Pod zámkem

Kapitola 11.

Okolní zvuky připomínaly místo jak z hororu, pach jako ze smradlavé stoky. Kromě kapání vody, její ozvěny a šeptání vzdálené party lidí nebylo slyšet nic jiného. Deidara se mohl spolehnout pouze na zvuk, čich a pocity. Přes oči měl zavázaný kus látky, zrak mu byl tedy odepřen.

„Jsi vzhůru?" zeptal se ho expřítel. Podle hlasu by ho poznal kdykoli a kdekoli.

„K-kde jsem?" Rozvibrovat hlasivky se mu nepodařilo na poprvé, v ústech měl sucho, proto bylo mluvení zezačátku obtížnější.

„U nás," odpověděl jednoduše Sasori. Jeho hlas zněl mile a přívětivě. Děsivě mile.

„Proč tu jsem?" zamračil se Deidara. Cítil, jak se mu o stehna opřely dvě ruce a do nosu ho udeřil pach cigaret. Leknutím trochu povyskočil. Tím jediným pohybem zjistil, že je spoután k židli.

„Protože jsem si vzal, co mi patří," pošeptal mu do ucha. Rty se mu přisál na jeho snědý krk, avšak přestal, když si uvědomil, že udělal jen další a tu samou značku, kterými Deidarův krk byl obsypán. „A protože nám tvůj otec něco dluží," sundal mu z očí látku a poodstoupil od něj.

Deidara měl možnost prohlédnout si místo, kam byl unesen. Jednalo se o starý, opuštěný sklad, uvnitř bylo hodně místa, že se tu ozývala ozvěna. Na betonovou zem usedla vrstva prachu a špíny, podpěrné sloupy se tyčily až k vodorovné střeše, odkud na šňůrách viselo několik protáhlých zářivek.

„Kde jsem?" zeptal se vystrašeně na samou otázku. Přistoupili k němu další dva lidi a povýšenecky na něj shlíželi.

Blondýnovi došlo, že tohle jsou členové gangu, kterým jejich otec zabil lídra.

„U Akatsuki!" uchechtl se jeden muž.

Deidara se snažil udržet si chladnou hlavu. Mimo strach pociťoval i vztek. Sasori byl celou dobu členem tohoto gangu, mohl jim říct dřív, kde se syn toho vraha nachází. Mohli Deidaru unést a zabít o pár dní, ba i týdnů dříve.

„Kde máš tatínka, chlapečku?" posmíval se další. „A dělej, čas jsou peníze."

„Nenaléhej na něj," klidnil ho Sasori. Viděl, jak je Deidara i přes chladnou masku vystrašený. Taky se mu nelíbilo, že blondýna dusí někdo jiný kromě něj.

„Sorka. Já zapomněl, že jeho prdel pro tvoje péro dost znamená," rozesmál posledního člena.

Jen Sasori a Deidara se nesmáli.

„Drž hubu, Kakuzu. Radši běž shánět tatíka," odfrkl si nad Deidarou. Třetí člen odešel s Kakuzem hledat informace na internetu a obeznámit jiné skupiny z gangu, co se právě děje a co se teprve chystají udělat. Všichni museli vědět o každém kroku.

Rudovlásek přejel něžně prsty Deidarovi po zhmožděné tváři, ale Deidara mu uhnul. Nasraně odvrátil hlavu na stranu a odmítal se na něj byť jen dívat. Už předtím ho neměl rád, teď ho přímo nesnášel. Rudovlásek se mu tolik hnusil, že se mu z něj chtělo rovnou zvracet. Celou dobu si hrál na přítele, přitom ho jenom sprostě využíval. Určitě se s Deidarou sblížil záměrně, aby v případě nějakého problému s jeho otcem měl rezervu. Kdykoli by mohl jeho otce vydírat a Deidara by nemusel ani o ničem vědět.

„Špatně sis vybral, Deidaro. Kdybys zůstal se mnou, nikdy bych jim o tobě neřekl. Jenomže tys mi musel zahejbat, že?" sklonil se k němu. Když s ním blondýn nadále odmítal mluvit, hrubě ho chytil za čelist a natočil jeho hlavu tváří k sobě. „Já tě miloval!" zavrčel skrz zaťaté zuby.

„Miloval jsi mě ponižovat a chovat se ke mně jako ke kusu hadru," protestoval Deidara.

„Dělal jsem pro tebe první poslední!" hájil se dál rudovlásek, tentokrát však hlasitěji, že se i ostatní členové otočili, aby zjistili, co Sasoriho tak rozčílilo. „Místo toho, abych šel ven s kámoši, jsem byl s tebou! Věnoval jsem ti spoustu svého volného času, často proti své vůli! Mohl jsem dělat lepší věci, ale já byl s tebou! To ti bylo málo?!" zakřičel na něj a zatahal ho za vlasy. Prudce s nimi škubl do boku, až převrátil židli i s Deidarou, který se o zem bouchl do hlavy. Tma. Z dálky slyšel křik všech tří členů, avšak sotva vnímal. Nevěděl tak, že by měl být vděčný těm dvěma neznámým mužům, co právě drželi rozzuřeného Sasoriho, který měl v úmyslu zbít blonďáka k smrti.