Pod zámkem

Kapitola 7.

Itachi se po koupeli nevydal rovnou do svého pokoje, jak to měl ve zvyku. Ručníkem na hlavě si sušil své černé vlasy a zamířil si to z koupelny jen o dveře vedle – do Deidarovy ložnice. I když ho blonďák hned spatřil, slušně zaklepal a vešel. Jen se mírně usmíval. Voda v Deidarových zlatých vlasech vytvářela dojem, že blondýnova hříva je o něco tmavší.

„Hotovo?" zeptal se blondýn a změnil polohu z leže do sedu. Udělal tak místo i pro Itachiho, který neodmítl a posadil se k němu. Světle šedý ručník nechal spadnout na svá ramena. „Přijal jsi nabídku o noci strávenou povídáním?"

Itachi přikývl. „Co děláváš před spaním?" zajímal se. Rukou se letmo dotkl té Deidarovy. Nepatrně mu bříšky prstů přejížděl po hřbetu ruky. Oba dva jejich spojení pozorovali.

„Když je někdo online... píšu si s ním... a..." těžko se mu mluvilo. Srdce mu v hrudi vyvádělo jako zblázněné a hlas v hlavě přímo křičel, aby tento nevinný dotek přerostl v něco... bouřlivějšího.

„A?" pozvedl obočí Itachi. Naklonil se blíž k němu, oči stále sklopené na ruce, které se vzájemně hladily. Postupoval dál. Jemně jej chytil za zápěstí, otočil jeho ruku tak, že viděl modré žíly na předloktí. Tiše zalapal po dechu a palcem přejel po skoro neviditelných jizvičkách.

Deidara okamžitě ruku stáhl a přiložil si ji na hruď. Tohle neměl nikdy zjistit. Byla to jen hloupost, o které si ve třinácti letech myslel, že z něj udělá zajímavého člověka a upoutá pozornost lidí kolem sebe. A pozornost otce.

„A koukám na videa nebo projíždím sítě," dokončil předchozí větu. Nasucho polkl a odvrátil tvář k oknu, čímž Uchihovi nastavil záda.

„Myslíš, že tě bude odsuzovat člověk, který strávil tři roky zavřený v bytě?" prolomil ticho Itachi. Přisunul se blíž, položil si hlavu na Deidarovo rameno a od lokte přejel svou dlaní až na hřbet Deidarovy ruky. Opět otočil ruku dlaní vzhůru a zopakoval pohyb palcem. Skoro jizvičky ani necítil. Byly skutečně jemné a tenoučké. Nebyl to důkaz, že se jednalo o pokus o sebevraždu, spíš o kosmetickou úpravu.

„Stydím se za to," přiznal se blondýn tiše. „Tenkrát jsem myslel, jak je to cool a jak se o mě lidi budou zajímat-"

„To se stává, že děti experimentují," přerušil ho černovlásek. Druhou rukou odrhnul blondýnkovi vlasy a rty přejel po snědém krku.

Deidarovi přejel mráz po zádech a důsledkem toho mu naskočila husí kůže. Proč mu to od Itachiho nevadí? Když to byl před třemi týdny Sasori, okamžitě jeho činnost překazil.

Itachi se rozechvělými rty přisál k hebké pokožce na Deidarově šíji. Kůži jemně zkousl svými zuby, následně po vzniklé načervenalé skvrně přejel jazykem. Pravou rukou sjel od ramene až po bederní část zad. Opatrně ji přesunul na Deidarovo stehno, které o něco hruběji zmáčkl.

Byla to doba, co se s někým sblížil. Víc než tři roky, co naposledy někoho měl a tenhle blonďák ho pomalu přiváděl k šílenství.

Blondýn zrychleně a mělce dýchal. Líbilo se mu to. Itachi se mu líbil a chtěl, aby pokračoval a přivlastnil si ho. Bylo mu jasné, že po téhle noci zapomene na expřítele a už nikoho jiného chtít nebude, pokud mu Uchiha dá své srdce.

„Deii," oslovil ho novou přezdívkou Itachi. Čelo si opřel o jeho záda a obě ruce obmotal kolem jeho boků. „Asi... Chci ti říct–"

„Nic neříkej," zavrtěl hlavou Deidara a vyprostil se ze sevření. Otočil se na černovláska a položil mu dlaň na tvář. Viděl v ní tolik emocí, které se míchaly do vzrušení, že si nemohl pomoct a láskyplně ji pohladil.