Pod zámkem

Kapitola 14.

„Itachi," usmál se pro sebe Deidara. Po celém těle mu naběhla husí kůže. Nemohl uvěřit tomu, že tu černovláska vidí. Opustil po třech letech svůj byt? Opravdu to není jenom šílený sen? Horší však bylo – co když se ho Sasori pokusí zabít? Dřív, nebo později mu dojde, že ten, do koho je Deidara zamilovaný, je právě Uchiha před nimi. „Itachi, běž–"

„Nepřibližuj se!" zakřičel Sasori na černovláska a udělal krok dozadu.

„Neubližuj mu," žádal ho klidně Itachi. Dělal malinké krůčky k Sasorimu a Deidarovi, že to spíše připomínalo kolébání, a udržoval s rudovláskem oční kontakt. „Silou nikdy nic nezískáš. A něčí srdce už vůbec ne," promlouval k němu nejvřeleji, jak uměl.

„Ty seš ten, s kterým šukal, že jo?!" zasmál se pološíleně Sasori. Přišlo mu směšné, jak si zezačátku myslel, že je Deidara nevinný a teď zjišťuje, že je to akorát děvka.

Itachi malinko zrudnul a hlasitě polknul. „Dokážu si představit, že ti je mizerně–"

„To teda neumíš, kurva!" přerušil ho Sasori. Zatahal Deidaru za vlasy a zaklonil mu hlavu, čímž z Deidary vyšlo tiché zaúpění. „Nechceš se tady milenci pochlubit, co sis dal? Co ty na to?" mluvil mu přímo do ucha.

„Nic jsem–"

„A ten herák v tvejch žilách je co?!" začal se šíleně smát. Chtěl Itachimu Deidaru zhnusit, aby ho pak měl jenom pro sebe. Nikdo a nic by jim nestálo v cestě ke společnému štěstí – aspoň tak to viděl.

Itachi sebou škubl, jak to uslyšel. Pokud má v sobě Deidara heroin, určitě to nebylo dobrovolně a měl by jít okamžitě do nemocnice. Itachi se bál se, co se s ním stane, jak hrozně mu muselo být.

„Můžeme ti pomoct," přesvědčoval ho dál Uchiha, „ale neubližuj mu. Věř mi, že je stokrát horší někoho ztratit navždy. Zlomené srdce se dá vyléčit, ale když přijdeš o někoho milovaného, už ho nikdy neuvidíš, zbydou ti jen vzpomínky, které se časem budou vytrácet, a bude to jenom bolet víc a víc..."

Hlas, tón, jakým mluvil, Sasoriho obměkčili. Ruka, která svírala zbraň u blondýnovy hlavy, se roztřásla. Rudovláskovy oči pohlédly na zuboženého Deidaru. Ano, miloval ho. nedokázal by ho ve skutečnosti zabít a přijít tak o něj.

„Miluješ ho?" zeptal se. „Pokud ho opravdu miluješ, nedokážeš mu ublížit a budeš chtít, by byl šťastný."

„Ale on mě nenávidí," zavrtěl rudovlásek hlavou. „Já nechci, aby byl s někým jiným!"

„Rozumím ti. Už jenom ta myšlenka bolí – že je šťastný s někým jiným. On si to ale nevybral. Nikdo nemůže za to, do koho se zamilujeme, ani ty, ani já. A Deidara s tebou není šťastný a nemiluje tě. Jeho vina to ale není. Myslíš, že po tomhle všem bude chtít být s tebou? Zlomené srdce se zahojí, ale život nejde vrátit." Byl od něj na dva metry, pak se zastavil. Jít blíž by bylo příliš provokativní a nebezpečné. „Ještě není pozdě to napravit. Nech ho jít," mluvil klidně a tiše. Skupina policistů za ním byla připravena kdykoli začít střílet. Záleželo jen na Sasorim, jak se s Itachiho slovy popere.

Sasori přeskakoval očima z Deidary na Itachiho. Tihle dva se do sebe zamilovali? Tihle dva, že by měli být spolu?

Dobře se zadíval na Itachiho tvář. Bylo na ní jasně poznat, že má strach, ale ne o sebe. přišel až sem, aby pomohl svému milenci. Co by vlastně udělal Sasori, kdyby byl na Itachiho místě? Taky by se postavil tváří tvář chlápkovi s pistolí v ruce, aby vyjednal Deidarův život? Bál se si odpovědět...

Roztřesenou ruku pomalu spustil, pistol dopadla na měkkou trávu a on Deidaru zezadu objal. Brečel mu do ramena, omlouval se za všechno, co mu udělal a prosil ho, aby mu odpustil.