Pod zámkem

Kapitola 2.

Doufám, že se povídka aspoň líbí. :3 Vím, zatím se nic moc neděje, ale dál už to bude jiné lepší a lepší. :3 Nebo možná horší a horší. xD Kdo ví...

∞

Večer se Deidarovi hlavou proháněly dojmy z prvního dne. Spletl se, jak si prvně myslel, že ho zavřou do žaláře či vysoké věže. Naopak, žil si jako pán. Sice musí trpět jednoho... ani ho nemohl nazvat bručounem. Ano, celý den s ním nekomunikoval, převážně Deidaru ignoroval, párkrát mu pohrozil pohledem nebo mu naznačil, že se mu jeho chování nelíbí, ale Deidara se na něj nemohl zlobit. Ne po tom, co se o Itachimu dozvěděl.

Všechno to byla jen lítost. Když ho sledoval, jak si čte, nepřítomně sleduje televizi, bez jediné známky emoce koštuje Deidarovy palačinky, vždycky se Deidarovi stáhly svaly mezi obočím. Musí být osamělý, pomyslel si. Sám si nedokázal představit, že by byť jen týden strávil úplně mimo lidi.

On byl hodně společenský člověk, a hlavně velmi oblíbený. Na Facebooku měl přes sto lidí, se kterými se pravidelně stýká. Na Instagramu jej sledovalo přes tisíc lidí, a to tam nikdy nepřidal žádnou fotku s odhalenými buchtami na břiše. Ne. U přátel byl oblíbený především kvůli optimismu. Na sociálních sítích především proto, že byl roztomilý. A gay. Skoro až nevěřil, kolik lidí z něj bude šílet jen kvůli orientaci.

Hned po sprše se připojil na Wi-Fi. Router byl v jeho pokoji, takže heslo nemusel dolovat ze svého spolubydlícího. Hádal, že mu ho stejně neřekne. Neřekne mu nic, ani nezavrtí hlavou.

Mobil se rozcinkal a rozvibroval novými zprávami. Přišla mu hromada upozornění, jak z Facebooku, tak ze Snapchatu i Twitteru. Jedna zpráva ale zaujala jeho pozornost. Tu si označil jako prioritní.

Sasori: Mohl bys mi LASKAVĚ napsat, kde jsi? :(

S.: Mám o tebe starost... QnQ

S.: Prosím, ozvi se mi...

S.: Udělal jsem něco?? Napravím to! <3

Jen díky těmto zprávám se Deidarovi zvedla nálada. Celý den měl tak nabitý, že úplně zapomněl, jak bude jeho přítel šílet, když mu neodpoví.

Deidara: Promiň... nebyl jsem tu... stěhoval jsem se... kvůli tátovi... @_@

Vůbec ho nepřekvapilo, že dostal okamžitou odpověď.

S.: A kde seš??

S.: Od..... tho včera jsme tě neviděl......

S.: *toho večera jsem tě neviděl

S.: Promiň jsem rozrušený..... jsi v pohodě??

S.: Jsme MY v pohodě??

Co Deidarovi lezlo na nervy byly Sasoriho zbytečně rozkouskované zprávy. Jako by to nemohl poslat v jedné delší.

Teď se nad tím ale moc nepozastavoval. Zaujalo ho něco jiného. Při přečtení slova večer se mu vybavila vzpomínka na událost vzdálenou přesně týden. Jeli na kolech na kopec nad město, odkud chtěli sledovat roj meteorů. Kola položili do trávy, sami si lehli vedle nich. S rukama nad hlavou, očima na jasné obloze si živě povídali. Dokud se Sasori nesklonil nad Deidaru a nezačal ho líbat. Sice to Deidaru překvapilo, ale zapojil se. Problém nastal v okamžiku, kdy mu Sasori vklouzl rukou pod triko. To už mu v hlavě začal blikat alarm a instinktivně svého přítele odstrčil.

A ten se teď cítil provinile, že Deidarovi ublížil, a proto se mu blondýn vyhýbá. Bylo to ale přesně naopak. Deidara se bál, že Sasoriho urazil. Vlastně vůbec nevěděl, jak se mu má jen podívat do očí. Že ho ten večer odmítl bylo důkazem nedůvěry? Nebo ho možná nemiluje?