Pod zámkem

Epilog

[O půl roku později]

Z černého auta s kouřovými skly vystoupili dva mladí muži. Ten vyšší počkal na svého přítele, až vozidlo obejde a přikráčí k němu. V ruce oba drželi jeden puget květin v sudém počtu.

„Připraven?" zeptal se blondýnek a stiskl svému milenci ruku.

Itachi přesunul své smutné oči z květin na Deidaru a jemně se pousmál. Úsměv mu ale hned povadl, jak se zadíval na pootevřené kovové dveře vedoucí na hřbitov. Dnes tomu byly čtyři roky, co umřel jeho mladší bratr. Dnes jde poprvé navštívit jeho hrob, naposledy se rozloučit.

„Jsem tady," pověděl mu s úsměvem Deidara a políbil ho na hřbetní stranu ruky. Přitom mu vlasy pozvolna spadly do obličeje. Připomínal mu, že zůstane po jeho boku ať se děje cokoliv.

„Moc tě miluju," pošeptal Uchiha a políbil ho na líčko. Bál se vejít na hřbitov. Bál se, že ho to zase natrvalo ovlivní a nebude tím Itachim, kterého Deidara zná a blondýn se ho rozhodně opustit.

Pomalým krokem vešli na místo odpočinku. Listí jim pod nohami šustilo, studený vítr si hrál s jejich vlasy a slunce by trošku hřálo, kdyby se zrovna neschovávalo za šedivými mraky. Počasí jim do pochmurné nálady jen přidávalo.

Z dálky zahlédl u hrobu svého bratra cizí osobu. Trvalo mu dobrých deset sekund, než jej rozeznal. Zezadu a v tmavém oblečení neměl šanci jej poznat hned. Taky tomu byly čtyři roky, co jej viděl naposledy, určitě se změnil.

Blondýn se otočil na příchozí dva muže. Překvapením pootevřel rty, ty se pak roztáhly do úsměvu.

„Itachi," pozdravil blondýn známého. Ve tváři už nebyl žádným šestnáctiletým chlapcem, jak si ho Itachi pamatoval, ale tvrdší rysy, širší ramena a vyšší postava z něj udělaly dospělého muže.

„Ahoj, Naruto," vrátil mu úsměv Uchiha. „Dlouho jsme se neviděli."

„Jo," potvrdil blondýn. „Už jsou to čtyři roky..." řekl polohlasem a krátce se zadíval na hrob. „Moc mi chybí..."

„Já vím. Mně taky. Všechno mohlo být jinak, kdyby–"

„Ne, Itachi, nezačínej s tím," přerušil ho Deidara. „Nebyla to tvoje vina a ty to moc dobře víš," připomněl mu.

Černovlásek se usmál a palcem ruky, kterou držel tu Deidarovu, ho pohladil. Muselo mu ho poslat samo nebe. Nebo samotný Sasuke, aby bratr našel ve svém životě štěstí a netrápil se. To Deidara mu pomohl otevřít oči. Sasukeho smrt byla zaviněna jen a pouze opilým řidičem, který jej srazil v plné rychlosti. I přesto, že to Itachi věděl, malinká číst v něm se stále obviňovala. Tenkrát starší Uchiha neměl zrovna dobré období a místo toho, aby šel do obchodu, chtěl zůstat doma, zamčený v pokoji.

„Sluší vám to spolu," poznamenal Naruto o něco sklesleji. I když jim to přál, protože měl Itachiho rád, někde v temných stínech srdce se mu usadila závist. Přesně takhle šťastný mohl být on se Sasukem.

„Tohle je Deidara. Můj přítel," představil ho Itachi.

„Já jsem Naruto. Sasukeho přítel," usmál se přátelsky mladší blondýn a zdvořile se uklonil. „Už půjdu. Budeme se muset někdy sejít a pořádně si popovídat," mrknul na Uchihu.

„Samozřejmě," potvrdil černovlásek vřele. Pak už jen s Deidarou sledoval, jak blondýn opouští hřbitov. Když ho nebylo vidět, otočili se milenci k náhrobku se Sasukeho jménem.

„Ahoj, Sasuke," řekl mile Itachi a klekl si na studenou zem. Na kolenou se mu utvořily dva mokré fleky, ale to pro něj bylo nepodstatné. Květiny položil na bílé kamení, které posévalo celý hrob. Stejně tak udělal i Deidara. „Promiň, že jsem za tebou přišel až teď. Nedokázal jsem se smířit s tím, že jsem o tebe přišel. Místo toho jsem se raději uzavřel před celým světem a bál se vykrčit ven. Myslel jsem, že to tak bude lepší. Když budu izolován a nebudu o ničem vědět, bude mi líp, než kdyby mi mělo být zase ublíženo. Nedokázal jsem se svému strachu postavit. Moc mě to mrzí. Mrzí mě hodně věcí a hodně věcí lituju. Třeba když jsem po tobě křičel, protože jsi přišel domů později, než jsi původně řekl a mně jsi tak zkrátil rande o hodinu. Udělal jsem tolik hloupých chyb, za které bych se ti chtěl omluvit. Jsi pro mě moc důležitý, bráško. Proto," postavil se a objal Deidaru kolem pasu, „ti chci představit někoho, kdo je pro mě stejně důležitý, jako jsi byl ty, a věř mi, že budu lepším člověkem, než jsem byl a nebudu dělat ty chyby, které jsem dělával. Budu si ho vážit a milovat na maximum do konce života."

Deidara nejdřív překvapeně koukal, pak se mu v očích objevily slzičky a na tváři úsměv. Podíval se na hrob, na fotku na náhrobním kameni.

„Slibuju ti, že se o tvého bratra dobře postarám," řekl blondýn a Itachiho objal. „Nenechám ho samotného a budu vždycky stát po jeho boku."

Uchiha mu objetí oplatil a políbil ho za ucho. Opravdu začínal věřit tomu, mu Deidaru poslal samotný Sasuke.

><><><><><

Chci moc poděkovat všem, kdo si povídku přečetli. ♥ Jednou se dostala na první místo v kategorii Sasori a v této kategorii se stále ještě drží vysoko, což je úžasné, moc děkuji za podporu! 😍😍😍