Pod zámkem

Kapitola 9.

Po večeři, další lekci tance a sprchování se uložili do Deidarovy postele. Mlčky si lehli naproti sobě. Slova byla zbytečná. Stolní lampička bylo v pokoji to jediné, co probourávalo temnotu. Vrhala oběma mladíkům stíny do tváří, až se mohlo zdát, že milencům je ve skutečnosti o pár desítek let navíc, nebo že mají znetvořené obličeje. I přesto se jeden na druhého nedokázal vynadívat. Zkoumali si detaily obličejů, dívali si hluboko do očí, v nichž se skrývalo tolik pocitů. Dnešek byl pro Itachiho stresující. I přesto, že si dokázal zachovat klidnou hlavu při rozhovoru s tátou, ulevilo se mu, když hovor skončil.

Deidarovi pokaždé klesla nálada při myšlence na Sasoriho a jejich nadcházející schůzku. Nemohl na to přestat myslet a svědomí ho žralo pokaždé, když se podíval Itachimu do očí. Lhal mu a nenáviděl se za to. Teď už jen potřeboval dobrou výmluvu, proč zítra opustit byt, vyříkat si to se Sasorim a zase se vrátit zpět k Itachimu. Pak už na to celé zapomenout a věnovat se jenom Uchihovi.

„Povídej mi něco," poprosil Itachi do ticha. Prsty si hrál s pramenem zlatých vlasů.

„Šel takhle jednou koblížek na vandr-"

„Ne zrovna pohádku," smál se Uchiha.

„Nemáš rád pohádky? Je v nich spousta kouzel, lásky a končí šťastně až navěky. Některé by se ti líbily," rozmlouval mu Deidara.

„Znám pohádky, jenom mi připadají až moc krásné, víš?" pohodil rameny. „Je to takové naivní. Třeba Kráska a zvíře. Na poslední chvíli svou láskou zlomí kletbu, ohavné zvíře se promění v krásného prince a žijí spolu šťastné až navěky. To zní až moc pěkně po tom, co se zvíře všech stranil a na všechny byl jen hnusný, nemyslíš?"

„Ale..." protestoval Dei a obličejem se přiblížil k Itachimu, „láska ho přece změnila." Šeptal, jako by měl Itachiho vyplašit, kdyby mluvil trochu hlasitěji.

„Ano," vydechl toužebně Itachi. Zavřel oči a svými rty se otíral o Deidarovy. „Zamiloval se do Krásky..." pošeptal, než Deidaru políbil. Přehoupl se nad něj a co nejněžněji to šlo se mu vměstnal mezi nohy. Jednou rukou se opíral vedle Deidarovy hlavy, druhou hladil Deidaru po boku a po stehně. Krotil se, aby se rozkrokem nezačal třít o blondýnův. Dlouho nikoho neměl a bylo to znát. Vzrušený byl už jen z líbání, a to se ještě ani pořádně nepomazlili.

Rozpojil jejich polibek a tiše vzdychl. Všiml si, jak se Deidara krátce podíval dolů na jeho ztopořené přirození, které šlo přes kalhoty na spaní až moc dobře vidět, a zastyděl se. V čem se teď lišil od Deidarova expřítele? Určitě vypadá jako úchyl, co prahne pouze po sexu.

„Promiň, já..." omluvil se. Cítil se vážně trapně. Jeho tělo reagovalo samo od sebe a on se to nesnažil ani nijak držet pod kontrolou. Pravdou ale bylo, že ho ten blondýn pod ním vzrušoval.

V tom ho Deidara přetočil na záda a hladově zaútočil na jeho rty. Uchihovy ruce si sám položil na zadek a svýma koordinoval jejich pohyby po hýždích. Na chvíli se nahrbil, pak se zase prohnul jako kočka díky pohybu pánve. Přes látku třel jejich rozkroky a sténal do polibku. Takhle se mu to líbilo. Dokázal se uvolnit a nemusel mít strach, že bude jen šukací panna. Chtěl to. Chtěl se s Itachim milovat třeba celou noc. Nevadí mu to, protože černovlásek je na tom ohledně sexu podobně jako on sám. Nespal by jen tak s někým, na tom člověku mu musí záležet a musí cítit, že jsou jejich city opětované.

„Okamžitě přestaň," zavzdychal vzrušeně Uchiha, když se donutil přerušit polibek. Hlas se mu třásl, i přesto si zachoval přísný tón.

„Proč?" nechápal blondýn. Čelo si položil na jeho rameno. Už to nemohl vydržet. Cítil, že se asi každou chvíli udělá.

„Jestli budeme... pokračovat, tak se neudržím a... ah... nechci ti ublížit..." řekl ztěžka. Hlavu natočil k Deidarovi a špičkou jazyka opsal lasturu ucha, nakonec vsál lalůček a líbal ho na krku.