomalu Chápeš." S ním to ani nehne. Pořád se tvářil fascinovaně a byl z toho možná kapku mimo. ,,Mensis... Chápeš, že to není možné? Nic jako kouzla a magie neexistuje." ,,Jo? A co je v tom případě tohle?" vezmu do ruky náhrdelník a strčím mu ho skoro až pod nos. Jeho barevné světlo ozařovalo celou místnůstku a hravě překonalo záři jeho svíčky. On pouze pokrčí rameny na znamení úplného zoufalství. nechám kámen ať se mi pomalu sesune z dlaně. Každý se teď topíme ve svých myšlenkách. Teda u něho si nejsem jistá, protože takhle se tváří celkem často, ale já určitě. kdo jsou ti muži Černého štítu... Proč mají tyhle kameny... Kde je vzali... Mají jich víc... a jestli ano, slouží každý k něčemu jinému? Pokud mají ve svých rukou takovou moc, jsou hrozbou pro celý Lisempton... Možná i pro celý Fawilův poloostrov... pro celý svět... Když představují takové nebezpečí, proč mě to tolik táhlo dovnitř? Přímo k nim? Jdu hledat mámu a místo toho najdu světově nebezpečný spolek silných chlapů, kteří ovládají magii. Což mě přivádí k dalším otázkám. kde je moje matka? Má to něco společného s ní? Nebo se mnou? v hlavě se mi točí tolik otázek, že se mi asi za chvíli rozskočí. Chytnu si hlavu do dlaní a hlasitě si oddychnu. Pomalu se podívám na Rusela. Pozoroval mě. narovnám se a zadívám se z okna. Nějak nemám sílu mluvit. ,,Zítra..." Rusel pozvedne obočí. ,,Co zítra?" na zodpovězení jeho otázky si získám trochu času tím, že přejdu pomalým krokem k oknu a dívám se ven. ,,Zítra se tam vrátím." prudce se postaví. Jeho námitky umlčím dřív, než stihne vůbec něco říct. ,,Už jsem se rozhodla. Vrátím se do toho domu... A vezmu si tohle." vyzdvihnu do vzduchu tkanici s kamenem a otočím se na svého přítele. Musím zjistit, o čem tam jednají. Co chystají. A jak jinak to můžu zjistit, než když budu zase mezi nimi a uslyším to na vlastní uši? Musím to udělat, už kvůli Belle. Zachránit svět ve kterém žije. To asi trochu přeháním. Ale co když ne? Jestli zklamu, tak při nejhorším umřu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
